Niger získal nezávislost na Francouzském kolonialismu již v roce 1960, nicméně zůstal v zajetí neokolonialismu, o čemž svědčí přetrvávající koloniální praktiky, jako je vykořisťování zdrojů, finanční hegemonie a vojenská přítomnost.
Kolonialismus a imperialismus vůči nám nesplatily svůj dluh, jakmile stáhly své vlajky a policejní síly z našich území.
-Frantz Fanon „Bídníci země“
Nedávné události v Nigeru a následné regionální důsledky v celé Západní Africe vrátily do popředí lidového diskurzu perspektivy dekolonizace a osvobození. Převrat v Nigeru a předtím v Mali a Burkině Faso odhalily mezinárodní veřejnosti přetrvávající vztahy Francie s koloniálním typem vykořisťování. Všechny vojenské převraty se řídí stejným schématem odmítání Francouzského neokolonialismu ve prospěch národní suverenity.
Neokolonialismus odkazuje na systematické vykořisťování, které přežilo kolonialismus. Jeho počátky sahají až k perspektivě Françafrique, kterou představil Charles De Gaule. Tento systém, který byl legitimizován pod rouškou „dekolonizace“, umožnil Francii vykořisťovat své bývalé kolonie a zároveň jim přiznat symbolickou suverenitu.
Niger získal nezávislost na Francouzském kolonialismu již v roce 1960, nicméně zůstal v zajetí neokolonialismu, o čemž svědčí přetrvávající praktiky koloniálního typu, tedy vykořisťování zdrojů, finanční hegemonie a vojenská přítomnost/intervence.
Asymetrické výhody těžby uranu
Niger je sice podle HDP osmou nejchudší zemí světa, ale je sedmým největším producentem uranu na světě. Podle Světové jaderné asociace Niger produkuje 5 % světové produkce uranu. Francouzská státní společnost Orano, která se zabývá jadernou energetikou a dříve byla známá jako Areva, provozuje v Nigeru již 50 let jaderné doly: těží Nigerský uran především pro Francouzský jaderný průmysl.
V roce 2023 podle serveru Politico Niger produkoval 15 % Francouzského a 20 % Evropského dovozu uranu. Ještě v roce 2013 bylo vyhodnoceno, že každá třetí žárovka ve Francii svítí Nigerským uranem, zatímco 83 % obyvatel Nigeru nemá podle ROTAB (Organizace pro transparentnost a analýzu rozpočtu) přístup k elektřině.
Měnový systém vyvlastňování bohatství
Dalším charakteristickým rysem neokolonialismu v Nigeru je finanční hegemonie, kterou Francie udržovala prosazením franku CFA (Africké finanční společenství) jako oficiální měny v Nigeru. CFA frank zavedla Francie ve většině svých bývalých kolonií v západní a střední Africe. Podle Mezinárodního měnového fondu tvoří CFA frank 14 % Africké populace a 12 % jejího HDP.
CFA frank, který razí Francouzská banka, byl dříve vázán na Francouzský frank a nyní na euro. Výměnou za garanci své měny v eurech (v současné době je 656 CFA franků = 1 euro) má být 50 % cizích měn, které CFA země vlastní, uloženo ve Francouzské bance a dalších 20 % na finanční závazky: Africké země tak nemají téměř žádnou likviditu a nemají žádnou měnovou/fiskální suverenitu nad tím málem likvidity, které mají, zatímco Francouzská vláda prosperuje díky kapitalizaci přebytku vkladů ve svých bankách.
Prostřednictvím zóny CFA franku si Francie zachovává možnost vykonávat kontrolu nad peněžní zásobou, měnovou a finanční regulací, bankovními operacemi, distribucí úvěrů a fiskálními i hospodářskými strategiemi Afrických zemí. Nejlépe to vystihuje slavný projev bývalého Francouzského prezidenta Jacquese Chiraca, ve kterém říká: „Zapomínáme na jednu věc: totiž že velká část peněz, které jsou v naší peněžence, pochází právě z vykořisťování Afriky.“
Západní vojenská základna v Západní Africe
Svržený Bazúmův režim byl dlouho loajálním partnerem Francie (a Západu obecně) v údajné válce proti terorismu v oblasti Sahelu. Niger hostí 15 000 Francouzských vojáků a 1 100 Amerických vojáků kromě Americké letecké základny 201, která působila jako předsunutá základna pro Americké vojenské intervence v regionu obecně.
