Vzhledem k tomu, že vývoz plynu a ropy tvoří 30 až 40 procent ruského rozpočtu, nelze postavení Švýcarska v této válečné rovnici podceňovat. Švýcarsko tak pomáhá Rusku vyhnout se sankcím.
Putin nedávno označil ukrajinský konflikt za „tragédii“ a prohlásil, že hospodářské sankce proti jeho zemi „selhaly.“ Ukázalo se, že zrovna neblafoval.
Tři měsíce po zavedení nejtvrdších a nejkoordinovanějších sankcí ze strany západních zemí se ukázalo, že ruskou ekonomiku je obtížné zlomit. Moskva odolala západním sankcím podstatně lépe, než se předpokládalo, a to díky pokračujícímu vývozu ropy a plynu a podporovanému rublu.
Banka JPMorgan Chase minulý týden ve zprávě klientům uvedla, že průzkumy podnikatelské nálady v zemi „signalizují nepříliš hlubokou recesi v Rusku, a proto implikují rizika zvýšení našich prognóz růstu. Dostupné údaje proto alespoň prozatím nenaznačují náhlý propad aktivity.“
Banka JPMorgan Chase rovněž změnila své původní prognózy, podle nichž měl ruský HDP ve druhém čtvrtletí poklesnout o 35 % a za celý rok 2022 o 7 %, a nyní předpovídá mnohem mírnější recesi.
Banka nicméně uvedla, že stávající a potenciální sankce budou mít na Rusko nepochybně dopad a že ruská ekonomika by byla v mnohem zdravějším stavu, kdyby nenapadla Ukrajinu.
Rubl se vrací na předválečnou úroveň
Rychlost, s jakou se ruský rubl vzpamatoval z propadu na začátku roku, je možná ještě překvapivějším důkazem ekonomické odolnosti země. Rubl, ruská národní měna, se překvapivě vrátil na předválečnou úroveň, a to i přes řadu energetických a bankovních sankcí.
Ve dnech následujících po schválení plné vojenské operace na Ukrajině prezidentem Vladimirem Putinem se hodnota rublu vůči dolaru prudce propadla, a to až o 30 %. Rubl se zdál být odsouzen k záhubě, protože západní země vyrukovaly na Moskvu s řadou nových omezení, včetně opatření omezujících přístup ruské centrální banky k jejímu obrovskému fondu devizových rezerv. Jakmile Rusku došla měna, řada komentátorů předpovídala, že země neplní své závazky.
Na druhou stranu rubl nezůstal dlouho dole a začal se zotavovat jen několik týdnů po svém nejhorším propadu. Koncem března se rubl začal zotavovat a v polovině dubna jeho hodnota dosáhla 1 RUB = 0,013 USD, což je úroveň, která byla naposledy zaznamenána v předvečer vpádu. Nyní se rubl obchoduje za 0,016 USD, což je úroveň, které naposledy dosáhl v lednu 2020.
Co je příčinou tohoto oživení?
Putinovo naléhání, aby ruští spotřebitelé plynu platili v rublech, bylo geniální. Po počátečním odporu západní odběratelé plynu postupně následují příkladu Moskvy a VNG, jeden z největších německých dovozců zemního plynu, si nedávno otevřel účet u Gazprombank, aby mohl platit za ruský plyn podle moskevských podmínek.
Podle Marie Demertzisové, zástupkyně ředitele bruselského ekonomického think tanku Bruegel, hrají platby EU za ruský plyn z plynovodů velkou roli v udržování kurzu měny.
Navzdory ostré rétorice o zřeknutí se ruských energetických komodit Rusko nadále prodává významné procento své ropy a plynu díky tomu, že někteří z největších světových obchodníků s komoditami nemají žádné výčitky svědomí z financování Putinovy válečné mašinérie.
Oleg Ustěnko, ekonomický poradce ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, totiž napsal čtyřem společnostem dopis, v němž je žádá, aby okamžitě přestaly obchodovat s ruskými uhlovodíky, protože výnosy z vývozu jsou používány k financování nákupů zbraní a raket Moskvy.
Podle údajů z monitorování lodí a přístavů společnosti Vitol, Glencore a Gunvor, stejně jako singapurská Trafigura, vytrvale získávají obrovské objemy ruské ropy a produktů, včetně nafty.
Vitol uvedl, že do konce roku přestane nakupovat ruskou ropu, ale to je ještě daleko. Společnost Trafigura uvedla, že do 15. května přestane nakupovat ropu od ruské státní ropné společnosti Rosněfť, ale že bude moci nakupovat ruské náklady ropy od jiných dodavatelů.
