USA: Nejnenáviděnější země na světě

Odstraněním morální zástěrky Sionismu daly USA najevo, že nyní mají v rukou otěže rozhodování.

17. října 2023. Den, který se navždy zapíše do dějin lidstva jako nejchmurnější kapitola. Agrese proti nemocnici al-Ahlí odhalila dosud nevídanou míru zlovůle Izraelského režimu. Zdravotnické zařízení, které mělo být útočištěm nemocných, zraněných a vysídlených, bylo 17. října rozmetáno s největší brutalitou a jedinou raketou vyhasly životy téměř 500 tlukoucích srdcí.

Pachatelé tohoto masakru se rychle objevili na sociálních sítích, aby později smazali své digitální stopy. Biden poté útok vykreslil jako důsledek jednání Palestinců. Lze se zamyslet, jak může být někdo na světě tak zlý? A když světoví vůdci tváří v tvář takovému zvěrstvu mlčí, nelze si nepoložit otázku: zbláznil se svět?

Izrael přestal existovat
V okamžiku, kdy byla genocida zahájena, Izrael již přestal existovat. Jako režim, který se snažil udržet si důvěryhodnost na světové scéně, si již neudržuje žádné zdání legitimity. Provedení masakru takového rozsahu neznamená jen katastrofu pro Izraelskou dělnickou třídu, ale také odhaluje, do jaké míry jsou Západní morálka a hodnoty křehké.

Vládnoucí osadnické třídy historicky rozšiřovaly svou akumulační schopnost prostřednictvím vyvlastňování a vylidňování. V tomto konkrétním případě se však zdá, že tuto moc již nemají. Odstraněním morální zástěrky Sionismu Spojené státy projevily, že nyní drží otěže rozhodování v rukou. Svědčí o tom skutečnost, že cílem války v Gaze není primárně vyvíjet psychologický nátlak na bojovníky Hamásu, ale spíše vyslat jasný válečný signál Íránu.

Proč Írán?
Íránská revoluce čelí od svého vzniku neustálým sankcím, což vede k hospodářským problémům a silnému pocitu soběstačnosti a odporu vůči Západu. V průběhu let si Íránská vláda získala širokou podporu obyvatelstva, ale skutečný úspěch revoluce spočívá v Íránské autonomii, která je výzvou imperialismu. Írán také prokázal ochotu k reformám v sociálních otázkách, zejména pokud jde o práva žen, a jeho stabilita může vést k sociálnímu pokroku.

USA se již delší dobu nemohou dočkat, až proti Íránu povedou válku. Od začátku genocidy Íránu několikrát varovaly režim, že v případě prodloužení války v Gaze budou nuceny zasáhnout. Spojené státy však ve své snaze podnítit reakci nepředpokládaly, že Írán od vojenské odpovědi upustí. V důsledku toho se USA střelily do vlastní nohy tím, že na světové scéně odhalily rozsah bezprecedentní brutality a nespravedlnosti svého jednání. Zatím se však zdá, že USA si rozsah škod, které si samy způsobily, nadále neuvědomují.

Pochopení Izraelské agrese
Izraelský režim se v minulosti dopouštěl podobných krutých činů, přičemž neustále nerespektoval lidská práva a mezinárodní právo. Podobné epizody jsme viděli při masakru v Qaně v roce 1996, kdy IOF bombardovala úkryt UNIFIL, v němž byly ubytovány ženy, děti a zaměstnanci OSN v jižním Libanonu. Ani Sýrii nejsou Izraelské zločiny cizí, neboť se v průběhu let stala terčem četných agresí prostřednictvím leteckých útoků. Navzdory neustálým výzvám k zastavení Izraelských agresí nebyly nikdy podniknuty žádné konkrétní kroky na obranu mezinárodního práva.

Když byl režim na základě rezoluce č. 181 poprvé koncipován, bylo jeho hlavním cílem vytvořit Západní oporu v Arabském regionu. V té době představovalo pan-Arabské hnutí značnou hrozbu pro Západní zájmy a v celém regionu nabíralo na síle. Porážkou pan-Arabismu Izrael účinně izoloval Arabské masy od dopadů vývoje produktivních sil. Jednalo se o snahu, při níž USA a několik zemí EU spojily své síly, aby vyzbrojily Sionisty, a tak v rozporu s tvrzením Sionistů nebyly akce režimu proti Arabským státům nikdy primárně vedeny existenčními hrozbami, ale sloužily spíše k jednání na příkaz imperialismu.

