Dolarizace vydává zahraniční ekonomiky na milost a nemilost režimu USA

Dolarizace skutečně přináší ekonomické výhody, ale tvůrci Latinskoamerické politiky by měli zvážit i geopolitické dopady dolarizace.

Argentinský prezidentský kandidát Javier Milei – který by mohl v parlamentních volbách koncem tohoto měsíce skutečně zvítězit – proslul svými plamennými projevy a libertariánskými názory od centrálního bankovnictví po vládní výdaje. Mileiho navrhovaná politika – pokud ji bude schopen skutečně realizovat – by mohla argentinské ekonomice výrazně pomoci zotavit se z desetiletí trvajícího marasmu způsobeného neúměrnými vládními výdaji a měnovou inflací.

Mezi Mileiho postoje však patří i jeho výzva k dolarizaci Argentinské ekonomiky. Není jasné, zda Milei usiluje o měnovou konkurenci v rámci Argentiny, nebo zda usiluje o „úplnou“ dolarizaci. V prvním případě by bylo dolaru pouze umožněno otevřeně konkurovat ostatním měnám. Naproti tomu úplná dolarizace by znamenala úplné opuštění Argentinského pesa a přijetí Amerického dolaru jako státem preferované měny.

Na stránkách mises.org se autoři Simon Wilson a Kristoffer Hansen již zabývali některými ekonomickými problémy, které s sebou dolarizace přináší. S plnou dolarizací jsou spojeny i geopolitické problémy. Dolarizované země se otevírají snadnější kontrole ze strany Amerického režimu, pokud se Washington rozhodne, že chce na dolarizovanou zemi uvalit hospodářské sankce. Dopad sankcí v rámci dolarizované ekonomiky může mít obzvláště ničivé účinky na obyčejné lidi, kteří musí používat dolary při každodenních transakcích.

Přinejmenším k tomu došlo v Panamě v letech 1988 a 1989. Panamská ekonomika byla plně dolarizovaná již několik desetiletí, když vláda USA uvalila na tuto zemi hospodářské sankce v rámci snahy Americké vlády dopadnout Manuela Noriegu. Plná dolarizace vedla částečně k silnému hospodářskému poklesu, který sice Noriegovi příliš neprospěl, ale ožebračil běžné uživatele dolaru v zemi.

Ačkoli si Argentinci mohou myslet, že je nepravděpodobné, že by se USA snažily uvalit na zemi sankce – a tudíž jsou tyto geopolitické obavy irelevantní -, USA v posledních letech stále častěji používají ekonomické sankce proti režimům, které se Washingtonu nelíbí. Každý režim, který uvažuje o dolarizaci, by měl přinejmenším zvážit, jak může dolarizace zvýšit potenciál USA pro přímou politickou kontrolu nad dolarizovanými ekonomikami.

Nominální Panamskou měnou je balboa, která je však v oběhu pouze ve formě mincí a je vázána na dolar v poměru 1:1. Při většině transakcí se používá Americký dolar, Panama nikdy neměla vlastní centrální banku a dolar funguje v Panamě jako zákonné platidlo již více než sto let. To znamená, že Panamská ekonomika je nyní – a od liberalizace ekonomiky v 70. letech 20. století – plně integrována do finančního systému USA.

To s sebou nese některé nesporné výhody. Jak poznamenal Juan Luis Moreno-Villalaz:

„Jednotný měnový systém eliminuje devizové riziko, měnový nesoulad a spekulativní útoky, které jsou tak běžné v jiných zemích s centrálními bankami a „suverénními“ penězi. Absence „politických rozhodnutí“ týkajících se měnových nebo kurzových záležitostí snižuje riziko, protože vnější investoři potřebují méně informací.“

Vzhledem k této relativní stabilitě a hospodářské integraci je však role Amerických bank v Panamě neobyčejně velká a běžní spotřebitelé a podnikatelé používají Americké banky a dolary k provádění každodenních transakcí. Vzhledem k tomu, že vláda USA může tyto Americké banky a jejich platební systémy přímo regulovat, je Panamská ekonomika bezprostředněji ovlivňována domácí politikou USA, včetně exekutivních příkazů Amerických prezidentů.

Ne že by nedolarizované ekonomiky byly vůči tomu imunní. V moderním světě i nedolarové ekonomiky používají dolary ve velké míře. Dolary jsou klíčem k eurodolarové ekonomice – včetně petrodolaru – a dolary se ve velké míře používají v mezinárodním obchodě. Odříznutí přístupu k dolarům může být použito jako zábrana proti mnoha zemím, pokud by USA chtěly proti těmto zemím uvalit hospodářské sankce. Tento jev jsme v posledních letech viděli v podobě nových sankcí USA proti Rusku a Íránu. Lze tedy oprávněně dojít k závěru, že dolar může být použit jako zbraň proti zemím bez ohledu na to, zda se tyto země dolarizovaly, či nikoli. To je do jisté míry pravda, ale zkušenosti z Panamy naznačují, že plná dolarizace zvyšuje a rozšiřuje citlivost zahraniční ekonomiky vůči politice USA.

