Britské ozbrojené síly si mohou s kazetovými bombami dělat téměř cokoli – a vyhnout se přitom právním důsledkům – pokud je nakonec nasadí někdo jiný.
Rozhodnutí Joea Bidena předat Kyjevu kazetové bomby vyvolalo širokou veřejnou polemiku a narušilo dříve neochvějnou jednotu NATO v reakci na Ruskou invazi, neboť představitelé členských států se postavili do řady kritiků tohoto kroku. Nejhlasitěji to odsoudil Britský premiér Rishi Sunak, který nedoporučil transfer i použití této široce zakázané munice a rozhodně prohlásil, že Londýn nebude následovat Washington v dodávkách pro Ukrajinu.
Intenzivní veřejná roztržka přiměla Bidena, aby se 10. července před výročním summitem NATO ve Vilniusu krátce zastavil v Londýně a se Sunakem se osobně setkal. Po čtyřicetiminutové diskusi v Downing Street, během níž dvojice údajně potvrdila „skálopevné“ pouto mezi svými národy, premiérův oficiální mluvčí prohlásil, že svému americkému protějšku důrazně zopakoval, že Londýn bude „stát za svými závazky“ podle Úmluvy o kazetové munici (CMC) z roku 2008.
Deník The Guardian ještě téhož dne přivítal Sunakův postoj v důrazném úvodníku. Tvrdil, že ruské používání kazetových bomb „není důvodem k dalšímu snižování mezinárodních norem“, a dále odvážně tvrdil, že USA „je nikdy neměly nasadit“, „neměly odmítat úmluvu, která je zakazuje“, a „neměly by je dodávat Ukrajině.“ Portál hrdě poznamenal, že k CMC se připojilo více než 120 států, z nichž Velká Británie byla hlavním zastáncem, signatářem a ratifikátorem.
V mediální a politické roztržce, která se rozpoutala v posledních týdnech, však zcela chybělo jakékoli uznání, že Spojené království bylo klíčovou hybnou silou konkrétních ustanovení úmluvy, která signatářským zemím umožňují poskytovat výcvik v používání kazetové munice spojeneckým armádám, které nejsou stranami CMC, a logisticky podporovat její používání. Z pohledu Londýna to samozřejmě zahrnuje Washington a Kyjev.
Toto opomenutí lze částečně přičíst tomu, že ministerstvo obrany úmyslně zatajilo vojenskou směrnici týkající se pomoci ozbrojeným silám Spojeného království při používání kazetové munice. Byla zveřejněna až v roce 2021, tedy více než deset let poté, co Úmluva vstoupila v Londýně v platnost, a to ještě omylem, v reakci na žádost nezávislého výzkumníka o svobodné přístup k informacím. Následný zdlouhavý boj o to, aby informace zůstaly veřejně dostupné, byl úspěšný jen díky zásahu Úřadu komisaře pro informace.
UnHerd může obsah odhalit vůbec poprvé. Směrnice začíná konstatováním, že zákon o kazetové munici z roku 2010 „implementuje závazky vyplývající z Úmluvy do právních předpisů Spojeného království“ a zakazuje používání kazetových bomb „vůbec na území Spojeného království a všem státním příslušníkům Spojeného království kdekoli.“
Dále se však uvádí, že článek 21 Úmluvy – který se odráží v zákoně – „umožňuje pokračování mezinárodních vojenských operací a mezinárodní vojenské spolupráce mezi signatářskými a nesignatářskými státy, které by se mohly podílet na činnostech zakázaných Úmluvou.“ Zákon navíc poskytuje „právní ochranu pro personál Spojeného království operující s kazetovou municí po boku spojenců z nesignatářských států,“ jako jsou USA.
Tato „ustanovení o interoperabilitě“ neopravňují Spojené království „vyvíjet, vyrábět nebo jinak získávat“ kazetové bomby a britský vojenský personál nesmí být „součástí posádky (v kabině pilota) nebo jednotlivé zbraňové platformy, která tuto munici používá.“ Zajišťují však, že „operace NATO a dalších koaličních sil mohou pokračovat, aniž by personál Spojeného království podléhal trestnímu stíhání za plnění běžných operačních povinností“, pokud kazetovou munici použijí nesignatáři.
„Běžné provozní povinnosti“ popsané ve směrnici jsou mimořádně obsáhlé. Zatímco britské ozbrojené síly „nesmějí být v pozici, kdy výslovně požadují nebo řídí“ použití kazetové munice „k dosažení úkolu“, vojáci „zapojení do mezinárodních vojenských operací nebo mezinárodní vojenské spolupráce“ mohou „požádat o palebnou podporu“ spojenecké armády, i když vědí, že bude mít podobu kazetové munice.
