Scott Ritter – bývalý zpravodajský důstojník Americké námořní pěchoty a zbrojní inspektor OSN – vysvětluje, proč Americká armáda není připravena na plnohodnotnou válku proti Rusku na základě neúspěšného pokusu o Ukrajinskou protiofenzívu.
Válka je peklo.
Před začátkem Ukrajinského konfliktu Americká armáda, vycházející z odhadů z dob Studené války, ve vydání polní příručky (FM) 4-0 (Sustainment Operations) z roku 2019 vyhodnotila, že zdravotníci Americké armády „mohou očekávat trvalý počet zhruba 3 600 obětí denně, od těch, kteří byli zabiti v boji, až po ty, kteří byli zraněni v boji nebo prodělali nemoc či jiná nebojová zranění“, což znamená, že Americká armáda může ztratit zhruba 50 000 obětí během dvou týdnů trvalých bojových operací proti hrozbě Ruského typu.
Jsou tato čísla reálná? Zeptejte se Ukrajiny. V období před současnou protiofenzívou Ukrajina vybudovala tři brigády (přibližně 20 000 vojáků) spolu s dalšími devíti brigádami (přibližně 37 000 vojáků) vycvičenými a vybavenými NATO, které se měly podílet na hlavním útočném úsilí v obci Rabotino v jižním Záporoží a jejím okolí. Tyto síly byly doplněny dalšími 40 000 územními silami zformovanými do osmi takzvaných „úderných brigád“ určených k ofenzivnímu nasazení v okolí města Artemovsk (Bachmut). Celkový počet ukrajinských vojáků mobilizovaných a vycvičených speciálně pro protiofenzívu činil necelých 100 000 mužů.
Ještě v lednu 2023 – pět měsíců před zahájením současné protiofenzívy a dva měsíce před bitvou u Artemovska (Bachmut) – řekl Americký generál Christopher Cavoli, velitel sil USA a NATO v Evropě, posluchačům na obranném fóru v Oslu, že konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou „není úměrný všem našim nedávným úvahám [NATO]“, a dodal, že „rozsah této války je neuvěřitelný.“ Cavoli hovořil o míře dělostřeleckých výdajů Ruské armády, která v průměru přesahuje 20 000 střel denně. Násilí plodí násilí a při takovém množství vysoce účinné výbušniny vysílané na dostřel měli Ukrajinci jistě velmi vysoké ztráty.
Ruský prezident Vladimir Putin v projevu na Východním ekonomickém fóru uvedl, že za tři měsíce od zahájení Ukrajinské protiofenzívy utržila Ukrajina přibližně 71 000 obětí (mrtvých a zraněných), což je zhruba sedm z každých deseti zúčastněných mužů. Toto číslo je v souladu s prohlášením Ukrajinského představitele odpovědného za mobilizaci vojsk v Poltavské oblasti, který uvedl, že 80-90 z každých 100 mobilizovaných mužů se stává obětí tohoto konfliktu. Vypočítáme-li, že mezi zahájením Ukrajinské protiofenzívy a Putinovým vyjádřením uplynulo zhruba 90 dní, znamená to, že Ukrajina ztrácela přibližně 790 obětí denně.
Americká armáda má v současné době v Evropě rozmístěno přibližně 100 000 vojáků, z nichž asi 40 000 je organizováno v bojových jednotkách, které by měly nést hlavní tíhu bojů. Pokud by se počet obětí těchto jednotek přiblížil počtu obětí, které utrpěla Ukrajina při vedení protiofenzívy, vyčerpala by Americká armáda svou bojovou sílu do 50 dnů. Tento výpočet je samozřejmě zavádějící, protože hovoří o 100% ztrátách. Podle doktríny Americké armády, pokud je jednotka oslabena na 50 až 69 %, stává se bojově neúčinnou, což znamená, že již není schopna plnit zadané úkoly. Skutečnost je taková, že Americké bojové jednotky vystavené takové míře násilí, jakou zažila Ukrajina ze strany Rusů, by se staly neefektivními zhruba po dvou týdnech bojů.
Lze argumentovat tím, že vzhledem ke kvalitativní převaze Americké armády nad Ukrajinskými protějšky by celková úroveň smrtelnosti, kterou zažívá Ukrajinská armáda, byla do značné míry zmírněna, což znamená, že by Americká armáda neměla trpět takovou mírou ztrát, jakou zažívají Ukrajinské síly. To by mohlo platit, pokud by podmínky na bojišti byly spravedlivé – konkrétně pokud by se USA nacházely v kvazi pozičním konfliktu s dobře vytyčenými liniemi kontaktu s nepřítelem a přístupem k opevněným obranným pozicím.
