V uplynulém týdnu svět sledoval, jak se téměř okamžitě zhroutila nyní již dva roky trvající mediální historka o COVID-19.
V načasování, které nelze označit za méně než podezřelé, ve stejném týdnu, kdy Světové ekonomické fórum pořádalo virtuální akci Davos Agenda, Irsko a Velká Británie oznámily náhlé a okamžité ukončení prakticky všech opatření souvisejících s COVID-19 a Světová zdravotnická organizace vyzvala k ukončení cestovních omezení souvisejících s COVID-19, přičemž organizace rovněž uvedla, že konec „pandemie“ je možná na dohled, což je v příkrém rozporu s nedávným oznámením, že taková předpověď je předčasná.
Vzhledem k tomu, že tématem výročního zasedání Světového ekonomického fóra v roce 2022, které se má konat v květnu a bude prvním osobním setkáním fóra od roku 2019, je „Spolupráce, obnovení důvěry“, mohou optimisté mezi námi říci, že mezi globálními elitami došlo k akceptaci rostoucího celosvětového povědomí o uchvácení moci korporací nad veřejným životem, které s sebou přinesly poslední dva roky, stejně jako neustálé směřování k digitálnímu systému identifikace, jak jej předpokládá koncepce čtvrté průmyslové revoluce Klause Schwaba prostřednictvím očkovacích pasů, se rozšířilo natolik, že již není možné pokračovat v dosavadním mediálním příběhu o COVID-19.
Náhlé upuštění od COVID-19 ze strany korporátních médií je však také vhodným okamžikem k rychlému přesunutí pozornosti na něco jiného – na pravděpodobně hrozící útok pod falešnou vlajkou na Ukrajině, který by sloužil jako záminka pro Západem podporovanou kyjevskou vládu k zahájení útoku na separatistické proruské republiky Doněck a Luhansk na východě země, a tím k vyvolání ozbrojeného konfliktu mezi Ukrajinou a Moskvou, který by mohl mít celosvětové důsledky.
Od konce listopadu západní média v souladu s tím, co se stalo, propagují příběh o tom, že Rusko plánuje „bezprostřední“ vojenskou invazi ke svému menšímu západnímu sousedovi – přičemž Kyjev se dostal pod kontrolu USA a EU podporovaných vlád Petra Porošenka a Volodymyra Zelenského od roku 2014, kdy byla zahájena barevná revoluce Euromajdan organizovaná CIA a MI6 v reakci na to, že tehdejší prezident Viktor Janukovyč v listopadu 2013 pozastavil obchodní dohodu s EU ve prospěch snahy o užší vztahy s Moskvou.
Přestože jediným „důkazem“, který byl v posledních dvou měsících o takovém vpádu předložen, je legitimní pohyb ruských vojsk v rámci vlastních ruských hranic, západní média ovlivněná neocony stále odhodlaně přísahají, že ruská invaze na Ukrajinu je otázkou několika dní – způsobem podobným jejich dřívějším tvrzením, že Saddám Husajn byl schopen během 45 minut odpálit zbraně hromadného ničení v době před invazí do Iráku v roce 2003 pod vedením USA.
Tvrzení o ruské invazi na Ukrajinu přicházejí také v době širšího napětí ve východní Evropě, kdy je ruský prezident Vladimir Putin spolu se svým běloruským protějškem a jediným evropským spojencem Alexandrem Lukašenkem obviňován z pokusu o destabilizaci Evropské unie prostřednictvím nahromadění afrických a blízkovýchodních migrantů na bělorusko-polské hranici. Skutečnost, že mnozí z těchto migrantů prchají před válkami a barevnými revolucemi, které v obou regionech vyvolala hegemonie USA a NATO, západní média pohodlně ignorují.
Pokud by však v blízké době došlo k útoku pod falešnou vlajkou s cílem vyvolat konflikt mezi Moskvou a Kyjevem, jednalo by se o taktiku, kterou v nedávné minulosti použila zájmová skupina pro změnu režimu a která stejně jako teoretická válka mezi Ruskem a Ukrajinou málem vyústila v širší ozbrojenou konfrontaci mezi Moskvou a NATO.
V roce 2017 a 2018 došlo ke dvěma chemickým útokům na syrské město Chán Šajchún, respektive město Dúmá, přičemž z obou útoků Západ obvinil Moskvou podporovanou vládu Bašára Asada a oba vedly k tomu, že USA zahájily raketové a letecké údery proti syrským vládním cílům – jen se zastavily před plnohodnotnou vojenskou intervencí.
Ostatně použití chemických zbraní jako provokaci nastínil ruský ministr obrany Sergej Šojgu už minulý měsíc – útok pod falešnou vlajkou, na nějž západní mainstreamová média s náhlým upuštěním od příběhu o COVID-19 dost možná brzy zaměří svou pozornost…
Autor: Gavin O’Reilly
