Evropští politici se po invazi Moskvy na Ukrajinu snaží, aby bylo vidět, že „něco dělají“ proti ruskému režimu. Většina evropských režimů moudře dospěla k závěru, že vyvolat vojenský konflikt s jaderným Ruskem není dobrý nápad, a to i přes polskou a pobaltskou bezohlednost. „Něco dělat“ tedy spočívá především ve snaze potrestat Moskvu odříznutím Evropanů od tolik potřebné ruské ropy a plynu.
Problémem je, že tato taktika Rusko příliš neodradí jinak než krátkodobě, protože ruská ropa se může obracet na četné trhy mimo Evropu. Většina světa se koneckonců odmítla podílet na amerických a evropských embargách a obchodních sankcích a místo toho zvolila umírněnější přístup.
Omezením energetických zdrojů pro Evropany se však evropským režimům pravděpodobně podaří zvýšit životní náklady Evropanů, přičemž pro odříznutí ruské ekonomiky od světových trhů udělají jen málo.
Může se Evropa zcela odříznout?
Většina evropských režimů se z pochopitelných důvodů zdráhá zcela odstřihnout od ruské ropy a plynu. Je to proto, že se Evropa stává stále závislejší na ruském zemním plynu, protože evropské režimy se stále více zavazují k nespolehlivým „obnovitelným“ zdrojům energie. To se týká zejména Německa – největší evropské ekonomiky – kterému v případě odpojení od ruského plynu hrozí „prudká recese.“ Hodně se mluví o tvrdých sankcích proti Rusku, ale ty se zastavily před úplným zákazem dovozu ruské ropy a plynu.
Evropský parlament nicméně minulý týden začal připravovat plán na úplné embargo na ruskou ropu a plyn.
Přestože tlak na evropské režimy, aby se ukázalo, že dělají více pro potlačení Moskvy, roste, evropští politici chtějí postupovat pomalu. To však Moskvě dává pouze více času na úpravu logistiky pro přesun vývozu ropy do jiných částí světa.
Pokud by Evropa okamžitě zcela zakázala ropu, znamenalo by to pro Evropu i ostatní země prudký nárůst cen ropy. Podle analytiků JP Morgan:
„Úplné a okamžité embargo by vytěsnilo 4 miliony barelů ruské ropy denně, čímž by cena ropy Brent vzrostla na 185 dolarů za barel, protože takový zákaz by neponechal „prostor ani čas na přesměrování dodávek do Číny, Indie nebo jiných potenciálních náhradních odběratelů“, uvedla investiční banka ve své poznámce. To by znamenalo 63% nárůst oproti pondělní uzavírací ceně ropy Brent ve výši 113,16 USD.“
To by mohlo vyvolat recesi napříč evropskými ekonomikami a politici to vědí. Například Maďarsko se opakovaně postavilo proti embargu na ruskou ropu z obav o obyčejné Maďary, jejichž životní úroveň je již nyní výrazně nižší než životní úroveň lidí v bohatších zemích, jako je Německo a Francie. Francouzští politici mezitím vhodně načasovali embargo na dobu po letošních francouzských volbách.
Ani mimo krátkodobý horizont by ropné potíže pro Evropu nemusely nutně skončit, protože Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) již prohlásila, že nedokáže vytěžit tolik ropy, aby nahradila ruskou.
Každopádně se nezdá, že by se Evropě podařilo přesvědčit OPEC, aby učinil mnoho pro potrestání nebo izolaci Ruska na trzích s ropou. Saúdský režim v posledních měsících pouze oznámil zvýšenou spolupráci s Ruskem a válka na Ukrajině se nezdá být pro OPEC důležitým tématem.
To neznamená, že nic z toho Moskvu vůbec nepoškodí. Bude třeba čas na úpravu ruských ropných trhů tak, aby sloužily i jiným spotřebitelům mimo Evropu, a to bude znamenat pokles příjmů, přinejmenším v krátkodobém horizontu. Finanční sankce USA navíc ztěžují ruským obchodníkům podnikání v celosvětovém měřítku.
Navzdory tvrzení Západu, že vede jakousi válku za demokracii a proti autoritářství, to však vypadá, že největší prospěch z rostoucího evropského embarga na ruskou ropu mají některé z nejvíce autoritářských režimů na světě. Peking s radostí přijme dodávky ropy a plynu, které se již na Západě neprodávají, a možná i se slevou, protože potenciálních trhů pro ruskou ropu ubývá. Pokud navíc ceny ropy vzrostou v důsledku výkyvů způsobených evropským embargem, bude to pravděpodobně ku prospěchu přinejmenším některým diktátorům z řad členů OPEC, kteří ropu využívají.
Běžní Evropané mezitím pravděpodobně zaplatí mnohem více za energie – a následně i za další zboží a služby. V Evropě zároveň roste riziko recese.
Spojené státy na pomoc?
Jak už to tak bývá, Evropa se opět obrátila na Spojené státy, aby ji zachránily. Bidenova administrativa prohlásila, že může do Evropy posílat americký zkapalněný zemní plyn (LNG) a do značné míry tak nahradit Rusko při uspokojování evropských energetických potřeb. Ale tak jednoduché to není. Jak poznamenal David Blackmon na stránkách časopisu Forbes:
„I když se závazek USA pomoci Německu a dalším evropským zemím odvyknout si od ruského zemního plynu zdá být ušlechtilým cílem, je tu jen jeden problém: prezident o tom zřejmě před uzavřením dohody nemluvil s americkým průmyslem LNG. Při čtení citací vedoucích pracovníků společnosti Tellurian v odkazovaném článku v New York Times je zřejmé, že je prezidentovo oznámení zaskočilo. „Nemám ponětí, jak to chtějí udělat …“
V době kovidu si federální politici nepochybně zvykli vyčarovat si prostřednictvím „zázraku“ tisku peněz, co chtějí. V reálném světě je však stále nutné ropu a plyn (a další komodity) těžit prostřednictvím skutečné fyzické produkce. Situaci komplikuje také skutečnost, že ropný a plynárenský průmysl ve Spojených státech je stále z velké části v soukromých rukou. To znamená, že Joe Biden může slibovat, co chce, ale soukromý sektor bude muset stále pracovat a tržní pobídky nemusí nutně podporovat prodej všeho do Evropy.
Ani tisk peněz nezpůsobí, že se ropa a plyn zázračně objeví na druhé straně Atlantiku.
Šílenství sankcí a embarg, které „Západ“ prosazuje, může nakonec přinést jen o málo víc než zvýšení životních nákladů pro vlastní obyvatele. Ještě horší jsou vedlejší účinky těchto sankcí pro chudší země v Africe a Asii, z nichž mnohé potřebují ruské obilí a ruskou ropu, aby jejich obyvatelé mohli žít nad úrovní životního minima.
Tato politika ztíží život obyčejným nevinným lidem na celém světě a zároveň nedokáže skutečně ukončit válku na Ukrajině. Ale to je cena, kterou jsou bohatí muži jako Biden a Emmanuel Macron zřejmě ochotni zaplatit.
