Poradce Světového ekonomického fóra tvrdí, že planeta už nepotřebuje drtivou většinu obyvatelstva

Přední poradce Světového ekonomického fóra (WEF) Yuval Noah Harari nedávno prohlásil, že svět díky technologickému pokroku „nepotřebuje drtivou většinu“ současné populace.

Harari toto odvážné prohlášení učinil v rozhovoru s Chrisem Andersonem, vedoucím populární mediální skupiny TED, a zopakoval tak dřívější předpovědi o „zbytečné třídě nezaměstnatelných“ lidí.

Harai naznačil, že na rozdíl od 20. století, kdy „velkými hrdiny“ převládajících vyprávění politických systémů byli vždy „obyčejní lidé“, nyní ve 21. století lidé „již nejsou součástí příběhu budoucnosti“. Místo toho je podle Harariho nahradila umělá inteligence a vytlačila je high-tech ekonomika.

Autor a přednášející předložil Andersonovi „hypotézu“, že úzkost z vytěsnění v budoucí ekonomice umělou inteligencí a vysoce vzdělanou „technologickou“ třídou je částečně příčinou „rozčarování a odporu vůči liberálnímu řádu“ ve světě.

„Částečně si lidé uvědomují – a mají pravdu, když si myslí, že mě budoucnost nepotřebuje. … Možná, že když budou hodní, hodí mi nějaké drobky, třeba univerzální základní příjem‘. Ale z psychologického hlediska je mnohem horší mít pocit, že jste zbyteční, než pocit, že jste vykořisťováni,“ řekl Harari.

„A teď se rychle přesuňme na začátek 21. století, kdy drtivou většinu populace prostě nepotřebujeme,“ pokračoval Harari, „protože budoucnost je o vývoji stále sofistikovanějších technologií, jako je umělá inteligence a bioinženýrství.“

Harari dodal, že „tyto technologie budou stále více činit nadbytečným“ „cokoli, co lidé ještě dělají a co je užitečné, a tím „umožní nahradit lidi.“

Přestože Andersonovi přiznal, že technologie, jako je umělá inteligence, otevřou nová a „zajímavější pracovní místa“, Harari tvrdil, že:

„Není jasné, zda je bude moci vykonávat mnoho lidí, protože budou vyžadovat vysokou kvalifikaci a velké vzdělání.“

Anderson vytrvale navrhoval způsoby, jak by lidé mohli – a podle jeho názoru by měli – i nadále hrát cennou roli ve světové ekonomice nebo přinejmenším ve společnosti.

„Takže se opět zoufale pokouším o nějaký nadějnější pohled na věc… spousta pracovních míst, která jsou vytlačována, jsou vlastně tak trochu nudná zaměstnání, která nevyužívají podstatu toho, co je člověk,“ řekl Anderson.

Dále poukázal na to, že „když od toho odstoupíte, zjistíte, že není nouze o věci, které je třeba udělat“, včetně řešení problému „milionů osamělých lidí na světě.“

„Lidé jsou opravdu dobří v tom, aby se osamělí lidé necítili osamělí, a to může dělat v podstatě každý,“ poznamenal Anderson. „Víte, komunity jsou v nepořádku. V podstatě každý, kdo někde žije, by mohl udělat něco pro to, aby se komunita zlepšila. Mohl by natřít plot nebo dělat nějakou dobrovolnou službu nebo cokoli jiného.“

Harari zase tvrdí, že k tomu, abychom „uznali činnosti, jako je budování komunity a výchova rodiny, za zaměstnání“, potřebujeme nový ekonomický a sociální model.

Když se Anderson Harariho zeptal, zda vidí „jiné řešení tohoto problému než“ větší přerozdělování daní vládou, Harari odpověděl: „To je tradiční role vlády. Když trh není dostatečně efektivní při přerozdělování bohatství, pak je to úkol vlády.“

Harari zašel tak daleko, že navrhl, že by bylo třeba přerozdělit bohatství globálně, aby ze zisků technologických společností v USA a Číně mohli těžit lidé v zemích, které jsou v oblasti technologií méně vyspělé.

„Řekl bych, že zdaleka největší problém není na národní úrovni. Je to na globální úrovni,“ řekl Harari, který dodal, že si sice dokáže představit přerozdělování bohatství od „technologických gigantů v Kalifornii“ k „matkám v Pensylvánii“, ale nevidí, že by se toto bohatství přerozdělovalo do „Hondurasu, Mexika nebo Brazílie.“

Nakonec Anderson poukázal na nezastupitelnou roli člověka a zeptal se Harariho:

„Existuje nějaký scénář, podle kterého bychom se mohli do tohoto příběhu docela důležitým způsobem zapsat zpět jako jediné věci ve vesmíru, o kterých víme, že jsou skutečně schopny věcí, na kterých ve vesmíru nejvíce záleží – tj. lásky, radosti, tvořivosti, takového toho pocitu míru, o kterém jste mluvil.“

Technologie nám nemůže poradit, co je nejhlubší v našem srdci. Neměli bychom jí to dovolit, měli bychom si zachovat kontrolu, vlastně bychom měli technologii učinit službou těmto věcem. A v jistém smyslu i vztah mezi technologií a námi – [technologie] by měla vnímat vnímající věci jako bohy, kteří mají superschopnosti, o nichž nic neví. Ne? Je to směšné?

Harari se přímo nezabýval Andersonovým bodem, ale vybrousil „otázku sentience a vědomí“ jako „nejdůležitější otázku v tomto ohledu“ a „největší hádanku vědy“.

Harariho vyhýbání se této otázce může pramenit z jeho méně transcendentního pohledu na člověka, který se odráží v jeho tvrzení, že „Homo sapiens vládne světu, protože je jediným živočichem, který dokáže věřit ve věci existující čistě v jeho představách, jako jsou bohové, státy, peníze a lidská práva“, což je páteřní myšlenka jeho knihy „Sapiens: Stručná historie lidstva“.

Tato myšlenka se odráží i v jeho slavném tvrzení, že bychom si „měli zvyknout na myšlenku, že už nejsme tajemné duše“, ale že jsme „nyní hackovatelná zvířata.“

Harariho názor, že na světě je nyní nadbytek „zbytečných“ lidí, a jeho otevřené znevažování lidí jako rovnocenných zvířatům vyvolávají otázku, zda jsou cíle WEF formovány takovým názorem, a pokud ano, do jaké míry.

WEF totiž pravděpodobně staví do centra svých priorit životní prostředí, a nikoliv člověka jako takového. Spolupracuje s Organizací spojených národů (OSN), která je silně pro potraty a antikoncepci, a program WEF Velký reset vyvolává obavy z vedlejších škod na živobytí a blahobytu lidí na celém světě.

Někteří například tvrdí, že WEF usiluje o předčasné vzdání se zdrojů fosilních paliv ve prospěch „zelených“, ale drahých a nespolehlivých zdrojů energie takovým způsobem, že omezí celkovou spotřebu energie a prostřednictvím vlnového efektu poškodí celé ekonomiky.

Dalším důkazem takového světonázoru je podpora WEF pro výluky COVID-19, které vedly k vlnám ztracených pracovních míst, masivnímu nárůstu depresí, nárůstu domácího násilí a dalším škodlivým dopadům. WEF ve skutečnosti vyzval k „přísnějším“ výlukám navzdory takové celosvětové mizérii a pochválil výluky za jejich účinek na snížení emisí skleníkových plynů a znečištění.

Zdroj