Autoritářské kontrolní zrůdy, které chtějí řídit naše životy, se staly novou normou, nebo přesněji řečeno novou abnormalitou, pokud jde o vztah vlády k občanům.
Tento panovačný despotismus, který předcházel hysterii COVID-19, je samotnou definicí státu chůvy, kde vládní představitelé (ti, kteří byli zvoleni a jmenováni, aby pro nás pracovali) přijímají autoritářskou představu, že vláda ví všechno nejlépe, a proto musí kontrolovat, regulovat a diktovat téměř vše, co se týká veřejného, soukromého a profesního života občanů.
Je to skutečně nebezpečná doba pro každého, kdo se ještě drží myšlenky, že svoboda znamená právo myslet sám za sebe a jednat zodpovědně podle svého nejlepšího úsudku.
Toto přetahování o kontrolu a suverenitu nad sebou samými ovlivňuje téměř všechny aspekty našeho života, ať už mluvíme o rozhodnutích týkajících se našeho zdraví, našich domovů, výchovy dětí, toho, co konzumujeme, čím jezdíme, co si oblékáme, jak utrácíme peníze, jak chráníme sebe a své blízké, a dokonce i toho, s kým se stýkáme a co si myslíme.
Jak píše Liz Wolfeová pro Reason, „drobnosti, které lidem zlepšují život, dělají ho chutnějším a méně nudným, jsou potírány velkými vládními typy ve federálních a státních vládách.“
Už si nemůžete koupit ani sporák, myčku nádobí, sprchovou hlavici, foukač listí nebo žárovku, aniž byste se nedostali do střetu se státem dohledu.
Vláda tak pod rouškou pseudobenevolence zavedla byrokratickou tyranii, která ruší nezadatelná práva jednotlivce a omezuje naše možnosti volby na těch několik málo, které vláda považuje za dostatečně bezpečné.
Omezená volba však není žádnou volbou. Stejně tak regulovaná svoboda není žádná svoboda.
Jak vyplývá ze studie Cato Institute, svoboda průměrného Američana se za posledních 20 let obecně snížila. Jak vysvětlují výzkumníci William Ruger a Jason Sorens: „Naše pojetí svobody vychází z rámce individuálních práv. Podle našeho názoru by mělo být jednotlivcům umožněno nakládat se svými životy, svobodami a majetkem podle vlastního uvážení, pokud tím neporušují práva ostatních.“
Zjevné známky despotismu, který uplatňuje stále autoritářštější režim vydávající se za vládu Spojených států (a jeho korporátní partneři ve zločinu), jsou všude kolem nás: Cenzura, kriminalizace, stínové zákazy a dehonestace osob, které vyjadřují politicky nekorektní nebo nepopulární myšlenky; bezdůvodné sledování pohybu a komunikace Američanů; razie zásahových jednotek v domovech Američanů; střelba policistů na neozbrojené občany; tvrdé tresty pro školáky ve jménu nulové tolerance; celospolečenské lockdowny a zdravotní příkazy, které zbavují Američany svobody pohybu a tělesné integrity; ozbrojené bezpilotní letouny, které se vznášejí na obloze, nekonečné války, nekontrolované výdaje, militarizovaná policie, silniční prohlídky, privatizované věznice, které jsou motivovány ziskem z věznění Američanů, fúzní centra, která špehují, shromažďují a šíří údaje o soukromých transakcích Američanů, a militarizované agentury se zásobami munice, abychom jmenovali alespoň některé z nejděsivějších příkladů.
Ať už jsou tyto zásahy do našich práv sebehorší, jsou to nekonečné, malicherné tyranie – tvrdá ruka a trestající diktát, který sebevědomá byrokracie Velkého bratra, který ví všechno nejlépe, uvaluje na přetížené a přeregulované lidi, a nedostatečně zastoupené obyvatelstvo – které tak jasně ilustrují, do jaké míry jsme „my lidé“ považováni za neschopné zdravého rozumu, morálního úsudku, spravedlnosti a inteligence, nemluvě o tom, že nám chybí základní znalosti o tom, jak zůstat naživu, založit rodinu nebo být součástí fungující komunity.
