Anunnaki a genetický kód

V Íráku byly v roce 1849 objeveny zlomky starověkého mýtu, zapsaného na tabulkách, které byly součástí proslulé Aššurbanipalovy knihovny v Ninive. Podle těchto 6000 let starých textů je lidstvo potomky rasy lidí z jiné planety, kteří sestoupili na zem v létajících strojích.

Tyto mimozemské bytosti, zvané Anunnaki se objevují v mnoha světových legendách. V překladu znamená Anu nebe, či obloha, jinak také „ bůh nebes, pán souhvězdí.“ Hovoří o nich i známé babylonské, akaddské , asyrské a sumerské hliněné tabulky, pocházející z jedné z nejstarších civilizací světa vůbec.

Sumerská říše se rozkládala na území Mezopotámie v roce 3000 – 2000 př. n. l. Název Sumer, neboli „ KI. EN.GIR.“, se dá přeložit jako „Země králů s planoucími raketami“. Sumerská kultura vznikla náhle a je dodnes považována za naprostý základ našeho vědění, protože dala světu mnoho převratných vědních odvětví, jako matematiku, lékařství a chemii. Zejména v astronomii předběhla svou dobu, stejně jako u vynálezu kola a písma. Také tehdejší architektura byla pozoruhodná: Sumerové jako první začali používat dlažební kostky a ulice byly pravoúhle řazeny do bloků, jaké známe z dnešních velkých měst, jako je například New York.

Významné jsou sumerské pečetní válečky patřící mezi nejstarší miniaturní památky světa. Tyto válečky pocházejí z doby urucké kultury z jižní Mezopotámie, z předdynastického období mezi lety 3200-2200 př. n. l. Jejich provedení je vysoce umělecké. Na délku měří jen jeden či maximálně šest centimetrů a jejich majitelé je nosívali kolem krku. Používaly se k potiskům hliněných nádob a razítkovaly se jimi listiny. Nejstarší z nich zpodobňují mytologické postavy a symboly, ptačí lidi, pohádková zvířata, napůl lidská a napůl zvířecí stvoření, postavy v létajících bárkách, v nichž sedí bytosti podobné lidem a létající koule na nebi. Najdeme zde i neznámé bohy v helmicích u „Stromu života,“ jak z ní jedno z nesmyslných vědeckých pojmenování, stejně jako „Létající duchy.“

Tito „duchové“ jsou zde vyobrazeni jako člověku podobní tvorové se dvěma či čtyřmi křídly, či lidé s hlavou dravého ptáka, na několika dalších se objevuje i podivný znak nápadně připomínající nákres atomu. Hádankou pro archeology zůstává již zmíněný „ Strom života.“ Jednou má podobu kříže, jindy jde o výtvor jakoby navzájem spojených přaden, či nití, takže někdy se tak nejspíše podobá schematickému vyobrazení genetického kódu. O tom by ale před tisíciletími neměli mít tehdejší lidé ani ponětí! Že by opravdu zasáhli bohové Anunnaki?

Je zajímavé, že tyto podivné bytosti byly dobře známé i u jihoamerických kultur. Zde se o nich zmiňují ve svých mýtech staří Mayové, jejichž bůh Tlaloc měl podle vyobrazení na mayských reliéfech na sobě něco jako leteckou kuklu, splývající až na ramena a vysoké rukavice, jaké nosí dnešní astronauti. Podobné astronauty znali i Aztékové a Inkové. Právě Anunnakové prý kdysi naučili tyto národy starověku prvním základům zemědělství, řemeslům i umění.

Všichni shodně popisují tyto záhadné tvory jako statné, 3-4 metry vysoké jedince, podobné člověku. Byli nadčasově oblečení, měli moderní vysoké boty, přilby a náramkové hodinky. Zprvu prý dokonce vládli lidem jako první panovníci a lidé je uctívali jako bohy. Starý zákoník je nazývá Elohim. Židé či Habirové je znali pod jménem Nephilim, což v hebrejštině znamená „spadnout na zem.“ Na tom je jistě něco pravdy, protože všechny legendy shodně uvádějí, že Anunnaki nebyli pozemského původu, ale že sestoupili na Zemi z nebes před 450 000 lety z planety Nibiru.

S touto teorií vystoupil roku 1875 anglický archeolog, historik a lingvista George Smith. Když se zabýval studiem starověké Mezopotámie, došel k závěru, že i biblická kniha Genesis je založena na velmi podobných starodávných textech Hovoří totiž o době, kdy na úsvitu lidstva vládl lidem, kdo jiný, než právě Anunnakové! Jejich domovskou planetu Nibiru Sumerové znali pod jména Nemesis nebo také Vetřelec. Babyloňané ji nazývali Marduk. Tato tajemná 12. planeta obíhá kolem Slunce a vrací se do naší sluneční soustavy jednou za 3600 let. Záhadní hvězdní příchozí měli neskutečné schopnosti, dokázali se prý přemístit do jiných dimenzí a dokonce zastavit proces stárnutí.

