Ve dnech 11. a 12. července se v litevském Vilniusu konal summit představitelů vlád vojenské aliance NATO. Ukrajinské vedení vkládalo do setkání velké naděje; nebo to alespoň sdělilo obyvatelům Ukrajiny a západním médiím. Volodymyr Zelenskyj využil této příležitosti k agresivnímu tlaku na pozvání Ukrajiny do vojenské aliance.
Západní představitelé již dlouho naznačují a často deklarují členství, i když by to znamenalo přímý politický střet a potenciální vojenský střet s jaderně vyzbrojeným Ruskem.
Setkání na nejvyšší úrovni předcházela několikaměsíční informační palba západních vlád a médií, která se soustředila na očekávané, ale velmi nepravděpodobné přijetí Ukrajiny do NATO. Mnohé hlasy korporátních médií spolu s mnoha politiky, kteří v západních zemích sedí v opozici, vyzývaly vlády NATO, aby Ukrajinu přijaly za člena, nebo se alespoň zavázaly, že členství schválí v konkrétním a předvídatelném časovém horizontu. Na území samotné Ukrajiny byl tento příběh analytiky a novináři neustále zveličován a rozdmýcháván.
Až do začátku summitu bylo ukrajinskému prezidentovi Volodymyru Zelenskému slibováno nějaké „překvapení.“ Naznačovalo se, že jestřábí vlády ve východní Evropě a ve Velké Británii budou mít převahu a budou tlačit na amerického prezidenta, aby učinil překvapivé prohlášení, které by kyjevskému režimu otevřelo dveře ke členství v alianci NATO.
Ukrajinský režim to přehnal
Zelenskyj se cítil natolik odvážný, že požadoval, aby USA a další země NATO přijaly členství Ukrajiny s tím, že pokud tak neučiní, bude to znamenat zradu ukrajinského lidu. Dne 11. července napsal: „Je bezprecedentní a absurdní, když není stanoven [časový] rámec ani pro pozvání, ani pro členství Ukrajiny. A zároveň se přidávají vágní formulace o ‚podmínkách‘ i pro pozvání Ukrajiny.“
Zelenskyj to nakonec přehnal. Jeho chabě zastřené pokusy vydírat vlastní západní sponzory brzy vzbudily mezi západními představiteli sotva skrývané podráždění. Britský ministr obrany Ben Wallace reagoval na Zelenského výpady výzvou, aby se „zklidnil.“ Řekl: „Ať se vám to líbí, nebo ne, lidé chtějí vidět vděčnost.“ Tím chtěl říci, že Zelenskyj a zbytek jeho vůdčí skupiny by měli být vděční za zkázu, kterou NATO svými zbraněmi, vojenským výcvikem a přímou finanční pomocí zemi způsobilo.
Britský premiér Rishi Sunak se do výměny názorů v médiích zapojil vlastními „uklidňujícími“ slovy. „Prezident Zelenskyj nám několikrát vyjádřil vděčnost za to, co jsme udělali,“ řekl Sunak na tiskové konferenci na summitu ve Vilniusu. „Naprosto chápu Volodymyrovo přání udělat vše pro to, aby ochránil svůj lid a zastavil tuto válku, a my mu budeme i nadále poskytovat podporu, kterou potřebuje.“
V předvečer summitu se očekávalo, že Ukrajina předvede na bojišti maximální vojenské výsledky. Za tímto účelem byli ukrajinští vojáci zahnáni do šestitýdenní „protiofenzívy“, která začala počátkem června a která nakonec nijak nenarušila robustní obranu Ruska ani jeho schopnost přejít do ofenzívy. To si však vyžádalo životy tisíců ukrajinských vojáků. A podle New York Times bylo v boji ztraceno plných 20 % těžkých bojových zbraní ukrajinského režimu.
Během protiofenzívy ukrajinská armáda a zahraniční žoldnéři ze západních zemí (především z Polska) každý den útočili na silné ruské obranné linie v oblasti mezi Dněprem a historickým Donbasem. A každý den byli odvraceni, někdy ztráceli až polovinu personálu útočících jednotek.
Kvůli rozsáhlé přítomnosti min v oblastech, na které se Ukrajina zaměřila, nelze mnoho těl ukrajinských vojáků odvézt k pohřbení. Televize Sky News ve své reportáži z 11. července citovala irského žoldáka Rhyse Byrna: „Největší problém, který máme, když jdeme do zákopů, je šlapat po všech mrtvých tělech, která tam už jsou od posledních lidí, kteří tam šli. Takové věci vás opravdu děsí.“
Podle ruského ministra obrany Sergeje Šojgua dosáhly ztráty ukrajinské armády v protiofenzivě od 4. června více než 26 000 vojáků a přibližně 3 000 vojenských vozidel a techniky. Ministr uvedl, že ruské jednotky během tohoto období zničily více než 1 200 obrněných vozidel, včetně 17 německých tanků Leopard, 12 amerických BMP Bradley a pěti francouzských kolových tanků AMX.