Tentokrát však Západ již není schopen očistit Izraelské válečné zločiny. O varovných signálech svědčila skutečnost, že se režim v posledních deseti měsících zmítal v politických otřesech. Netanjahuův extremistický kabinet a navrhovaný plán na revizi soudnictví oslabily liberální základ Sionistického režimu, který by zvolil strategičtější přístup k vyjednávání povrchních ústupků s Palestinci a zajištění důvěryhodnosti a trvanlivosti režimu.

Morální úpadek
Protiamerické nálady zpočátku pronikaly do zemí, jako je Sýrie, Libye, Irák a Jemen, které byly vystaveny nejtvrdším důsledkům Americké intervence a politiky. Protiamerické nálady v posledním desetiletí neustále rostly také v celé oblasti Perského zálivu, včetně klíčových spojenců, jako je Saúdská Arábie, která se snaží o větší autonomii v otázkách národní obrany. Od začátku genocidy však tyto nálady mezi Arabskými masami nesmírně vzrostly. Po všech sociálních sítích kolují videa, na nichž demonstranti útočí na Americká velvyslanectví, stejně jako skupiny odporu, které se uchylují k útokům na vojenská stanoviště a válečné lodě. Stejně tak vypukly četné protesty po celém Západě, ale mlčení Západních představitelů naznačuje, že si přejí, aby došlo k dalším masakrům.

Amorálnost Západu se vysvětluje tím, že komodifikace práce v kapitalismu nejenže práci objektivizuje, ale také vytváří morální rámec pro to, jak kapitál zachází s lidskými zdroji. Eurocentrické perspektivy mají tendenci zaměřovat se na dílčí fakta jako na absolutní pravdy a zdůrazňovat třídně žádoucí informace, které mají být vodítkem pro morální jednání. Odmítání kategorického imperativu kvůli jeho nesouladu se zájmy vládnoucí třídy vede k různým zkratkám a eklektickým přístupům k etice, které narušují univerzálnost morálního jednání.

V některých případech se morálka redukuje na formu etiky záchranných člunů, která ospravedlňuje jednání, jako je střílení uprchlíků na moři, aby se ochránila Evropa nebo zajištění výhod pro většinové bílé obyvatelstvo. Tato perspektiva se odráží i v ospravedlnění války ze strany Amerických prezidentů, kdy je kladen důraz na ochranu způsobu života, který udržuje míru zisku a imperialistické vykořisťování, spíše než na ochranu života jako takového. V tomto konkrétním kontextu USA nesmírně profitují z dehumanizace Palestinců i Židů.

Panika plodí paniku
Byly doby, kdy USA měly možnost vést války podobné těm v Libyi a Iráku. Měnící se globální rozložení sil však již neumožňovalo, aby se takové scénáře opakovaly. S vzestupem Číny a Ruska na globální scéně se zdálo, že mají méně volné ruce k přímé vojenské intervenci. Rusko uzavřelo spojenectví s Íránem a KLDR, de-dolarizovalo vlastní ekonomiku a získalo nová území tím, že se postavilo expanzi NATO na východ.

Čína naproti tomu podporuje suverenitu rozvojových států a uznává národní práva Palestinského lidu v Al-Kuds, což představuje výzvu pro Izrael, považovaný za předvoj imperialismu vedeného USA. USA měly pocit, že s Čínou nemohou držet krok, protože ta nabízí přesvědčivější nabídku míru: Zatímco USA prosazovaly verzi míru založenou na nezpochybnitelné nadvládě Americké armády, Čína prosazovala mír prostřednictvím obchodu a rozvojových projektů.

To, že se USA přímo angažují prostřednictvím monstrózního nasazení zbraní a letadlových lodí, vypovídá o zhoršujícím se stavu vlivu USA v Arabském regionu. USA si uvědomují, že pokusy vrazit klín mezi Čínu a Rusko selhaly, a proto podnikají kroky, které nadále podkopávají jejich celosvětovou pověst. Připomíná to přísloví, že „panika plodí paniku“, to znamená, že USA stále více ztrácejí strategický klid na mezinárodní scéně a v zoufalství se uchylují k totální destrukci všeho, co je v dohledu, aby potvrdily svou dominanci.

Může to být důvod k obavám? Docela ano, protože změna konfigurace mocenských struktur by mohla potenciálně vést k jadernému konfliktu.

Prosím, lajkujte, sdílejte a přihlaste se k odběru tohoto kanálu, abychom mohli pokračovat ve sdílení zpráv, kterých se mainstream neodvažuje dotknout. Zůstaňte silní. Tento boj vyhrajeme.

Zdroj