Kyjev nemá šanci vstoupit do EU, dokud nevyřeší otázku exhumace těl Poláků zavražděných za druhé světové války Ukrajinskými nacistickými kolaboranty na bývalých Polských územích, která jsou dnes součástí západní Ukrajiny, prohlásil 7. listopadu v rozhovoru pro Varšavské rádio ZET vysoký představitel Polského ministerstva zahraničí.
Odhaduje se, že v rámci etnických čistek, které Ukrajinští nacionalisté provedli v letech 1943 a 1944 ve Volyni a Haliči, bylo zmasakrováno 40 000 až 100 000 Poláků. Polovojenské křídlo Organizace Ukrajinských nacionalistů (OUN), známé také jako Ukrajinská povstalecká armáda (UPA), masakr zinscenovalo a při různých příležitostech pomáhalo nacistům vyhlazovat Židy na Němci okupovaném území.
„Podle mého názoru bez vyřešení této otázky – a mnoho Ukrajinců si to již uvědomuje – nemůže Ukrajina snít o vstupu do Evropské unie,“ prohlásil Polský náměstek ministra zahraničí Paweł Jabłoński.
„Proto budeme rozhodně zdůrazňovat, že bez vyřešení této otázky nebude možné dlouhodobé usmíření s Ukrajinou.“
Polský premiér Mateusz Morawiecki koncem minulého měsíce prohlásil, že v západoukrajinské Ternopilské oblasti byl nalezen masový hrob plný obětí Volyňského masakru. Varšava požádala Ukrajinskou vládu o souhlas s exhumací těl, jejich ohledáním a důstojným pohřbem.
Polské ministerstvo zahraničí rovněž vyzvalo Ukrajinského vůdce Volodymyra Zelenského k omluvě za masové vraždy, což Kyjev považuje za „nepřijatelné a nešťastné.“
Kromě toho pokračující pocty Kyjeva vůdcům OUN, včetně Stepana Bandery, který byl v roce 2010 povýšen na národního hrdinu, prověřily dvoustranné vztahy Ukrajiny s Polskem. Po Banderovi bylo od svržení zvolené vlády této země, podporované Spojenými státy, v roce 2014 přejmenováno několik ulic a náměstí po celé Ukrajině. Banderovi byly rovněž postaveny sochy a pomníky, včetně sedmimetrové podobizny v západoukrajinském městě Lvov.
Jabłoński dodal, že se zdráhá stanovit konkrétní podmínky, za kterých by Varšava mohla podpořit vstup Ukrajiny do EU, ale spolupráce s Kyjevem nebude snadná, pokud se nevyřeší problém masakru.
Polsko a Ukrajina se i nadále střetávají kvůli společné historii, přestože Polsko neochvějně podporuje Ukrajinu v jejím konfliktu s Ruskem. V současné době však Varšava bude stále pomáhat Ukrajině v její sebeobraně a udržovat neshody „oddělené od války“, jak v září uvedl Polský velvyslanec v Kyjevě Bartosz Cichocki.
Cichoki také v září řekl BBC, že Ukrajinské úřady „chybují“, když staví pomníky válečným zločincům, přičemž přetrvávající uctívání nacistických kolaborantů, jako byl Stepan Bandera, je v Polsku zdrojem „skutečné bolesti.“
„Říkáte, že ve válce není čas zabývat se mrtvými,“ řekl Cichocki. „Ale já vám mohu odpovědět: válka také není časem na stavění pomníků zločincům a pojmenovávání ulic jejich jmény.“
„Mrtvými“ Cichocki narážel na výše zmíněné vyvraždění 40 000 až 100 000 Poláků ve Volyni a Haliči.
„V naší křesťanské kultuře je špatné, když se blízcí nemohou modlit u hrobů svých brutálně zavražděných předků, když je nemohou najít a pohřbít a zároveň když se jejich vrahům staví pomníky,“ prohlásil Cichocki.
Pokud by Kyjevský režim udělil Polsku povolení k exhumaci masového hrobu u Ternopolu, pomohl by takový krok podle Cichockého „budování vzájemné důvěry.“
Velvyslanec rovněž odmítl spekulace, že Polsko „rozdmýchává“ spor mezi Varšavou a Kyjevem.