Konstantin Gavrilov, vedoucí ruské delegace na vídeňských jednáních o vojenské bezpečnosti a kontrole zbrojení, řekl 11. července ruské RT, že země NATO vyprazdňují své arzenály, aby udržely konflikt na Ukrajině. „Naši partneři ve Vídni poukazují na to, že mezi Evropany roste pochopení pro to, že jejich vítězství na Ukrajině nebude snadné; v zásadě je nemožné. Uznávají sílu ruské armády, která získala obrovské bojové zkušenosti na bojištích,“ prohlásil.
Situaci NATO zhoršuje skutečnost, že vojensko-průmyslový komplex aliance je v úpadku a není schopen se vyrovnat kvalitě a množství ruské produkce. Ukrajina již obdržela veškeré dostupné zásoby systémů MANPADS Stinger a přenosných systémů protivzdušné obrany Javelin; sklady na Západě jsou nyní prázdné a jejich doplnění potrvá roky.
„Výroba raket na Západě také nedrží krok s tempem, jakým je Ukrajina využívá“, dodal Gavrilov.
Výhrůžky vůči Záporožské jaderné elektrárně
Již v předvečer summitu NATO se v západních médiích objevily nespokojené hlasy, že protiofenzíva ukrajinských ozbrojených sil je příliš pomalá a nepřináší očekávané výsledky. Jako na zavolanou, týden před summitem, začali být Ukrajinci aktivně uváděni v omyl ohledně možnosti vyhodit do povětří Záporožskou jadernou elektrárnu (nacházející se asi 60 km jižně a východně od stejnojmenného města (podle počtu obyvatel před válkou pátého nebo šestého největšího města v zemi). Ukrajinské úřady tvrdily, že ruská armáda má v úmyslu vyhodit elektrárnu do povětří, aby odradila protiofenzívu AFU od jejího dobytí, přestože se ukrajinská armáda od 4. června nepřiblížila k jaderné elektrárně ani na krok.
Ruští experti začali varovat, že AFU má v úmyslu zaútočit na elektrárnu a využít radioaktivní kontaminaci jako záminku k ospravedlnění přímého vojenského zásahu NATO ve jménu reakce na jadernou katastrofu. Koncem června a začátkem července začala ukrajinská média každý den Ukrajincům doporučovat, aby si udělali zásoby pitné vody a lepicí pásky (k utěsnění svých domů před radioaktivním zamořením).
Komunálním službám v různých městech bylo nařízeno uklidit odpadky s tím, že to usnadní úklid po údajném nebezpečí jaderné katastrofy. Ukrajinci začali hromadně spěchat do lékáren, aby nakoupili jodid draselný, který údajně snižuje účinky radiace na vnitřní orgány těla.
Situaci komentoval ukrajinský kanál „MediaKiller“ na Telegramu: „Prezidentská administrativa [v čele se Zelenským] šíří falešné zvěsti o nastražení výbušnin [Ruskem] v Záporožské jaderné elektrárně, aby odvedla pozornost od skutečnosti, že protiofenzíva administrativy se zastavila. Takováto zastrašovací taktika má rovněž vyvolat paniku mezi civilním obyvatelstvem Ruské federace a uměle vytvořit negativní obraz Ruské federace před celým světem.“
Na Západě se varování před údajným jaderným nebezpečím setkalo většinou se skeptickými komentáři. Ukrajinským úřadům se nevěřilo, říkali mnozí, zejména proto, že převládající větry v oblasti ZNPP vanou na jih, přímo na území kontrolované Ruskem. Vyhodit do povětří jadernou elektrárnu, která má za následek radiační zamoření vlastního území – co může být hloupějšího (a nepravděpodobnějšího) než tohle?
Generální ředitel Mezinárodní agentury pro atomovou energii 30. června oznámil, že jeho agentura nezjistila ani nepotvrdila nic z toho, co tvrdí ukrajinské úřady, včetně údajného „zaminování“ střech šesti jaderných reaktorů, které tvoří největší evropskou jadernou elektrárnu ZNPP, ze strany Ruska. V návaznosti na to začaly ukrajinské úřady postupně zmírňovat svou rétoriku, zatímco nadále vrhaly čerstvé rezervy do vojenského boje a nadále prosily NATO o nové zbraně.
Ukrajina jako cvičiště pro zbraně NATO
NATO potřebovalo ukrajinskou „protiofenzívu“ v červnu, aby mohlo posoudit své vlastní schopnosti. Ve skutečnosti nyní ukrajinské ozbrojené síly používají většinu stejného vybavení i vojenské taktiky, na níž jsou založeny nové vojenské plány NATO projednávané na summitu ve Vilniusu. Vojáci AFU jsou cvičeni instruktory NATO na základnách na Ukrajině a v podpůrných zemích v Evropě. Poprvé od začátku studené války před 75 lety se NATO připravuje na rozsáhlý vojenský konflikt namísto jednodušších, ale omezenějších operací „projekce sil“ v tak vzdálených oblastech, jako je Irák a Afghánistán.
