Komisaře Evropské unie pro vnitřní trh Thierryho Bretona zjevně rozladilo, že Elon Musk stáhl Twitter z „dobrovolného kodexu EU proti dezinformacím.“
Odstoupení Twitteru od „dobrovolného kodexu“ ho natolik vyvedlo z míry, že cítil potřebu veřejně pokárat Twitter za to, že se s vděčností nepodřídil odborným pokynům Evropské unie:
„Kromě dobrovolných závazků bude boj proti dezinformacím od 25. srpna zákonnou povinností podle zákona o digitálních službách.“
Deklarovaným cílem nového zákona o digitálních službách je „přispět k řádnému fungování vnitřního trhu zprostředkovatelských služeb stanovením harmonizovaných pravidel pro bezpečné, předvídatelné a důvěryhodné online prostředí, které usnadňuje inovace a v němž jsou účinně chráněna základní práva zakotvená v Listině, včetně zásady ochrany spotřebitele.“
Kdo může namítat proti „bezpečnému, předvídatelnému a důvěryhodnému online prostředí?“ Kdo by mohl argumentovat proti „ochraně spotřebitele?“ A kdo by mohl argumentovat proti závazku pana Bretona bojovat proti „dezinformacím?“ Já určitě ano, protože když osoba nebo instituce v pozici velmoci podporuje hodnoty jako „předvídatelnost“, brojí proti „dezinformacím“ a slibuje, že nás všechny na internetu udrží v „bezpečí“, můžete si být jisti, že půjde o „bezpečí“, „předvídatelnost“ a „dezinformace“, viděno z jejich vlastního ideologického a politického hlediska.
Stejně jako pan Breton se obávám „dezinformací“, ale největší obavy mám z dezinformací pocházejících z oficiálních zdrojů, které mohou způsobit mimořádné škody vzhledem k mimořádnému dosahu a prestiži oficiálních organizací. Právě tyto organizace by pan Breton rád pověřil kontrolou „dezinformací“: organizace, jako jsou vlády jednotlivých států, které patří k nejčastějším pachatelům nepravdivých a zavádějících informací, a to v nemalých otázkách, od účinnosti a bezpečnosti vakcín proti Covid-19, masek a uzavírek až po původ viru SARS-CoV-2, skutečný stav klimatické „vědy“ a potenciální škody na ekonomice a potravinovém řetězci způsobené agresivními zásahy do klimatu, jako je vyvlastňování zemědělské půdy.
Zákon o digitálních službách je nekonečným bludištěm složitých předpisů hodných týmu právníků. Vzhledem k tomu, že nemám rozpočet na to, abych si najal tým právníků, rozhodl jsem se zákon projít sám. Není to příjemné čtení na dobrou noc, nejen proto, že je to změť složitých právních předpisů, ale také proto, že se za touto právní hantýrkou skrývá snaha politiků EU dostat pod palec platformy sociálních médií:
– povinnost společností provozujících sociální média pravidelně předkládat byrokratům EU zprávy o moderování obsahu a „zmírňování rizik.“
– dohled EU nad tím, aby platformy sociálních médií dohlížely na „škodlivé“ informace, které by potenciálně mohly zahrnovat dezinformace o zdraví i „nezákonné nenávistné projevy.“
– vytvoření nových mimořádných pravomocí Evropské komise „vyžadovat“ od platforem sociálních médií, aby přijaly opatření k „zabránění, odstranění nebo omezení“ jakéhokoli využívání jejich služeb, které by mohlo „přispět“ k „ohrožení“ veřejné bezpečnosti nebo veřejného zdraví.
…a to vše je doprovázeno vysokými pokutami až do výše 6 % celosvětového obratu společnosti za nedodržení předpisů. Ano, slyšíte správně: až šest procent celosvětového obratu společnosti.
Zákon o digitálních službách je v podstatě pokusem o zvýšení kontroly, kterou mají byrokraté EU nad tokem informací na platformách sociálních médií. Člověk by musel mít velmi krátkou historickou paměť, aby si myslel, že široké cenzurní pravomoci budou obecně využívány k prosazování pravdy a spravedlnosti. Ať už se panu Thierrymu Bretonovi a jeho kolegům podaří donutit společnosti provozující sociální média, aby plnily jejich příkazy, je jasné toto: zákon o digitálních službách vytváří evropské právní prostředí, které je stále více nepřátelské vůči svobodě projevu.
Prosím, lajkujte, sdílejte a přihlaste se k odběru tohoto kanálu, abychom mohli pokračovat ve sdílení zpráv, kterých se mainstream neodvažuje dotknout. Zůstaňte silní. Tento boj vyhrajeme.
