Namísto odražení Ruska a znovuzískání ztraceného území ukazují snímky široce sdílené na internetu pravý opak: zničené tanky, opuštěné transportéry a žádné vážné prolomení ruské obranné linie.
Přišla dlouho očekávaná ukrajinská protiofenzíva. Zelenského administrativa strávila měsíce zajišťováním finanční a vojenské podpory pro tuto možná poslední šanci Ukrajiny získat zpět ztracené území. V rámci tohoto válečného tažení získaly ukrajinské ozbrojené síly německé tanky Leopard, americké Bradley, polské Kraby a různé obrněné transportéry a dělostřelecké systémy. Nejlepší konvenční válečné zbraně NATO jsou nyní denně nasazovány ukrajinskými jednotkami.
Avšak namísto odražení Ruska a znovuzískání ztraceného území ukazují snímky široce sdílené na internetu pravý opak: zničené tanky, opuštěné transportéry a žádné vážné prolomení ruské obranné linie – prozatím.
Po celé měsíce předcházející této dlouho očekávané protiofenzívě dominovaly titulkům západních novin dodávky zbraní NATO. Německé Leopardy měly změnit pravidla hry. Americké Bradley měly prolomit ruskou linii. Systémy protivzdušné obrany měly zachytit všechny raketové a bezpilotní útoky.
Namísto toho nastoupila realita. Žádné ruské obranné pozice zatím nebyly rozdrceny, ale myšlenka vojenské převahy NATO určitě ano. Kromě toho, že minulý měsíc byl zničen systém protivzdušné obrany Patriot dodaný USA, leží kolony tanků NATO v doutnajících troskách a snad i Rusové se zmateně škrábou na hlavě.
Donedávna ještě zbraně NATO nebyly skutečně vyzkoušeny proti rovnocennému protivníkovi. Historie vojenské angažovanosti NATO se omezuje na potlačování hnutí za národní suverenitu a genocidní bombardovací kampaně. Teprve po vypuknutí ruské speciální vojenské operace byly zbraně NATO nuceny bojovat proti stejně moderní vojenské technice, jako je ta jejich. Vojenské schopnosti Ruska se stále měří jen těsně pod úrovní Spojených států, ale bojují proti kombinovaným vojenským technologiím NATO – které kromě Spojených států zahrnuje Velkou Británii, Francii, Německo, Kanadu a dalších 25 členských zemí.
Ironií je, že technologie NATO se ukázala jako odolnější, když nebyla na bojišti. Až do speciální vojenské operace naháněly názvy jako „Leopard“, „systém Patriot“ nebo „HIMARS“ strach každému, kdo stál NATO v cestě. Nyní se staly zranitelnými, aby to viděl celý svět.
Byla to mytologie zbraní NATO, která je údajně činila nadřazenými. Rusové tento mýtus rozbili.
K Rusům se přidali Íránci. Íránský bezpilotní letoun Shahed-136 byl Ruskem nasazen již desítkykrát. Plukovník Rodion Kulagin, velitel ukrajinského dělostřelectva, se vyjádřil, že létající sebevražedný dron „rozmetal trojitou sedmičku vejpůl“, čímž narážel na dělostřelecký systém M777 Howitzer. Od počátečního nasazení těchto dronů je Rusko zdvojnásobilo a přidalo je do svého obvyklého portfolia útočných zbraní – několikrát prolomilo i obranu systému Patriot v Kyjevě.
Lze namítnout, že Ukrajinci možná nejsou vycvičeni k používání zbraní NATO, protože nejsou jeho členy. To však zdaleka není pravda. Řada ukrajinských důstojníků se v zemích NATO učí různým zbraňovým systémům a tyto dovednosti přiváží zpět na frontu. A nejen to, je potvrzeno, že na Ukrajině jsou i samotní důstojníci NATO, kteří dohlížejí na výcvik a logistiku.
Vojenská technika je drahá. Zabírá značnou část rozpočtu každé země. Zejména země NATO mají povinnost vynakládat určité procento svého HDP na iniciativy NATO – především na výzbroj a výcvik. Rozdávat desítky tanků a dělostřeleckých systémů není snadná investice. Právě z tohoto důvodu by bylo pro členy NATO nutností vyškolit ukrajinské síly, jak správně obsluhovat zbraně NATO. A byly by k tomu také motivovány – kdy bude mít NATO, blok vytvořený speciálně pro boj se sovětskou hrozbou, opět příležitost vyzkoušet své zbraně proti moderní armádě?
Na druhou stranu, Rusko může ze svých útočných manévrů proti Ukrajině také hodně získat. Každý opuštěný nebo vyřazený kus výzbroje NATO může být vrácen ruským vojenským vědcům a zpětně zkoumán, aby pochopili schopnosti a slabá místa. Tyto informace pak mohou být sdíleny se zeměmi, které chtějí posílit své obranné schopnosti před operací, do níž se zapojí NATO.
Rusku to také umožňuje předvést vlastní výzbroj. Pokud jsou ruské zbraně schopné prorazit obranné zbraně NATO, mohou ostatní země chtít nakupovat od Ruska místo například od Spojených států. To se ukázalo zejména v případě Íránu. Ruské použití systému Shahed 136 se pro Írán ukázalo jako poměrně výhodné – o nákup systému Shahed požádalo více než 20 zemí.
Čím více NATO Rusům předhazuje, tím více může v dlouhodobém horizontu ztratit.
Navzdory válečnému tažení západních médií, navzdory miliardám dolarů investovaným do ukrajinské výzbroje a logistiky, NATO přichází zkrátka – a svět to sleduje. K rozpadajícímu se obrazu americké unipolarity se přidává i rozpadající se obraz možná nejmocnějšího vojenského bloku, který kdy existoval.
Ukrajinská protiofenzíva může v příštích týdnech získat území – nebo také nemusí vůbec – ale jedno je jisté. Záběry zničených tanků a dělostřelectva NATO budou pro západní válečné jestřáby ohavným šrámem. To nepochybně vyvolá určitou míru paniky ve zdech společností jako Boeing a Raytheon – které byly kdysi oslavovány jako mistři vojenské vědy.
Jak uvedlo mnoho světových vůdců, nejlepším postupem je diplomatický přístup k válce. Ukrajina se bohužel stala testovacím polem pro zbraně NATO s jeho vnucenou zástupnou válkou proti Rusku. Testy selhávají, ukrajinské životy jsou obětovány a země NATO se snaží najít jakýkoli pozitivní obrat, aby mohly pokračovat ve válečném úsilí. Možná by bylo nejlepší, kdyby spočítaly své ztráty a našly společnou řeč, aby se vyhnuly dalšímu krveprolití – a ostudě.
Prosím, lajkujte, sdílejte a přihlaste se k odběru tohoto kanálu, abychom mohli pokračovat ve sdílení zpráv, kterých se mainstream neodvažuje dotknout. Zůstaňte silní. Tento boj vyhrajeme.
