Invaze na Ukrajinu je hrůzou a stála již tisíce životů. Tento konflikt však může zničit i miliony životů daleko od bojiště. Válka je obzvláště škodlivá pro globální potravinový systém, který je již oslaben Covidem-19, klimatickými změnami a vysokými cenami energií. Pokud bude tato válka pokračovat, čeká nás skutečná potravinová katastrofa.
Jak vážná je situace
Generální tajemník OSN António Guterres 18. května bil na poplach. Podle něj „hrozí přízrak celosvětového nedostatku potravin“ a obává se, že „tato nebezpečná situace může přerůst v katastrofu.“
„Hrozí, že se desítky milionů lidí ocitnou na pokraji potravinové nejistoty, po níž bude následovat podvýživa, masový hlad a hladomor v krizi, která může trvat roky.“
Šest dní před útokem varoval David Beasley, ředitel Světového potravinového programu (WPF), před hrozící potravinovou katastrofou:
„Pokud nebudeme situaci řešit okamžitě, v příštích devíti měsících budeme svědky hladomoru, destabilizace národů a masové migrace. Pokud něco neuděláme, zaplatíme za to obrovskou cenu.“
V té době hovořil o 45 milionech lidí, kteří se pohybují na pokraji hladomoru. Válka by mohla přidat další desítky milionů. Stejně jako v roce 2011 vyvolá tato situace v mnoha zemích politické nepokoje. „Pokud nenakrmíme lidi, nakrmíme konflikty,“ řekl Guterres.
Pandemie a klima
Již před invazí byla potravinová situace ve světě nejistá. Velkou zásluhu na tom měly klimatické změny. Rostoucí počet extrémních povětrnostních jevů škodí zemědělství a produkci potravin. V posledním desetiletí bylo extrémními projevy počasí a katastrofami souvisejícími s klimatem postiženo 1,7 miliardy lidí.
Několik příkladů.
Loňské záplavy mohly způsobit, že výnos úrody zimní pšenice v Číně bude nejnižší v historii.
Nedávná vlna veder v Indii bude mít rovněž velmi negativní dopad na tamní úrodu pšenice.
V důsledku sucha v obilném pásu USA je 40 % pšenice ve špatném nebo velmi špatném stavu (normálně je to jen 15 až 20 %). V Evropě bude úroda téměř jistě znepokojivě nízká kvůli malému množství srážek.
Covid-19 byl a zůstává rovněž významným rušivým faktorem. Pandemie způsobila ekonomický šok. Ten snížil kupní sílu obyvatelstva v mnoha zemích a narušil dodavatelské řetězce.
Mnoho zemí Jihu se ocitlo na pokraji bankrotu a jejich přístup na finanční trhy je omezený, jako příklad uveďme Srí Lanku.
Došlo i k dalším důsledkům. Oživení ekonomiky po pandemii způsobilo prudký nárůst cen energií a dopravy. Účty za energie rostou také v důsledku zvyšování daní z CO2. Toto zvýšení cen způsobuje, že potraviny jsou mnohem dražší.
Všechny tyto faktory ohrožují potravinovou bezpečnost velké části světové populace. Týká se to zejména zemí globálního Jihu, ale i nás, stačí si vzpomenout na nebývalý počet lidí, kteří jsou odkázáni na potravinové banky. Před pandemií trpělo na celém světě vážným nedostatkem potravin 135 milionů lidí. Za poslední dva roky se tento počet zdvojnásobil na 276 milionů.
Válka a sankce
Rusko a Ukrajina hrají vedoucí roli v celosvětové produkci potravin. Společně se podílejí na více než třetině světového vývozu obilí a na více než polovině vývozu slunečnicového oleje. Rusko je také největším výrobcem hnojiv.
Téměř 50 zemí je závislých na Rusku a Ukrajině, pokud jde o nejméně 30 % dovozu pšenice. Ve 26 zemích je to dokonce více než 50 procent. Obě země dohromady dodávají 12 procent kalorií, s nimiž se celosvětově obchoduje, a celkem je na nich potravinově závislých asi 800 milionů lidí.
Samotná válka a sankce proti Rusku mají negativní vliv na produkci i vývoz potravin v obou zemích. To se týká zejména Ukrajiny.
Kvůli vojenskému násilí, nedostatku hnojiv a pesticidů a vyšším cenám nafty hrozí, že na Ukrajině nebude možné osít 30 až 50 procent polí jarní pšenicí.