Dále mohou doplňovat palivo a obsluhovat spojenecká „letadla, plavidla a vozidla“ a „provádět logistické plánování, manipulaci, skladování, údržbu a přepravu“ souvisejícího materiálu, který „může“ zahrnovat kazetové bomby. Mohou také školit spojenecké vojáky v jejich používání.
Jinými slovy, britské ozbrojené síly si mohou s kazetovými bombami dělat téměř cokoli – a přitom se vyhnout právním důsledkům -, pokud je nakonec nasadí někdo nebo něco jiného. Tajná směrnice poskytuje velmi jasný rámec pro to, aby Londýn pomáhal Saúdské Arábii používat kazetovou munici vyrobenou ve Spojeném království, a to během její zdrcující, téměř deset let trvající letecké války proti Jemenu.
Během tohoto konfliktu letadla dodaná Spojeným královstvím a pilotovaná piloty vyškolenými ve Spojeném království denně bombardovala Jemen bombami a raketami vyrobenými ve Spojeném království, které byly následně opravovány a servisovány v Rijádu britskými dodavateli, včetně inženýrů Královského letectva. Často se cílem stávali civilisté a civilní infrastruktura, včetně uprchlických táborů, pohřbů, nemocnic, škol a svateb. Koalice vedená Saúdskou Arábií se také cíleně zaměřovala na úrodu, zemědělskou půdu a rybářská plavidla, aby vyhladověla obyvatelstvo.
Když bylo v polovině roku 2016 veřejně odhaleno nasazení kazetové munice vyrobené ve Spojeném království Rijádem, Amnesty International varovala, že pokud by byl do jejího používání zapleten některý z „několika stovek londýnských podpůrných specialistů úzce spolupracujících se saúdským královským letectvem“, „představovalo by to jasné porušení právní odpovědnosti Spojeného království“ podle CMC. Až na to, že podle tehdejší tajné doktríny ministerstva obrany by tomu tak rozhodně nebylo.
Ratifikace CMC Londýnem má ještě jeden skrytý důsledek. Americké diplomatické depeše zveřejněné serverem WikiLeaks ukazují, že v květnu 2009 tehdejší ministr zahraničí David Miliband schválil mezeru, která by umožnila skladování kazetové munice na britském území v rozporu se závazky vyplývajícími z úmluvy. Úředníci ve Whitehallu navíc manévrovali tak, aby tato finta byla před parlamentem utajena pro případ, že by „zkomplikovala nebo zamlžila“ debatu kolem CMC.
Tato mezera umožňuje Washingtonu skladovat kazetové zbraně jako „dočasnou výjimku“ a „případ od případu“ pro konkrétní vojenské operace. Citovaným případem byla kazetová munice umístěná na lodích u pobřeží Diego Garcia, britského území v Indickém oceánu, které je okupováno americkou armádou od násilného vyhnání jeho původních obyvatel v 60. letech 20. století.
Je docela dobře možné, že americká kazetová munice umístěná na britském území brzy zamíří na frontu na Ukrajině, a to pro „konkrétní vojenskou operaci.“ Lze si představit, že po příletu se tamní hojně zastoupené britské speciální jednotky budou spoléhat na „palebnou podporu“ ze strany letounů nesoucích kazetovou nálož. Mohou také učit své protějšky v Kyjevě, jak tuto výzbroj používat, což by se mohlo rozšířit o pomoc při zaměřování, jakou Londýn poskytoval Rijádu během Jemenského konfliktu.
Vznešená kritická prohlášení Rišiho Sunaka o předávání kazetové munice Washingtonem Ukrajině a o neochvějném odhodlání jeho země dodržovat své závazky v rámci CMC tak vyznívají naprosto naprázdno a působí dojmem, že se jedná o pózu za účelem získání politického kapitálu. Podle doktríny ministerstva obrany a britského práva může Londýn používání kazetové munice Kyjevu usnadnit, umožnit a účinně ho podpořit – a realita na místě ukazuje, že je pravděpodobné, ne-li jisté, že se tak stane.
Prosím, lajkujte, sdílejte a přihlaste se k odběru tohoto kanálu, abychom mohli pokračovat ve sdílení zpráv, kterých se mainstream neodvažuje dotknout. Zůstaňte silní. Tento boj vyhrajeme.