Když má diktát malicherných byrokratů větší váhu než individuální práva občanů, máme problém, přátelé.
Federální a státní vlády používají právo jako obušek k vedení sporů, vydávání zákonů a mikromanagementu našich životů prostřednictvím nadměrné regulace a nadměrné kriminalizace.
Tak to dopadá, když byrokraté řídí show a právní stát se stává pouhým prostředkem, jak donutit občany, aby šli s vládou v jednom šiku.
Nadměrná regulace je jen druhou stranou mince nadměrné kriminalizace, tedy jevu, kdy se vše stává nezákonným a každý se stává porušovatelem zákona.
Nemusíte hledat daleko, abyste našli spoustu příkladů zákonů „chůvy“, které infantilizují jednotlivce a zbavují ho možnosti rozhodovat o svých věcech sám. V roce 2012 tehdejší starosta New Yorku Michael Bloomberg nechvalně proslul návrhem na zákaz prodeje limonád a velkých sladkých nápojů, který měl zabránit obezitě. Jiné obce zavedly zákazy psaní SMS zpráv při přecházení, nošení povislých kalhot, příliš velkého množství bláta na autě, kouření venku, skladování odpadků v autě, nesprávného třídění odpadků, nadávání v doslechu ostatních nebo kvílení pneumatik.
Přestože existuje nekonečné množství způsobů, jak může „stát chůvy“ mikromanipulovat s našimi životy, situace se stává skutečně hrozivou, když vláda přijme mechanismy, které jí umožní sledovat, zda nedochází k porušování jejích četných zákonů.
Chůva, seznamte se s vševidoucím a vševědoucím státem dohledu a jeho pomocníkem, policejním státem s pružnými svaly.
V době přehnané kriminalizace – kdy se zákonem vládne jako kladivem, aby si vynutil dodržování vládního diktátu, ať už je jakýkoli – nemusíte udělat nic „špatného“, abyste byli pokutováni, zatčeni nebo podrobeni razii, zadržení a sledování.
Stačí, když odmítnete jít v souladu s vládou.
Jak upozorňuje politický analytik Michael Van Beek, problém s přílišnou kriminalizací spočívá v tom, že existuje tolik zákonů na federální, státní i místní úrovni – že je nemůžeme všechny znát.
„Je také nemožné všechny tyto zákony vymáhat. Místo toho si musí pracovníci orgánů činných v trestním řízení vybrat, které z nich jsou důležité a které ne. Výsledkem je, že si vybírají zákony, které Američané skutečně musí dodržovat, protože to oni rozhodují o tom, které zákony jsou skutečně důležité,“ uzavírá Van Beek. „Federální, státní a místní předpisy – pravidla vytvořená nikým nevolenými vládními byrokraty – mají stejnou sílu zákona a mohou z vás udělat zločince, pokud porušíte kterýkoli z nich… Pokud tato pravidla porušíme, můžeme být stíháni jako zločinci. Bez ohledu na to, jak jsou zastaralá nebo směšná, mají stále plnou sílu zákona. Tím, že jich necháme tolik ležet ladem a čekat, až budou použity proti nám, zvyšujeme moc orgánů činných v trestním řízení, které mají spoustu možností, jak obvinit lidi z porušení právních předpisů a nařízení.“
To je supervelmoc policejního státu: zplnomocněný stát chůvy dostal pravomoc udělat nám ze života byrokratické peklo.
Pokud vás znervózňoval rychlý úpadek soukromí v rámci státu dohledu, připravte se na to, že vás vyděsí matrix dohledu, který zavede stát chůvy pracující v tandemu s policejním státem.
Reakce vlády na COVID-19 nás zatížila státem chůvy, který má sklon používat své drakonické pandemické pravomoci, aby nás ochránil před námi samými.
Základy položené COVID-19 jsou prologem k tomu, co se stane dobytím nové, relativně neprobádané hranice policejním státem: vnitřního prostoru, konkrétně vnitřního fungování (genetického, biologického, biometrického, mentálního, emocionálního) lidské rasy.
Uvažte, kolika dalšími způsoby by nás vláda mohla „chránit“ před námi samými pod záminkou veřejného zdraví a bezpečnosti.
