Mohl by být Boris Johnson označen za příštího generálního tajemníka NATO? To naznačuje poněkud překvapivá nová zpráva v deníku The Telegraph, podle níž ukrajinští a toryovští poslanci podporují myšlenku, že by premiér mohl být kandidátem, ačkoli skeptici naznačují, že by ho pravděpodobně přivítalo francouzské veto.
Očekává se, že Jens Stoltenberg, který je šéfem NATO od roku 2014, odstoupí, až mu v září 2023 skončí stávající funkční období. Nedávno skandálem provázený Johnson, který se možná snaží odvést pozornost veřejnosti a médií od takzvaného domácího trápení „Partygate“, již za šest měsíců války dvakrát navštívil Ukrajinu – a zůstává jedním z nejotevřenějších jestřábích západních lídrů, kteří často vyjadřují odsouzení Ruska a Vladimira Putina.
Stoltenbergovo vlastní funkční období bylo údajně prodlouženo v důsledku pokračující ruské invaze na Ukrajinu. V nedávné minulosti se o tento post ucházeli i další bývalí britští premiéři, například David Cameron a Theresa Mayová.
Vysoce postavení toryové v mocném výboru pro obranu – Richard Drax a Mark Francois – veřejně podpořili Johnsona pro funkci po jeho odchodu z britského úřadu, přičemž Drax pro Telegraph uvedl: „Každý významný Brit by byl skvělou volbou. Pokud to skutečně chce Boris Johnson udělat, samozřejmě bych to podpořil.“
A Francois vyzdvihl jeho neochvějný „protiruský, proukrajinský“ postoj: „O odkazu Borise Johnsona se budou lidé pravděpodobně hádat ještě dlouhá léta – ale jedna věc, která je jasně nezpochybnitelná, je jeho naprosto neochvějná podpora Ukrajiny tváří v tvář ruskému barbarství,“ citovala ho zpráva.
I proto by se mu pravděpodobně dostalo podpory ze strany USA a (i když jen symbolického hlasu, vzhledem k tomu, že není v NATO) také ze strany Zelenského vlády na Ukrajině.
V případě, že by se Johnsonova kandidatura na nejvyšší post v NATO prosadila, Francie by ji pravděpodobně vetovala, protože Emmanuel Macron v mnoha ohledech zaujal zcela odlišný přístup a neustále hledá cestu, jak dostat válčící strany k jednacímu stolu.
Sám Macron se dostal pod palbu kritiky z některých koutů Evropy za to, že od začátku války uskutečnil více než tucet telefonátů s ruským prezidentem Putinem.