Skutečnost je však taková, že jakýkoli Americko-Ruský konflikt bude zahrnovat takzvané „střetnutí“, kdy se dvě soupeřící síly zapojí do plynulejší bitvy, kde přesné složení sil a konkrétní terénní charakteristiky budou definovány až poté, co vedoucí složky obou sil navážou první kontakt. Při střetnutí dominují otázky palebné síly a manévru a strana, která je schopna obojího využít efektivněji než druhá strana, bude mít s největší pravděpodobností navrch.
Naneštěstí pro Americkou armádu je to Rusko, kdo bude mít v takovém střetnutí výhodu. Manévrová válka vyžaduje pečlivou choreografii palby a manévru. Palba je přitom zásadním aspektem – potřeba potlačit nepřátelskou palbu a přerušit nepřátelský pohyb je mnohem důležitější než způsobení ztrát. Spojené státy se již dlouho spoléhají na přesnou palbu, která vyrovnává váhu. Přesná palba však vyžaduje situační povědomí o rozmístění nepřítele, což lze uskutečnit pouze prostřednictvím komunikace v reálném čase.
Metodiky, které USA v současnosti používají, byly zdokonaleny v průběhu posledních dvou desetiletí, kdy se účastnily konfliktů nízké intenzity, v nichž Americké síly operovaly v prostředí, které bylo z hlediska nepřátelských schopností elektronického boje přípustné. Proti Ruskému protivníkovi bude bezproblémová komunikace a přenos dat, které jsou základem Amerických palebných a manévrovacích schémat, do značné míry neutralizována Ruskými schopnostmi elektronického boje, takže USA zůstanou hluché, němé a slepé, pokud jde o rozmístění Ruských sil.
V prostředí, kde je základem vítězství rychlost a pohotovost, se USA ocitnou v letargii a bez reakce, neschopné účinně koordinovat i ty nejzákladnější úkoly. Rusko bude schopno využít své významné převahy v dělostřelecké palebné síle k narušení a zničení schopnosti USA zaměřit účinnou palebnou sílu na Ruský cíl a ztížit manévrovací úsilí USA v reakci na Ruský postup. Výsledkem bude naprostý kolaps Amerických sil zapojených do střetnutí, který povede k jejich ústupu a konečnému zničení.
Rozsah porážky USA bude ještě umocněn obtížemi spojenými s logistickou podporou velkého množství Amerických sil v poli. Manévrování vyžaduje větší přesuny a přesuny vyžadují palivo. USA budou čelit nejistým zásobám paliva a zranitelným komunikačním liniím, které, jakmile budou vystaveny Ruskému zásahu, znemožní udržení jakéhokoli manévrového úsilí, které by USA mohly podniknout. Rusko by mělo být schopno izolovat jednotlivé jednotky, ohrozit je zničením a přimět je k rozpadu nebo kapitulaci.
V takové bitvě by USA snadno mohly každé dva dny vyčerpat počet vojáků v hodnotě jedné brigády – což je přesně počet 3600 obětí, který Americká armáda předpověděla v roce 2019. Při tomto tempu by se mohlo stát, že by USA zjistily, že celé jejich Evropské síly jsou bojově neúčinné již po přibližně jednom týdnu trvalého boje. Rychlá porážka sil Americké armády v Evropě by se odrazila v celém NATO, což by vedlo k prudkému poklesu morálky, který by mohl vyústit v úplný kolaps sil zapojených do bojových operací proti Rusku. Opět zde rezonují slova generála Cavoliho – násilí spojené s moderními rozsáhlými pozemními boji je „mimo proporce“ myšlení, které probíhá v plánovacích kruzích NATO a USA. Jednoduše řečeno, ani USA, ani NATO nejsou připraveny zapojit se do rozsáhlých bojových operací proti rovnocennému protivníkovi, jakým je Rusko.
Válka je peklo.
Ale je to ještě větší peklo, když nejste na její hrůznou realitu vůbec připraveni.
Prosím, lajkujte, sdílejte a přihlaste se k odběru tohoto kanálu, abychom mohli pokračovat ve sdílení zpráv, kterých se mainstream neodvažuje dotknout. Zůstaňte silní. Tento boj vyhrajeme.
