Pokud se zeptáte náhodného úředníka EU, zda by se blok měl i nadále snažit potrestat Rusko za jeho invazi na Ukrajinu, dostanete vždy kladnou odpověď. Potenciál sankcí se blíží ke konci, ale to není důvod k tomu, aby EU tlak zmírnila, řekne tento úředník, stejně jako mnozí z nich v rozhovorech s médii. A přesto EU v tichosti začala své sankce vůči Moskvě uvolňovat.
Britský Express to označil za ústupek Putinovi. Agentura Bloomberg to nazvala „korekcí předchozích sankcí“. Ať už se tomu říká jakkoli, jde o totéž: EU povoluje smyčku. A nejde jen o EU.
Pro začátek se Evropská unie rozhodla doplnit ruské sankce o výjimky, které by umožnily zemím mimo blok obchodovat se sankcionovanými ruskými subjekty, včetně bank a státních společností, jako je Rosněfť. Podle zprávy agentury Bloomberg se tyto výjimky týkají subjektů „považovaných za nezbytné pro dodávky potravin, zemědělského zboží a ropy do třetích zemí mimo EU.“
Zdá se, že EU vynakládá velké úsilí na to, aby přesvědčila kohokoli, kdo jí naslouchá, že její sankce proti Rusku nemají s přerušením dodávek potravin ani energií vůbec nic společného, nebo že přinejmenším nechtěla, aby k němu došlo.
Řekla to přímo Rada Evropy ve své tiskové zprávě, v níž oznámila poslední kolo sankcí, které se zaměřilo na ruské zlato.
„Obecněji řečeno, EU je odhodlána vyhnout se všem opatřením, která by mohla vést k nedostatku potravin na celém světě. Žádné z opatření přijatých dnes nebo dříve s ohledem na ruské kroky destabilizující situaci na Ukrajině není žádným způsobem zaměřeno na obchod se zemědělskými a potravinářskými produkty, včetně pšenice a hnojiv, mezi třetími zeměmi a Ruskem,“ uvádí se v tiskové zprávě.
To vše se fakticky rovná přiznání, že sankce proti Rusku nefungují příliš dobře tak, jak mají, a místo toho poškozují nebo hrozí poškozením třetích stran, které nejsou zapojeny do ukrajinského konfliktu.
A je toho ještě víc. Zatímco EU upravuje své sankce tak, aby umožnila obchodovat s větším množstvím ruské ropy, a vyhnula se tak dalšímu prudkému nárůstu cen ropy, Spojené království se zdráhá připojit se k bloku zákazu pojištění ruských plavidel. Účast Spojeného království na omezení pojištění je zásadní vzhledem k podílu, který mají britští pojistitelé na trhu pojištění lodní dopravy, a přesto otálejí.
Nedávná zpráva deníku Financial Times na toto téma naznačuje, že by to mohlo souviset s velkým geopolitickým bratrem Spojeného království a jeho obavami z cen ropy. Spojené státy se na rozdíl od EU a jejího embarga rozhodly pro alternativní způsob, jak se pokusit snížit příjmy Ruska z ropy: cenové stropy. Spojené království, Kanada, Německo, Japonsko, Francie a Itálie se dohodly, že budou o tento strop usilovat.
Soudě podle posledních zpráv z tábora G7 se však limit neprosazuje podle plánu. Řada lidí – mimo jiné analytici, zástupci lodního průmyslu a šéf ruské centrální banky – tvrdila, že cenový strop na ruskou ropu nebude fungovat. Zdá se, že G7 je nevyslyšela.
Podle zprávy agentury Reuters ze začátku tohoto týdne se G7 zabývá „komplexním zákazem všech služeb, které umožňují přepravu ruské námořní ropy a ropných produktů po celém světě, pokud nebude ropa nakupována za cenu, která bude dohodnuta po konzultaci s mezinárodními partnery, nebo pod ní.“
Řeči jsou však levné, zatímco činy nikoli. Přesto je mluvení důležité, když vás sleduje celý svět, a tak plánovači G7 také uvedli, že „při zvažování této a dalších možností budeme vedle našich omezujících opatření zvažovat také mechanismy zmírnění, abychom zajistili, že si nejzranitelnější a nejvíce postižené země zachovají přístup na energetické trhy, včetně těch z Ruska.“
Jinými slovy, stejně jako EU, i G7 by si dala pozor, aby nezpůsobila nechtěnou škodu zemím, které nejsou do ukrajinských problémů zapojeny, tím, že zajistí, aby se k nim ruská ropa dostala volně. A rafinované produkty vyrobené z ruské ropy pak zamíří zpět do EU.
Indie nakupuje ruskou ropu, prohání ji svými rafineriemi a „indické rafinované výrobky“ prodává kam? Do EU. Totéž platí pro další zboží. Totéž platí pro Saúdskou Arábii. Nákladní listy těchto lodí nebudou uvádět Rusko, když dorazí do místa určení v EU.
„Stručně řečeno, EU v tichosti usnadňuje obcházení svého vlastního vyhlášeného ‚drtivého‘ sankčního režimu,“ tvrdí Alastair Crooke, ředitel libanonské neziskové organizace Conflicts Forum.
Tvůrcům politiky EU, Spojeného království a USA muselo dojít, že uvalit sankce na Rusko nebude tak snadné jako na menšího vývozce ropy, zejména pokud tento vývozce ropy vyváží i mnoho dalších životně důležitých produktů, jako jsou potraviny a hnojiva.
Spojené státy dokonce vydaly informační list, v němž objasnily, že jejich sankce se netýkají ruského vývozu hnojiv, respektive vývozu zemědělských produktů. A to přitom Amos Hochstein prohlásil, že „jejich ekonomika nemá nic jiného. Vyrábějí zbraně, produkují a těží ropu a plyn.“
Zdá se, že „jejich ekonomika“ má přinejmenším spoustu hnojiv a zemědělských produktů, které slouží k obživě lidí i mimo Rusko, a to nemluvím o kovech. Pokud jde o ropu, zdá se, že i ta je docela kritická: nic jiného než kritická situace nepřinutí EU, Spojené království a USA povolit smyčku sankcí.
