Za tři měsíce začne platit celoevropské embargo na dovoz ruské ropy, které zastaví téměř všechny dodávky této komodity z Ruska do Evropy. V současné době však Evropa dováží více než 1 milion barelů ruské ropy denně, a to již celý měsíc. Někdo si dělá zásoby, než kohoutky vyschnou.
Zatímco veřejně odsuzují Rusko za jeho akce na Ukrajině a stejně tak veřejně ujišťují své voliče, že sankce fungují, evropští (a další) politici se o pokračujících nákupech ruské ropy nezmiňují.
Přitom podle výpočtů agentury Bloomberg Rusko denně vyváží po moři asi 3,32 milionu barelů ropy, což znamená, že Evropa třetinu z toho nakupuje, dokud může. A to znamená, že od června, kdy bylo embargo schváleno, se nic nezměnilo a Evropa si bude muset najít alternativní dodavatele ropy v době pravděpodobně vyšších cen.
Nyní ceny klesají kvůli novým výlukám v Číně a očekávání zvýšení sazeb centrálními bankami, ale jakmile se dveře embarga zavřou, je pravděpodobné, že se ceny zotaví právě v době, kdy to pro Evropu bude nejbolestivější. A právě proto se nyní zásobuje ropou, kterou se chystá zakázat.
Evropa si nedělá zásoby pouze ropy. Po všech fosilních palivech je na kontinentu větší a naléhavější poptávka než před lety. FT to v nedávné zprávě nazvaly „nevyhnutelným zlem válečných fosilních paliv“ a Evropská unie neustále opakuje, že plány na snižování emisí stále platí, i když to stále více vypadá, že ustoupily do pozadí energetické bezpečnosti.
Vývoz ropy z Ruska do severní Evropy se podle výpočtů agentury Bloomberg zvýšil zvláště výrazně v prvním týdnu tohoto měsíce, což naznačuje indický ministr ropného průmyslu Hardeep Singh Puri, který tento týden pro televizi CNBC řekl: „Řekl jsem, že Evropané nakoupí za jedno odpoledne více než já za čtvrt roku. Překvapilo by mě, kdyby tomu tak nebylo i nadále.“
Puriho komentář zazněl v odpovědi na otázku ohledně kritiky, která se snesla na Indii za to, že navzdory západním sankcím a odsouzení za invazi na Ukrajinu nadále nakupuje ropu z Ruska.
Indický nejvyšší ropný úředník zašel také o krok dál. Na otázku, zda má nějaké morální výčitky ohledně dovozu ropy z Ruska, odpověděl: „Ne, není tu žádný konflikt. Mám morální povinnost vůči svému spotřebiteli. Chci snad jako demokraticky zvolená vláda situaci, kdy benzinová pumpa vyschne?.“
Tento bod by těžko mohl obhájit jakýkoli politik, dokonce i evropský.
Lze oprávněně namítnout, že Evropská unie není autoritářský stát, v němž vláda nařizuje obchodníkům s komoditami, odkud mají nakupovat ropu. Stejně tak by se však dalo tvrdit, že se blok snaží stát právě takovým autoritářským státem.
Začátkem tohoto měsíce FT informoval, že Evropská komise vypracovala dokument, který usiluje o rozsáhlé pravomoci nad evropskými podniky. Tyto rozsáhlé pravomoci, pokud budou schváleny, by zahrnovaly „pravomoc požadovat po podnicích, aby si vytvořily zásoby a porušily smlouvy o dodávkách s cílem posílit dodavatelské řetězce v případě krize, jako je pandemie koronaviru“.
Rozhodování o tom, co se považuje za krizi, by podle tohoto návrhu dokumentu bylo rovněž v pravomoci Evropské komise. Podnikatelé nevítali zrovna s nadšením návrh, že by jim EK mohla nařizovat, co mají vyrábět, jaké mají mít zásoby a s kým mají obchodovat, takže rozsáhlé pravomoci nejsou zdaleka jisté. Přesto existuje více než jeden signál, že EU v souvislosti s energetickou krizí přechází k centralizovaněji intervenčnímu stylu vlády.
Právě nyní Brusel uvažuje o přímém zásahu do energetických trhů kvůli přílivové vlně výzev k úhradě marží, která se vznáší nad již tak problémovým energetickým průmyslem. Agentura Bloomberg na začátku tohoto měsíce uvedla, že mezi možnostmi je pozastavení derivátů na elektřinu a také omezení ceny plynu používaného k výrobě elektřiny.
Trh s elektřinou má mnohem větší vliv na cenu plynu než ropy, ale je třeba připomenout, že některé evropské energetické společnosti přešly při výrobě elektřiny z plynu na ropu, když ceny plynu začátkem tohoto roku prudce vzrostly. Ceny se zatím nevrátily úplně k normálu, takže ropa je i nadále životaschopnou alternativou pro výrobu elektřiny. A za tři měsíce se dovoz propadne o 1 milion barelů denně. Pokud ovšem kupující nenajdou alternativu.
Ve vší počestnosti, alternativních zdrojů ropy je dostatek. Například producenti na Blízkém východě by svou ropu rádi prodali Evropě. Stejně tak Nigérie a Angola. Přesto by cenu určovali oni. Nezbývá než se ptát, zda Evropská unie nezačne OPECu také vyhrožovat cenovým stropem.