Podle amerického lingvisty a spisovatele ruského původu dr. Zecharia Sitchina (11. 7. 1920 – 9. 10. 2010), autora mnoha knih podporujících teorii o původu lidstva pomocí zásahu astronautů z vesmíru, jako jsou například „Kroniky Země“ a který překladu sumerských textů zasvětil celý svůj život, vytvořily tehdy tyto vesmírné bytosti před 450 000 lety Homo sapiens pomocí genetických manipulací. To není jen hypotéza, jak by se mohlo zdát. Je to součást sumerské historie. A nejen to, s lidmi byla později geneticky křížena i zvířata. Tomu by odpovídala mnohá neskutečná stvoření zachycená na sumerských reliéfech, kde jsou zpodobněni četní kříženci člověka a zvířete. Většinou mají tělo se zvířecí hlavou připojené na lidský krk.

My jsme na tomto stupni vývoje až dnes, kdy se američtí experti, kteří se podíleli na genetických pokusech, pokoušeli smíchat lidské a kravské geny. V Číně se již povedlo dokonce vypěstovat embrya, ve kterých byla směs králičích a lidských chromozomů. Tímto způsobem prý lze kombinovat geny takřka u všech organismů. Mohli něco podobného dokázat i dávní mimozemští experimentátoři?

Anunnakové prý hledali na naší planetě zlato a jiné nerostné zdroje. Zlato je podle odborníků jedním z nejlepších tepelných vodičů, a proto je vždy velmi potřebné u civilizace, která umí získat elektrickou energii pomocí termo-energetického jevu – přeměnit teplo v elektřinu. Pro technicky vyspělou společnost, jako je naše, je zlato naprosto nepostradatelné při výrobě elektrického vedení a nanočástic. Výborně také odráží infračervené světlo a je mimo jiné i neobyčejně tvárné, takže z něho lze vyrobit tenké plechy, díky čemuž zlaté šperky dodnes odolávají času.

Jak tvrdí i známý historik a lingvista a spisovatel Maxmilien de Lafayette, Anunnaki potřebovali stvořit fyzicky silné a zároveň rozumné tvory, kteří by za ně vykonávali v dolech všechnu těžkou práci. Stejný názor má také již zmíněný dr. Zecharia Sitchin, který napsal o příchodu Anunnaki a planetě Nibiru knihu s příznačným názvem „12. planeta.“

Pro pravdivost této hypotézy by svědčil i fakt, že podle starých textů je člověk označován jako „lul“, což znamená v překladu doslovně primitiv, nebo „lulu amelu“, tedy primitivní dělník nebo nádeník! Bohové Anunnaki tehdy vytvořili rasu kříženců, hybridních lid, když smíchali lidskou DNA a zvířecí, z čehož vznikali podivní geneticky zmutovaní jedinci. Kříženci vytvoření pomocí lidské DNA a DNA od Anunnaki se stali pak prvními sumerskými králi a jak hovoří kniha Genesis i „prvními slavnými válečníky a panovníky starověku.“

S kříženci lidí a zvířat se setkáváme po celém světě. Vyskytují se v legendách mnoha národů zavátých časem. Mnohokrát o nich ale můžeme najít zprávy spolu s nesporně prokázanými reálnými událostmi. Obzvláště krásným příkladem je stéla legendárního asyrského panovníka Aššurbanipala II.(668-626), vystavená v současné době v Britském muzeu v Londýně, která popisuje slovem i obrazem válečná tažení a mnohá vítězství tohoto velkého vládce. Nejedná se tedy o jen o fantazií dokreslenou pověst. Naopak tu vidíme přímo před sebou konkrétní výjevy. Jsou tu vyobrazeny zástupy vítězných bojovníků, nesoucích hory uloupené kořisti, za nimiž se vlečou zástupy zajatců. Dále tu pochoduje karavana velbloudů a slonů, tvořící živou kořist, stejně jako – kříženci! Vojáci drží na krátkém řetězu podivné živočichy s tělem lva a lidskou hlavou a dlaněmi. Další z vyobrazených vojáků nese na ramenou opičího tvora s lidskou hlavou. Nezdá se, že by těmto tvorům byla prokazována nějaká zvláštní úcta jako nějakým nadpřirozeným bytostem. Naopak to vypadá, že byli sice pozoruhodnou, ale celkem naprosto běžnou součástí života tehdejších lidí.

V Aššurbanipalově knihovně, v Ninive se dochovala v nápisu krále Aguma II. zmínka o těchto monstrech, která se vyskytovala v babylonských svatyních. Asyřané a Sumerští nejvyšší králové podnikali dokonce na tato „člověkozvířata“ hony a také staré knihy tvrdí, že ještě v historických dobách byli tito kříženci chováni jako chrámová zvířata.

Podle historika Hérodota (490-425 př. n. l.) žili u ústí perské řeky Araxes lidé křížení s rybami. V Národopisném muzeu v Berlíně mohou návštěvníci dnes na vlastní oči spatřit v expozici Předasijského muzea desítky podivuhodných reliéfů okřídlených býků s lidskou hlavou, lidí – ptáků, sirén a dalších rozmanitých nestvůr s podivně poskládanými těly, stejně jako v Chetitském muzeu v turecké Ankaře, v bagdádském muzeu a v Muzeu Louvre, v Paříži. V mexické Tule jsou zase k vidění na stěnách chrámů nestvůrní a hrůzu budící kříženci lidí a škorpionů.

Autor: Magdalena Zachardova