Zejména vývoz se však téměř úplně zastavil. Donedávna se 98 procent ukrajinského obilí přepravovalo přes Černé moře. Tento vývoz se však zcela zastavil, protože Ukrajina položila námořní miny a Rusko zablokovalo všechny ukrajinské přístavy. Kvůli řadě problémů není železniční nebo nákladní doprava reálnou alternativou.
Řešením by mohly být doprovázené námořní konvoje, ale na to je ukrajinské námořnictvo příliš malé, a tak by potřebovalo podporu zemí NATO. Vzhledem k síle ruské flotily by to byl více než riskantní podnik, který by mohl vést k další nebezpečné eskalaci konfliktu.
Ať už to bude jakkoli, pokud se vývoz z Černého moře opět nezvýší, miliony tun obilí prostě shnijí v ukrajinských silech.
Problémy s Ruskem leží jinde. Kvůli sankcím mohou mít ruští zemědělci nebo farmy nedostatek osiva a pesticidů, což bude mít významný dopad na příští sklizeň.
Narušený světový trh
Zemědělci v jiných částech světa pravděpodobně nebudou schopni nahradit klesající vývoz obilí z Ukrajiny a Ruska. Pro zemědělce, kteří pěstují obilí, jsou hlavními výdaji hnojiva a energie. Oba trhy byly narušeny sankcemi a návalem zemního plynu.
Pokud zemědělci omezí hnojiva, budou výnosy nižší. Zemědělci navíc místo pěstování obilí nebo kukuřice zváží přechod na plodiny s nižšími vstupními náklady.
Trh je dále narušen tím, že v posledních měsících zavedlo ne méně než 35 zemí přísná omezení vývozu potravin z obavy o vlastní potravinovou bezpečnost. V mnoha případech se jedná dokonce o úplné zákazy.
Takové narušení světového trhu prudce zvyšuje ceny potravin. V důsledku války dosáhly ceny potravin nejvyšší úrovně, jakou kdy Organizace OSN pro výživu a zemědělství zaznamenala. Dnes jsou ceny potravin v průměru o 34 % vyšší než před rokem. U obilí činí nárůst dokonce 81 procent.
To se stává pro mnoho komunit, zejména v zemích Jihu, stále nedostupnější. Tam rodiny vynakládají až čtvrtinu svých příjmů na potraviny. V subsaharské Africe je to dokonce 40 %. Obilí tam navíc tvoří větší část rozpočtu než v bohatších regionech.
A pak je tu ještě jeden perverzní efekt pro tyto země. Inflace způsobuje růst úrokových sazeb. To zvyšuje atraktivitu dolaru a eura, což způsobuje růst jejich směnného kurzu. Tím se však pro země Jihu zdražuje dovoz potravin (často v dolarech) a také splácení zahraničních dluhů.
Co je třeba udělat?
Čím déle se válka protáhne, tím větší bude nedostatek potravin, tím vyšší budou ceny a tím horší bude potravinová krize.
Strategická varianta USA „bojovat do posledního Ukrajince“ nejenže zvýší počet obětí na bojišti. Daleko široko v důsledku toho zemřou statisíce, možná miliony lidí na hladomor.
Co je třeba udělat, aby se této katastrofě zabránilo?
Především je třeba co nejdříve zrušit blokádu Černého moře. To je možné pouze v rámci mírových jednání a příměří. To předpokládá deeskalaci válečného úsilí namísto válečného štvaní, které vidíme nyní. V každém případě bychom podle západních diplomatů neměli očekávat, že v nadcházejícím půlroce budou otevřeny ukrajinské přístavy.
Kromě toho musí být zrušeny všechny hospodářské sankce vůči Rusku související s produkcí potravin.
Za třetí, je třeba zastavit potravinový protekcionismus. Slovy Antónia Guterrese:
„Vývoz by neměl být omezován a přebytky musí být poskytnuty těm, kteří je nejvíce potřebují.“
A konečně je naléhavě zapotřebí finanční pomoci zemím Jihu, a to jak k zajištění potravinové bezpečnosti, tak k odvrácení hrozící dluhové krize. V říjnu Světový potravinový program odhadl, že k vyřešení problému hladu ve světě bude potřeba 6,6 miliardy dolarů ročně.
Ani to není nijak závratná částka. Jen na tuto válku Biden vyčlenil dalších 24 miliard dolarů na zbrojení a vojenskou podporu. Vojenský rozpočet evropských zemí se v příštích letech rovněž zvýší o desítky miliard. Na vedení války se zřejmě peníze vždycky najdou, ale na boj s hladem… Ukazuje to šílenství světa, ve kterém žijeme.
