Pokud žijete v jedné z takzvaných svobodných demokracií západního světa, je největší chybou, kterou můžete udělat, uvěřit tomuto humbuku. Věřit, že jste svobodným jedincem v zemi, která respektuje a chrání vaši svobodu a individualitu.
Kdykoli toto téma nadhodím, vždy se mi dostane záplavy námitek ve stylu: „No, raději budu žít tam, kde žiji, než v autoritářském režimu jako v Íránu nebo Číně! Kdybys žil na některém z těchto míst, nikdy bys nesměl kritizovat své vládce tak, jak to děláš!.“
A já se jich vždycky chci zeptat, co myslíte, že vás vedlo k takové námitce? Proč padáte na hubu, abyste obhajovali svou zemi a lidi, kteří vám vládnou, zatímco odsuzujete cizí země, které se vaší vlastní vládě náhodou nelíbí? Nemůže to být proto, že jste tak byli od mládí a vnímavého věku vychováváni, abyste se tak chovali, a že vaše námitka pramení ze stejného místa jako námitky členů sekty vůči kritice jejich sekty?
Protože to je nakonec to, co drží mocenské struktury v zemích globálního Severu, které jsou spojeny s USA, pohromadě: indoktrinace. Stejná věc se používá k programování náboženských extremistů a členů sekt. Jediný rozdíl je v tom, že namísto Písma svatého a náboženských vůdců je prostředkem indoktrinace škola, mainstreamová média a manipulace algoritmů v Silicon Valley.
Bez masové indoktrinace do mocensky prospěšných narativů o národu, vládě a světě by se mocenské struktury, které nám vládnou, okamžitě zhroutily. Lidé by se přestali dobrovolně chovat způsobem, který těmto mocenským strukturám prospívá, přestali by uznávat svou vládu jako legitimní autoritu, přestali by předstírat, že volby jsou skutečnými procedurami určujícími kroky jejich vlády, přestali by věřit, že dostávají pravdivé informace z masových indoktrinačních médií, a využili by sílu svého počtu k organizaci, která prospívá mnoha lidem, a nikoliv několika elitám.
To je to, co člověk obhajuje, když se ohradí proti tomu, že mu někdo říká, že nežije ve svobodné společnosti. Jejich námitka je sama o sobě produktem skutečnosti, kterou popírají.
Ve skutečnosti nejsme pod našimi vládci skutečně svobodnější než lidé pod vládami, které naši vládci nenávidí. Jistě, lidé mohou na internetu zveřejňovat kritiku svých volených představitelů, ale tato kritika bude všemi, na nichž záleží, odmítnuta a ignorována, je namířena proti politickým figurkám bez skutečné moci a pochází z myslí, které byly hluboce indoktrinovány do světonázoru sloužícího moci. Vašim vládcům je jedno, jestli jste demokrat, který nenávidí republikány, nebo republikán, který nenávidí demokraty, pokud jste napojeni na jeden z autorizovaných tunelů reality.
Jak řekl Noam Chomsky: „Propaganda je pro demokracii tím, čím je pro totalitní stát obušek.“ V totalitním státě jsou lidé fyzicky týráni, aby se přizpůsobili a poslouchali; v „demokracii“ jsou lidé psychicky týráni, aby se přizpůsobili a poslouchali. V jistém smyslu je člověk, který žije v otevřené totalitě, svobodnější než člověk ze Západu, který je indoktrinován nejmocnější propagandistickou mašinérií, jaká kdy byla vynalezena, protože má alespoň svůj rozum. Alespoň vědí, kdo jsou jejich pronásledovatelé.
Jistě, je příjemnější žít ve společnosti, kde můžete říkat, cokoli vás napadne, a žít, jakkoli na to máte finanční možnosti. Ještě příjemnější by bylo žít v kádi s mozkem napojeným na virtuální svět, kde je uspokojeno každé vaše přání – ale to by nebyla svoboda. Bylo by to vězení převlečené za svobodu.
Setkávám se s libertariány, kteří říkají, že nežijí ve svobodné společnosti, protože jsou nuceni platit daně a platit svým zaměstnancům minimální mzdu a jejich podnikání je regulováno federálními úřady atd., ale skutečný důvod, proč nežijí ve svobodné společnosti, je mnohem, mnohem všudypřítomnější. Nežijí ve svobodné společnosti, protože lidé ani nemohou svobodně myslet.