Společnost Glencore prohlásila, že se nebude podílet na žádném „novém“ obchodu s Ruskem. Nicméně navzdory tomu, že se skupina G7 zavázala zakázat nebo postupně ukončit dovoz ruské ropy a Spojené státy, Kanada, Velká Británie a Austrálie přijaly přímé zákazy, EU není ochotna pokročit dále a Maďarsko si ponechává zákaz jako rukojmí. Mezitím Indie a Čína kompenzují velkou část ruských deficitů.
Švýcarské zlaté tele
Švýcarsko nese velký díl viny. Švýcarsko a jeho téměř 1 000 komoditních podniků obchoduje s většinou ruských surovin.
Přestože je Švýcarsko vzdáleno od všech světových obchodních tras, nemá přístup k moři, nemá bývalá koloniální území a nemá vlastní významné suroviny, je významným světovým finančním centrem se silným komoditním sektorem.
„Tento sektor tvoří mnohem větší část švýcarského HDP než cestovní ruch nebo strojírenství,“ říká Oliver Classen, mediální pracovník švýcarské nevládní organizace Public Eye. Podle údajů švýcarské vlády z roku 2018 činí objem obchodu s komoditami téměř 1 bilion dolarů.
Podle zprávy švýcarského velvyslanectví v Moskvě se 80 % ruských surovin prodává přes Švýcarsko, uvádí Deutsche Welle. Ropa a plyn tvoří přibližně třetinu surovin, zatímco základní kovy jako zinek, měď a hliník tvoří zbylé dvě třetiny. Jinými slovy, dohody uzavřené na švýcarských stolech fakticky umožňují hladký chod ruské ropy a plynu.
Vzhledem k tomu, že vývoz plynu a ropy tvoří 30 až 40 procent ruského rozpočtu, nelze postavení Švýcarska v této válečné rovnici podceňovat. Jen vývoz ropy přinesl v roce 2021 ruským státním podnikům přibližně 180 miliard dolarů (163 miliard eur).
Švýcarsko bohužel opět zachází se svým obchodem se surovinami v rukavičkách.
Podle DW se suroviny často prodávají otevřeně mezi vládami a prostřednictvím komoditních burz. Lze s nimi však volně obchodovat a švýcarské podniky díky svému bohatství vynikly v přímém prodeji.
Oblíbeným mechanismem pro transakce se surovinami mezi švýcarskými obchodníky s komoditami se staly akreditivy. Banka půjčí obchodníkovi peníze výměnou za doklad prokazující vlastnictví komodity. Dokument (a vlastnictví komodity) je předán obchodníkovi, jakmile kupující zaplatí bance. Tento přístup umožňuje obchodníkům získat dodatečné úvěrové linky, aniž by museli prokazovat svou úvěruschopnost, a banka může použít hodnotu komodity jako zástavu.
Jedná se o vynikající ilustraci tranzitního obchodu, při němž přes Švýcarsko procházejí pouze peníze, ale skutečné suroviny nikoli. V důsledku toho se ke švýcarským celním úředníkům nedostanou žádné informace o velikosti transakce, což vede k velmi nepřesným údajům o míře toku surovin.
„Celý obchod s komoditami je nedostatečně evidován a regulován. Pro shromáždění údajů je třeba pátrat a ne všechny informace jsou k dispozici,“ řekla DW Elisabeth Bürgi Bonanomi, vedoucí lektorka v oblasti práva a udržitelnosti na univerzitě v Bernu.
Nedostatečná regulace samozřejmě láká obchodníky s komoditami, zejména ty, kteří obchodují se surovinami vytěženými v nedemokratických zemích, jako je Demokratická republika Kongo.
„Na rozdíl od finančního trhu, kde existují pravidla pro boj proti praní špinavých peněz a nelegálním či nelegitimním finančním tokům a orgán dohledu nad finančním trhem, v případě obchodování s komoditami nic takového v současné době neexistuje,“ uvedl David Mühlemann, finanční a právní specialista společnosti Public Eye.
Nečekejte však, že se situace v dohledné době změní.
Výzvy švýcarské nevládní organizace Public Eye a švýcarské Strany zelených k vytvoření orgánu dohledu nad komoditním sektorem po vzoru orgánu dohledu nad finančním sektorem zatím nepřinášejí výsledky. Proti takovému opatření se vyslovil Thomas Mattern ze Švýcarské lidové strany (SVP), který zdůraznil, že Švýcarsko by si mělo zachovat neutralitu: „Nepotřebujeme ještě větší regulaci, a to ani v komoditním sektoru.“