Dolarizace a sankce USA proti Panamě
Problém dolarizace Panamy se stal akutním v letech 1988 a 1989, kdy se Spojené státy zapojily do úsilí o zatčení generála Manuela Noriegy a jeho souzení za různé drogové zločiny ve Spojených státech. Noriega byl od konce 70. do poloviny 80. let 20. století ceněným neoficiálním agentem CIA a Amerického režimu. Na příkaz Americké vlády poskytoval prostředky Contras v Nikaragui a umožňoval CIA provádět špionážní operace ze základen v Panamě. Jako faktický vládce Panamy po většinu 80. let byl zkrátka jedním z mnoha „silných“ spojenců Amerického režimu v Latinské Americe. Když však Noriega začal prosazovat větší nezávislost na Washingtonu, Americký režim se proti němu obrátil a usiloval o jeho vydání.

V roce 1988 byly následně uvaleny hospodářské sankce. Podle zprávy Generálního účetního úřadu z roku 1989 doporučilo ministerstvo zahraničí Americkým bankám, aby „nevyplácely finanční prostředky Noriegovu režimu.“ Zpráva pokračuje: „Dne 11. března 1988 prezident [Reagan] … vyhlásil program na omezení toku Amerických dolarů do Panamy. Jeho součástí byl požadavek, aby všechny platby, které Panamě náleží z provozu Komise pro Panamský průplav, byly uloženy na vázaný účet zřízený u Federální rezervní banky v New Yorku.“ USA rovněž pomáhaly Noriegovým protivníkům v Panamě ve snaze „zmrazit Panamská aktiva ve Spojených státech, což nakonec vedlo k uzavření domácích Panamských bank v březnu 1988.“

Sankcemi se nepodařilo Noriegu přesvědčit, aby se vzdal, ale značně poškodily Panamskou ekonomiku. Jak popisuje politolog Benjamin J. Cohen:

„Panamská aktiva v Amerických bankách byla zmrazena a veškeré platby a převody v dolarech do Panamy byly zakázány, čímž došlo k demonetizaci ekonomiky. … Dopad na ekonomiku byl zničující, přestože se Panamské úřady urychleně snažily vytvořit náhradní měnu, především vydáváním šeků ve standardizovaných nominálních hodnotách, o nichž doufaly, že je příjemci budou považovat za hotovost.“

Sankce mohly snížit hospodářský výkon Panamy až o 20 %, přesto je pozoruhodné, že USA ani nevyužily celý svůj arzenál hospodářských sankcí. Vzhledem k rozsáhlé dolarizaci Panamské ekonomiky mohly USA Panamskou ekonomiku snadno dále zničit „omezením … mezibankovních převodů Amerických dolarů.“

Někteří historici a ekonomové zkoumali, do jaké míry byla Panama v důsledku dolarizace vydána na milost a nemilost americkým sankcím. Cohen dochází k závěru, že „z politického hlediska … byla Panama obzvláště zranitelná ve vztazích s Washingtonem.“ Ve studii nazvané „Úplná dolarizace: Případ Panamy“ autoři dospěli k závěru, že:

„Pozastavení plateb (v důsledku zmrazení Panamských účtů v New Yorku) by mohlo být rizikem spojeným především s dolarizovanou ekonomikou, vzhledem k tomu, že režim dolarizace vede k velké přítomnosti zahraničních bankovních účtů. … Je pravda, že Spojené státy přerušily dodávky nové papírové měny a zmrazily Panamské bankovní účty v New Yorku. První opatření však mělo jen malý reálný negativní ekonomický dopad, zatímco účinnost druhého opatření nevyplývala z dolarizace jako takové, ale z velké role Newyorských bank v ekonomice. Druhá akce však byla zčásti důsledkem první akce.“

Jinými slovy, dolarizace pravděpodobně vedla k větší závislosti na Amerických bankách, což zase zvýšilo schopnost USA účinněji uvalovat sankce na Panamskou ekonomiku.

Jedním z nejpozoruhodnějších dopadů sankcí na Panamskou ekonomiku, která je dolarová, byla pravděpodobně skutečnost, že sankce měly tak velký dopad na obyčejné Panamce. V nedolarizované ekonomice může trvat déle, než sankce omezující přístup k dolarům pocítí většina obyvatel, zejména ta část populace, která není přímo zapojena do mezinárodního obchodu a financí. S dolary jako běžnou měnou každodenního použití však měly snahy o přerušení toku dolarů větší přímý dopad na ekonomiku. Ve studii pro Army War College z roku 1990 Kay. B. Witt dochází k závěru, že „průměrný Panamec nesl hlavní tíhu sankcí“, a lze také poznamenat, že sankce nejvíce pocítili občané dodržující zákony, kteří nebyli zapojeni do „neformální“ ekonomiky, kam dolary stále proudily nelegálními kanály. Noriegův režim však měl přístup jak k normální, tak k neformální ekonomice, a mohl tak pokračovat v přístupu k dolarům, i když obyčejní lidé rukama Amerických politiků značně trpěli. Witt připouští, že „sankce neměly na generála Noriegu a jeho věrné stoupence žádný významný vliv.“

Noriega byl ovšem nakonec počátkem roku 1990 po Americké invazi dopaden a sankce byly zrušeny. Je však poučné si všimnout, jak rychle a snadno dokázaly USA zničit Panamskou ekonomiku odříznutím od dolarů.

Dolarizace skutečně přináší ekonomické výhody, ale tvůrci Latinskoamerické politiky by měli zvážit i geopolitické dopady dolarizace.

Prosím, lajkujte, sdílejte a přihlaste se k odběru tohoto kanálu, abychom mohli pokračovat ve sdílení zpráv, kterých se mainstream neodvažuje dotknout. Zůstaňte silní. Tento boj vyhrajeme.

Zdroj