Je těžké si vůbec představit, o kolik svobodnější by byl náš duševní život, kdybychom nebyli neustále naháněni do umělých mezí pro přemýšlení o světě. Pro přemýšlení o tom, jaké jsou naše skutečné problémy. O tom, jaká řešení těchto problémů jsou možná. O tom, jaký svět bychom mohli mít, kdybychom se do toho opravdu pustili. O obrovském, rozsáhlém spektru politických názorů, které existují mimo malou autorizovanou šířku Overtonova okna hlavního proudu.
Je to vlastně žalostné, jak zúžené a omezené jsou mysli uvnitř indoktrinovaného mainstreamového světonázoru. Už jste někdy žasli nad tím, jak někteří z nejinteligentnějších lidí, které znáte, dokáží uvěřit těm nejzjevnějším propagandistickým článkům? Je to proto, že inteligence sama o sobě nestačí k tomu, aby někoho ochránila před indoktrinací; vymanit se z narativního matrixu vyžaduje moudrost a značnou dávku hloupého štěstí. Přemýšlejte však o tom, kolik mozkové kapacity by se uvolnilo, kdyby inteligentní mysli nebyly zahnány do těsných mezí oficiálních perspektiv. O kolik víc by náš druh mohl dosáhnout, kdyby geniální mozky měly skutečnou svobodu, a ne jen její iluzi.
Proto je všechno mainstreamové hloupé, od filmů přes televizní pořady až po politiku a mudrování. Není to proto, že by lidé byli hloupí, ale proto, že žijeme v silně kontrolované civilizaci, která vyzdvihuje jen mocensky prospěšné nesmysly. Kecy, které vycházejí ze zúžených, omezených myslí a usnadňují zužování a omezování myslí.
My, kteří žijeme v takzvaných svobodných liberálních demokraciích, si rádi namlouváme pohádku, že žijeme ve společnosti, která respektuje individualitu a dává jí přednost, ale pravda je přesně opačná: naše společnost dělá vše pro to, aby skutečnou individualitu zadupala do země a nahnala nás do systémů zpracovávajících konformitu. To, co je prezentováno jako „individualismus“, stále více znamená mít svobodu vyjádřit svou jedinečnost tím, že si můžete vybírat z nekonečného množství značek a druhů výrobků, a přitom si o své vládě, ekonomických systémech, národu a světě myslet totéž co všichni ostatní.
Skutečný individualismus by podporoval radikální individualitu a odklon od ortodoxie. Takzvané liberální demokracie západního světa dělají přesný opak, vtloukají nám autorizované mocenské perspektivy a nahánějí nás do mainstreamových stranických komor ozvěny, kde se můžeme hádat o tom, jak by impérium mělo existovat, místo toho, zda by mělo. Skutečná individualita je zadupána a nahrazena protézami bezmyšlenkovitého konzumu a stranického myšlení.
Naším úkolem jako vězňů v hluboce nesvobodné společnosti je tedy pomoci probudit co nejvíce lidí, aby si uvědomili, jak nesvobodní ve skutečnosti jsme. Být hlasy, které šeptají v matrixu a jakýmkoli způsobem lákají snílky ke skutečnému světu. Zapojit naši kreativitu a nacházet další a další způsoby, jak přimět lidi, aby se ptali, zda je vše, co jim bylo o jejich světě řečeno, skutečně pravda.
Pokud se nám to podaří, můžeme dosáhnout čehokoli, protože tím svrhneme největší a nejsilnější překážku na cestě k vytvoření zdravého světa. Mocenské struktury, které nám vládnou, nejsou nastaveny tak, aby zvládly kritické množství lidí, kteří se probudí ze svých psychologických kontrolních systémů a řeknou jedním hlasem „ne“; pokud se nám podaří dostat se do tohoto bodu, bude to nejtěžší za námi. Odtud, s naší skutečně svobodnou myslí a pomyslnými hranicemi, které jdou tam, kam jdou sny, můžeme společně vytvořit něco opravdu krásného.