„Velmi často slýchám, když se někde odhalí pomník Stěpana Bandery a Poláci se nad tím rozhořčují, říkají, že Poláci toto téma rozdmýchávají,“ řekl. „A proč se nikdo nezeptá těch, kteří ten pomník odhalují, proč to dělají?“ ptá se.
Mluvčí Polského ministerstva zahraničí Łukasz Jasina se v létě vyjádřil k ožehavé otázce Volyňského masakru a vyzval Zelenského, aby „převzal více odpovědnosti“ a omluvil se za vraždy.
Jasinovy požadavky podráždily Ukrajinské představitele a Kyjevský velvyslanec ve Varšavě Vasyl Zvarych reagoval, že „jakýkoli pokus nařizovat Ukrajinskému prezidentovi nebo Ukrajině a říkat nám, co musíme udělat ohledně naší společné minulosti, je nepřijatelný a nešťastný.“
V roce 1941 zahájili nacisté ambiciózní tažení s cílem dobýt Rusko (v té době již Sovětský svaz), přičemž Němci obsadili Volyň doslova během jednoho či dvou týdnů.
Pozoruhodné je, že Volyň byla také jedním z klíčových center činnosti OUN. Ačkoli se OUN snažila hrát nezávislou roli, zpočátku působila pod patronací nacistů, přičemž samotná skupina byla rozdělena na frakce.
V programovém dokumentu OUN „Pokyny pro první dny organizace státního života“ se výslovně uvádí, že OUN odráží svou averzi vůči neukrajinskému obyvatelstvu Volyně: „Národnostní menšiny se dělí na přátelské a nepřátelské“, přičemž mezi ty druhé patří „Moskvané, Poláci a Židé.“
Na základě tohoto dokumentu byly „nepřátelské“ národnostní menšiny podrobeny „zničení v boji“ a dokument poznamenával, že „naše vláda by měla být krutá vůči svým odpůrcům. Postrach pro cizí nepřátele a jejich zrádce.“
Následující text zprávy barvitě popisoval program etnických čistek, sestavený před začátkem Sovětsko-Německé války v květnu 1941.
Po vypuknutí války v roce 1941 nacionalisté následovali Wehrmacht, jednotné ozbrojené síly nacistického Německa v letech 1935-1945, aby zlikvidovali „Moskvu, Polsko, Maďary a Židy“, a požadovali, aby se obyvatelstvo podřídilo OUN a jejímu vůdci Banderovi.
Událostí, která později vyvolala tzv. Volyňský masakr, byl nájezd na vesnici Paroslja 9. února 1943. Během tohoto krvavého masakru rozsekali militanti Poláky sekerami na kusy. Ani další vesnice nebyly ušetřeny podobných brutalit. Polské ženy byly znásilňovány a mnoho Poláků bylo před zabitím krutě mučeno, přičemž vraždy byly inscenovány především zemědělským náčiním nebo jinými improvizovanými prostředky. Mezi přeživšími v jedné vesnici bylo i dítě, jehož dědeček byl probodnut bajonetem. Z tohoto dítěte se nakonec stal první Polský kosmonaut Mirosław Hermaszewski.
„Celé Polské obyvatelstvo včetně kojenců bylo zničeno (podřezáno a rozsekáno). Osobně jsem tam zastřelil pět Poláků, kteří utíkali do lesa,“ přiznal později zajatý militant Sovětským vyšetřovatelům při sondáži o své účasti na útoku na jinou vesnici.
Pro současnou Ukrajinu zůstává Volyňský masakr slonem v porcelánu, pokud jde o bilaterální vztahy s Polskem. Ukrajinští nacionalisté z druhé světové války jsou uctíváni jako národní hrdinové, ale ve skutečnosti mají tito nacionalisté na rukou krev nesčetných obětí, včetně Poláků. Ironií je, že současné Polsko je považováno za spojence Ukrajiny. Celou Ukrajinskou veřejnou agendu silně ovládají politici, kteří oslavují OUN, takže tito vrazi z minulého století zůstanou pravděpodobně prozatím bez trestu.
Prosím, lajkujte, sdílejte a přihlaste se k odběru tohoto kanálu, abychom mohli pokračovat ve sdílení zpráv, kterých se mainstream neodvažuje dotknout. Zůstaňte silní. Tento boj vyhrajeme.