Bazoum sice z Nigeru pod záminkou boje proti teroristickým skupinám udělal bezpečné útočiště pro Západní síly v Západní Africe, ale zároveň dlouhodobě kritizoval Mali a Burkinu Faso za to, že v boji proti terorismu koordinují své kroky s Ruskem a Wagnerovou PMC, přestože jsou úspěšnější než první jmenovaná země. V článku napsaném pro deník The Washinton Post krátce po svém svržení Bazoum ve snaze vyvolat intervenci za účelem obnovení jeho svrženého režimu varoval své Západní partnery, že „celá centrální oblast Sahelu by mohla propadnout Ruskému vlivu“, pokud nebude jeho režim obnoven: zdůraznil tak geopolitickou změnu, kterou země převratem podstoupila.
Časová osa
26. července Abdourahamane Tchiani svrhl vojenským převratem vedeným prezidentskou gardou dosavadního prozápadního prezidenta Mohameda Bazouma. Převrat se stal jakousi poetickou spravedlností vůči imperialismu, která nejenže neutralizovala Západní kompradorskou vládu, ale také ji nahradila vládou, která byla důsledně protiimperialistická.
Francie převrat rychle odsoudila. Prezident Macron varoval vojenskou juntu před rychlou a tvrdou odvetou, pokud budou v zemi ohroženy její zájmy. Americký ministr zahraničí Anthony Blinken podobně potvrdil svou podporu svrženému prezidentovi a vyjádřil odhodlání obnovit jeho vládu. Západ (EU, USA a Kanada) následně pozastavil veškerou pomoc zemi ve snaze vyvinout tlak na vojenskou juntu, aby se vzdala.
30. července ECOWAS (Hospodářské společenství Západoafrických států) zmrazilo Nigerská aktiva, uvalilo sankce na představitele junty a důrazně varovalo před vojenským zásahem, pokud nebude bývalá vláda obnovena do týdne.
Junta proto přijala řadu opatření, aby upevnila svou autoritu a posílila svůj protiimperialistický postoj: zastavila vývoz uranu a zlata do Evropy, zrušila všechny vojenské dohody s Francií a zablokovala Francouzské mediální platformy France24 a RFI. Kromě toho vojenští představitelé varovali Francii a ECOWAS před jakoukoli vojenskou intervencí: zdůraznili, že budou „rozhodně bránit svou vlast.“
Opačný postoj k Nigeru zaujaly také regionální země. Původní členové Západem podporovaného bloku ECOWAS, jako je Senegal, potvrdili své odhodlání podílet se na vojenském zásahu.
Mali a Burkina Faso, které rovněž vystoupily ze Západního bloku, se ostře postavily proti hrozbě vojenského zásahu proti Nigeru s tím, že by to považovaly za vyhlášení války svým zemím, pokud by blok ECOWAS hrozící vojenský zásah uskutečnil.
V neděli vypršela lhůta stanovená ECOWAS a vojenské vedení Nigeru zůstalo neoblomné.
Francouzské ministerstvo zahraničí i Americké ministerstvo zahraničí vyjádřily podporu ECOWAS při obnově svržené nigerské vlády.
Na individuální úrovni je násilí očistnou silou. Zbavuje kolonizované komplexu méněcennosti, jejich pasivního a zoufalého postoje. Dodává jim odvahu a obnovuje jejich sebevědomí.
– Frantz Fanon „Bídníci na zemi“
Dekolonizace: Negativní svoboda a autonomie
V kontextu osvobození od hegemonie koloniálního typu je v rámci snahy o sebeurčení pozoruhodnou nuancí rozdíl mezi negativní svobodou a autonomií. Negativní svoboda je definována absencí vnějších utlačovatelských struktur. Autonomie se mezitím realizuje prostřednictvím rozvoje schopnosti dosáhnout vytoužených zájmů.
V Nigeru negativní svoboda zvítězila díky převratu: vymýcením utlačovatelských struktur vnucených Francií, jako byla vnucená kompradorská vláda a systematické vykořisťování zdrojů. Zaměřuje se na odstranění překážek, které brání národu rozhodovat se podle vlastních hodnot a zájmů. Negativní svoboda jako absence vnějších omezení však nezaručuje celostní osvobození.
Vojenští představitelé v Nigeru se rozhodně snažili neutralizovat Francií zavedené utlačovatelské struktury: od organizace svržení kompradorské vlády až po zastavení vývozu uranu a zlata. Jejich úvahy, jakkoli revoluční, však nedosahují osvobození. Vytvořily příznivé podmínky pro dosažení sebeurčení prostřednictvím autonomie, ale stále je třeba získat schopnost dosáhnout svých národních zájmů. Autonomie se realizuje prostřednictvím akumulace kapitálu a konsolidace infrastruktury.
Prosím, lajkujte, sdílejte a přihlaste se k odběru tohoto kanálu, abychom mohli pokračovat ve sdílení zpráv, kterých se mainstream neodvažuje dotknout. Zůstaňte silní. Tento boj vyhrajeme.
