Masmediální technologie, jako je rozhlas a televize, zahájily éru státem řízené propagandy v celosvětovém měřítku. Jakákoli přetrvávající věrnost objektivní pravdě byla zastíněna lákadlem silných narativů. Narativy vytvářejí falešnou realitu, která lidi podněcuje k přijetí určitých myšlenek nebo k určitým činům, které by jinak nikdy nepřijali nebo neprovedli, kdyby uvažovali jasně a pravdivě se střetávali s realitou.
V minulém století fungovaly televize a rozhlas jako technologie strážců, které účinně kontrolovaly, kdo smí v masovém měřítku konstruovat falešnou realitu. V každé zemi – od despoticky komunistické po relativně svobodnou – je veřejnost neustále bombardována zprávami, které posilují určité narativy.
Ať už se jedná o vyprávění o tom, že když budete jíst marshmallow cereálie, budete šťastní, nebo o tom, že „fosilní paliva“ zabíjejí planetu, za tím, co slyšíte a vidíte, je vždy ekonomický nebo politický motiv. V každém národě si lidé s politickou a ekonomickou mocí monopolizovali masmédia, aby mohli monopolizovat narativní vlivy, které deformují lidskou mysl. V televizi nenajdete nic, co by vás vybízelo ke kritickému myšlení nebo zpochybňování autorit. Televize a rozhlas jsou nejúčinnější, když se lidé málo ptají a ještě méně přemýšlejí.
Síla masmédií využívá lidské přirozenosti. Cílovým skupinám jsou předkládány obrazy a zvuky, které jsou přirozeně přitažlivé. Nová myšlenka nebo navrhovaná činnost je pak ztotožněna s atraktivním výjevem a pozorovatel je podvědomě podněcován k přijetí nového chování. Reklama může například ukazovat šťastnou rodinu hrající si u bazénu na dvoře velkého domu. Úsměvy a smíchem se to jen hemží. Vzduchem se vznáší kouř z grilovaného masa a vytváří imaginární vůni. Pak se do kamery podívá atraktivní matka a prohlásí, že používá tento výrobek, podporuje tohoto politika nebo věří v tuto myšlenku. Protože inscenovaná rodina vypadá ideálně, divák si představuje, že je její součástí, a zatímco se vžívá do vyprávění, je nenápadně přitahován k propagovanému výrobku nebo konceptu. Jedná se o propagandistickou verzi tranzitivní vlastnosti rovnosti: pokud se cíl ztotožní s aktéry a aktéři se ztotožní s produktem, pak se s tímto produktem ztotožní i cíl.
Zpravodajský průmysl využívá souvisejícího jevu: intelektuální nejistoty. Hlavním cílem této manipulace jsou sami zpravodajci. Jistě jste si všimli, že řada známých vědátorů není tak chytrá. To je záměr. Lidé, kteří ovládají veřejná vyprávění, nechtějí slavné myslitele; chtějí horlivé opakovače – lidi, kteří bezmyšlenkovitě napodobují vše, co se jim řekne. Většina opakovačů zpráv má zároveň velké ego. I to je záměr. Lidé, jejichž ego je větší, než si zaslouží, jsou obzvláště náchylní k manipulaci.
Stávají se obětí něčeho, co by se dalo nazvat „efektem osamělého génia.“ Pokud v jakémkoli shromáždění lidí působí jeden člověk přesvědčivě inteligentněji než ostatní, okolní skupina mu přizná určitou míru autority. Důležité není, zda „osamělý génius“ mluví pravdu nebo je dokonce skutečným géniem, ale spíše to, že skupina vnímá tuto osobu jako intelektuálně nadřazenou. Ve zpravodajství jsou přerostlá ega zranitelná vůči propagandě „osamělého génia.“ Protože jejich psychické zdraví závisí na představě, že jsou chytřejší, než ve skutečnosti jsou, přiklánějí se k jakémukoli jedinci, který vypadá, že je skutečný génius. Intelektuální nejistota reportérů z nich dělá snadný cíl.
Marxistickému globalistovi stačí jeden chytře mluvící komouš, aby vyvolal vlnu napodobitelů dychtících opakovat přesně to, co říká „osamělý génius.“ Jak marxističtí globalisté účinně ovládají jakékoli veřejné vyprávění? Zakazují skutečně inteligentním lidem prezentovat opačná sdělení a zároveň zaplavují mediální prostor intelektuálními lehkoživkami, které chtějí být považovány za génie. Takto se vytváří falešná realita, v níž každý hlas v médiích tvrdí, že katastrofická, člověkem způsobená „změna klimatu“ je „ustálená věda“, i když vědecký výzkum nic takového neříká.