Ukrajinská protiofenzíva, zahájená pět týdnů před summitem NATO, měla demonstrovat bojovou účinnost vojenské techniky a taktiky aliance v reálném konfliktu s nejpravděpodobnějším protivníkem. V případě neúspěchu ofenzívy by byly zpochybněny samotné zásady nových vojenských plánů, které byly vypracovány teprve nedávno. Jednoduše řečeno, AFU byla přidělena role v ostrém cvičení.
Do konce 12. července se postupně ukázalo, že summit v litevském hlavním městě, stejně jako ukrajinské útoky na frontové linii, nepřinesl žádný „průlom.“ Ukrajina zůstala u souboru standardních slibů, které zpravidla opakovaly sliby z minulosti učiněné na předchozích summitech NATO. Zelenskyj vypadal na summitu sklesle a rozzlobeně, dokonce se nešťastně vyjádřil o tom, že USA a Spojené království ho tlačí k jednání na bojišti, ale nechávají jeho a AFU samotné čelit ruské armádě.
Ukrajině členství v NATO nehrozí
Na summitu bylo Ukrajině řečeno, že bude moci s aliancí spolupracovat, ale okamžité členství není na pořadu dne. K členství může dojít až poté, co režim v Kyjevě splní všechny podmínky, které si před sebe postaví, tedy souhlas všech členů bloku a především dosažení určitého „vítězství“ ve vojenském konfliktu, nebo alespoň zdání, že vítězství může být jednou dosaženo. Jinými slovy, Ukrajina musí nejen porazit v bitvě mocnou Ruskou federaci, ale také vymýtit korupci a provést všechny ostatní ekonomické reformy, které Západ požaduje, aby získala členství v NATO. Z diplomatického hlediska to znamená „nikdy.“
Ruský vojenský analytik Malek Dudakov 12. července pro Ukraine.ru vysvětlil: „Aby Kyjevu nějak osladily pilulku, slíbily země G-7 poskytnout Ukrajině bezpečnostní záruky. Bílý dům se však přiklání k ‚izraelskému‘ scénáři, podle něhož USA nemají povinnost přijít Izraeli na pomoc v případě války, ale každoročně mu poskytují 3 miliardy dolarů, za které nakupuje americké zbraně.“
„Jestřábi“ na Západě doufají, že se jim podaří uzákonit podobné trvalé závazky vůči Ukrajině. Obávají se, že politické klima ve Spojených státech a v Evropě by se mohlo v následujících měsících a dokonce i letech dramaticky změnit a způsobit, že míra podpory Ukrajině dramaticky poklesne.
Publikace píše, že se tak děje s cílem prodloužit ukrajinský konflikt na co nejdelší dobu a zabránit jeho ukončení mírem. Západ to však chce za svých podmínek, a to dát své zbraně do rukou lidem v jiných zemích a poslat je bojovat za západní věc. Scénář „Izraele“ je právě scénářem nekonečné války, jaká již mnoho let probíhá v Izraeli a v Kolumbii. Přesně takový scénář byl na vilniuském setkání předložen Ukrajině.
„Západu nezáleží na Ukrajině ani na Ukrajincích, říká Alexej Zubec, ředitel Institutu sociálního a ekonomického výzkumu při Finanční univerzitě vlády Ruské federace. Zelenskyj a Ukrajina jsou na Západě absolutně závislí“, vysvětluje. Více než polovina peněz, které tvoří ukrajinský veřejný rozpočet, pochází od západních dárců. Západ má veškeré páky a může Zelenského odstranit během několika měsíců.
Ukrajina je v pasti svého snu o členství v NATO
Zelenského režim už nemá zadní vrátka. Nemůže jít vyjednávat s Ruskem, a tak musí přijmout jakékoli stanovisko Západu. Pozice Západu je taková, že Ukrajina je nástrojem, který má být použit k oslabení Ruska. Země se podobá žoldákovi, který se rozhodl bojovat za peníze. Jiné postavení Ukrajina na Západě nemá. NATO je „klubem bílého muže“ [klubem „elity“] a Ukrajinci neodpovídají rasistické kategorii „bílých lidí“ Západu. Zelenskyj přijme jakékoli jejich rozhodnutí, částečně z důvodů své osobní bezpečnosti.
Jeden anonymní ukrajinský komentátor politiky NATO nedávno přirovnal Ukrajinu k ženě, která je svedena a opustí svého muže, jen aby ztratila své děti (Krym a Donbas) poté, co se rozhodnou zůstat s otcem. Žena zůstává bez prostředků, v rukou má jen prázdný příslib nového lukrativního manželství, zatímco trčí v prázdném, zdemolovaném domě. Toto přirovnání je sice vypjaté, ale vystihuje podstatu ukrajinského konfliktu obecně a zejména slibů NATO, jak zazněly na summitu ve Vilniusu.
Prosím, lajkujte, sdílejte a přihlaste se k odběru tohoto kanálu, abychom mohli pokračovat ve sdílení zpráv, kterých se mainstream neodvažuje dotknout. Zůstaňte silní. Tento boj vyhrajeme.