Například pod záminkou veřejného zdraví a bezpečnosti by vláda mohla využívat péči o duševní zdraví jako záminku k tomu, aby se zaměřila na disidenty, aktivisty a všechny, kteří mají tu smůlu, že se ocitnou na vládním seznamu sledovaných osob, a zavřela je.
V kombinaci s pokroky v technologiích hromadného sledování, programy poháněnými umělou inteligencí, které mohou sledovat lidi podle jejich biometrických údajů a chování, údaji ze senzorů duševního zdraví (sledovaných pomocí nositelných dat a monitorovaných vládními agenturami, jako je HARPA), vyhodnocováním hrozeb, varováním před behaviorálními senzory, iniciativy pro předcházení trestným činům, zákony o zbraních s červeným praporkem a programy první pomoci v oblasti duševního zdraví zaměřené na školení strážců, aby dokázali rozpoznat, kdo by mohl představovat hrozbu pro veřejnou bezpečnost, by tyto preventivní programy v oblasti duševního zdraví mohly znamenat bod zlomu v úsilí vlády postihovat osoby, které se dopouštějí tzv. „myšlenkových zločinů.“
Takto to začíná.
Američané se již nyní denně vzdávají (v mnoha případech dobrovolně) nejintimnějších údajů o tom, kdo jsme – své biologické výbavy, genetických vzorů a biometrických údajů (charakteristiky a struktura obličeje, otisky prstů, skeny oční duhovky atd.) -, aby se mohli pohybovat ve světě, který je stále více technologicky vybaven.
Poté, co jsme obyvatelstvu vštípili myšlenku, že být součástí společnosti je privilegium, a nikoli právo, by takový přístup mohl být snadno podmíněn sociálním kreditem, důstojností politických názorů nebo mírou ochoty podřídit se vládnímu diktátu, ať už by byl jakýkoli.
COVID-19 se svými řečmi o hromadném testování, kontrolních stanovištích, sledování kontaktů, pasech imunity a linkách pro udavače, kteří budou úřadům hlásit „narušitele pravidel“, byl předzvěstí toho, co přijde.
Všichni bychom měli být ostražití a obávat se.
V době, kdy má vláda k dispozici rostoucí seznam – sdílený s fúzními centry a orgány činnými v trestním řízení – ideologií, chování, příslušnosti a dalších charakteristik, které mohou někoho označit za podezřelého a vést k jeho označení za potenciálního nepřítele státu, nebude trvat dlouho a kdokoli z nás bude považován za psance nebo teroristu.
Koneckonců vláda ráda používá slova „protivládní“, „extremista“ a „terorista“ jako zaměnitelná. Ministerstvo vnitřní bezpečnosti obecně definuje extremisty jako osoby, „které jsou převážně protivládní, odmítají federální autoritu ve prospěch státní nebo místní autority nebo zcela odmítají vládní autoritu.“
V určitém okamžiku bude být individualistou považováno za stejně nebezpečné jako být teroristou.
Když je ve jménu národní bezpečnosti, boje proti zločinu a terorismu dovoleno cokoli, „my lidé“ nemáme téměř žádnou ochranu proti raziím zásahových jednotek, domácímu sledování, policejnímu střílení neozbrojených občanů, zadržování na dobu neurčitou a podobně, ať už jste udělali cokoli špatného, nebo ne.
V době přehnané kriminalizace jste již zločincem.
Vláda potřebuje pouze důkaz o tom, že jste porušili zákon. A ten také získají.
Ať už prostřednictvím sledovacího softwaru, jako je ShadowDragon, který policii umožňuje sledovat aktivitu lidí na sociálních sítích, nebo technologie, která využívá domácí WiFi router a chytré spotřebiče k tomu, aby ti zvenčí „viděli“ do celého vašeho domu, je to jen otázka času.
Prosím, lajkujte, sdílejte a přihlaste se k odběru tohoto kanálu, abychom mohli pokračovat ve sdílení zpráv, kterých se mainstream neodvažuje dotknout. Zůstaňte silní. Tento boj vyhrajeme.