Cenzura oponentních hlasů v kombinaci s „efektem osamělého génia“ vytváří jednomyslný novinářský konsenzus. Totalitáři se vždy dostávají k moci tím, že se přiživují na nejistých lidech, protože jakmile jsou jednou fascinováni tyranovou řečí, stávají se z dychtivých opakovatelů pochlebovači nejvyššího řádu.
Jak tuto dynamiku změnil internet? Podkopal měkkou sílu propagandistické přechodné vlastnosti rovnosti a vnímání odbornosti „osamělého génia.“ Ještě předtím, než platformy sociálních médií v posledních patnácti letech proměnily komunikaci, poskytovaly osobní webové stránky, blogy a e-maily jednotlivcům nástroje, které jim umožňovaly zpochybnit narativní konstrukci falešné reality v masových médiích. Tím, že náhodný farmář, drsný dělník, politický představitel, nesmělý pracovník v kanceláři nebo zázračný teenager získali prostředky, které jim umožnily v krátkém čase oslovit velké množství lidí na celém světě, rozbila dobrovolná výměna informací ze strany veřejnosti dlouholetý monopol státu (a jeho ekonomických spojenců) na rozsáhlou propagandu.
Politickou nebo komerční reklamní kampaň, která stojí miliony dolarů a jejíž výroba trvá měsíce, lze zničit jedinou webovou stránkou, která toto úsilí účinně zesměšní. Přitom lze trvale přerušit psychologickou přitažlivost falešné reality narativu. Když neznámý outsider dokáže téměř přes noc podkopat hodnotu produktu nebo myšlenky, přesouvá se moc masových médií od zakořeněných institucí směrem k jednotlivcům, které bylo kdysi snadné ignorovat. Vzestup platforem sociálních médií tento posun urychlil.
Jak na tuto informační revoluci reagovali ekonomičtí a političtí představitelé? Po mnoho let se pokoušeli konkurovat v novém kognitivním prostoru tím, že vytvářeli narativy, které by přežily drsné prostředí divokého Západu World Wide Webu. Proto jsou účty společností Taco Bell a Burger King na Twitteru tak chraplavé. Proto se politici naučili používat vtipné hlášky a patnáctisekundová videa, aby vytvořili virální senzaci. Proto se z úzce specializovaného odvětví online „influencerů“ stal vyhledávaný talent pro prosazování narativních sdělení.
Po všech těch letech však ti nejhorší propagandisté masových médií neochotně přijali zarážející pravdu: ve světě, kde může být poslem kdokoli, je autenticita králem. Dalo by se dokonce říci, že ve světě zaplaveném konkurenčními názory má autentická pravda větší sílu. Schopnost veřejnosti dekonstruovat lži znamená, že propagandisté se musí více snažit konstruovat falešnou realitu. Protože ti, kdo mají politickou a ekonomickou moc, si už nemohou udržovat výlučný narativní monopol, jsou nuceni hrát s ostatními na rovnějších hřištích. Bez ohledu na to, jak moc mohou vzdávat hold ctnostem „demokracie“, to poslední, co si ti, kdo mají moc, přejí, je svět, kde znalosti, myšlenky a názory vzkvétají demokraticky.
Proto Organizace spojených národů i Světové ekonomické fórum vyhlásily „dezinformace“ a „misinformace“ za nejnebezpečnější hrozby pro planetu. Proto NATO otevřeně rozšiřuje operace „proti kognitivní válce“ prostřednictvím manipulace s tím, co veřejnost může vidět a říkat na platformách sociálních médií. To je důvod, proč se Spojené státy připojily k většině Západních zemí a přijaly cenzuru a kriminalizaci svobody projevu (navzdory výslovné ochraně, kterou první dodatek poskytuje proti takovým groteskním zásahům státu do přirozených svobod veřejnosti).
V posledních třech desetiletích technologický pokrok zásadně změnil způsoby komunikace. Tyto technologie poskytly vládám rozsáhlé pravomoci ke špehování svých občanů a k manipulaci s jejich chováním. Mnohem větší účinek však mělo osvobození veřejnosti od omezení hypnoticky působící státní propagandy.
Jedním z hlavních důvodů dnešního rozdělení společnosti je to, že mnoho lidí začalo zapínat svůj mozek a vypínat stát. Lidové zneplatnění vládou vytvořených narativů nebylo nikdy účinnější. Pro svobodomyslné lidi je to pokrok, pro totalitní Deep State jsou myslící lidé nebezpeční.
Prosím, lajkujte, sdílejte a přihlaste se k odběru tohoto kanálu, abychom mohli pokračovat ve sdílení zpráv, kterých se mainstream neodvažuje dotknout. Zůstaňte silní. Tento boj vyhrajeme.
