Evropský parlament se chystá schválit rozpočet v rekordní výši, zatímco členské státy EU jsou nadále rozdělené a čas na vyjednávání se krátí.
Tento týden se plenární zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku bude točit hlavně kolem jedné věci: peněz. Nebo spíše jejich nedostatku.
V polovině března přijal rozpočtový výbor Evropského parlamentu vlastní návrh na příští sedmiletý rozpočet EU (MFF) na období 2028–2034, který navýšil původní, již tak rekordně vysoký návrh Komise z loňského července o dalších 10 %.
Verze Parlamentu přesahuje 2 biliony eur, což by od členských států vyžadovalo zvýšení jejich příspěvků na 1,26 % jejich ročního HDP (v porovnání s mírnějším požadavkem Komise ve výši pouhých 1,15 %) a zachovalo by kontroverzní „vlastní zdroje“ – nové daně vybírané přímo EU.
Právě tento návrh bude základem pro debatu a klíčové hlasování na úterním plenárním zasedání.
Patrioti (PfE) již dali najevo, že budou proti tomuto balíčku hlasovat z různých důvodů, od bolestivých škrtů v důležitých odvětvích až po nedostatek demokratické kontroly a značné riziko zneužití moci.
„Soudržnost a zemědělství jsou oslabeny, zatímco nové, vágně definované nástroje soustřeďují rozhodování v Bruselu,“ vysvětlila česká europoslankyně Klára Dostálová (PfE). „Evropa nepotřebuje větší černou skříňku. Potřebuje rozpočet, který je transparentní, odpovědný a zakotvený v demokratické legitimitě.“
Návrh rozpočtu však pravděpodobně projde na plenárním zasedání, protože ho většinou podporuje mainstreamová „koalice Ursuly“ (centristé, socialisté, liberálové a zelení).
To však pouze prohloubí institucionální patovou situaci ohledně příštího VFR, protože členské státy, ačkoli jsou v této otázce stále rozdělené, se zdají upřednostňovat menší rozpočet i ve srovnání s plánem Komise ve výši 1,8 bilionu eur.
Moc něco stojí
V pátek se členské státy v rámci Evropské rady poprvé skutečně zabývaly příštím víceletým finančním rámcem a okamžitě bylo jasné, že ke kompromisu mají ještě daleko.
Například Polsko a několik dalších států zastávajících tvrdý postoj vůči Rusku požadují větší rozpočet, který by se ještě více zaměřoval na obranu a blížil se hranici 2 bilionů eur. Naproti tomu Německo, Nizozemsko a ostatní „šetrné“ severní členské státy prosazují výrazně nižší částku, než navrhuje Komise, a vylučují jakékoli další společné zadlužení. Nizozemský premiér Rob Jetten dokonce označil částku 1,8 bilionu eur za „nepřijatelnou“ a uvedl, že „rozsah rozpočtu se musí podstatně snížit.“
Pak jsou tu Francie a Řecko a pravděpodobně i několik dalších podobně smýšlejících zemí, které se topí v dluzích. Tyto země začaly lobovat za odložení splácení společného dluhu EU ve výši 800 miliard eur, který Brusel přijal během pandemie a jehož splácení má začít v roce 2028 v částkách 25 miliard eur ročně. Navíc Macron dokonce prosazoval přijetí dalších společných dluhů na podporu rozpočtu EU namísto zvýšení národních příspěvků.
Zřejmým důvodem, proč země najednou nejsou tak ochotné platit více do pokladny EU, je globálně se rozvíjející energetická krize. Evropa se nejen zdá být neschopná řádně řešit problém neustále rostoucích cen ropy a LNG v důsledku války s Íránem – stejně jako strategické chyby, jako je upozaďování jaderné energie nebo zákaz dovozu energie z Ruska –, ale brzy se kvůli tomu možná bude muset vypořádat i se zhoršující se finanční krizí a krizí životních nákladů.
„Náklady na energii se promítají do cen potravin, dopravy a bydlení, což nejvíce dopadá na domácnosti s nižšími a středními příjmy,“ uvedl Seamus Boland, šéf zastřešující organizace odborů, která Komisi poskytuje poradenství. To, co vedoucí představitele EU samozřejmě znepokojuje nejvíce, je možnost, že je za to voliči potrestají.
„Z politického hlediska to vytváří prostor pro nedůvěru – nejen vůči národním vládám, ale i vůči schopnosti evropských institucí chránit občany před vnějšími otřesy. Hrozí, že se tím zrychlí nárůst podpory protekcionističtějších nebo do sebe uzavřených přístupů,“ vysvětlil Boland.
To znamená, že mainstreamovým politickým silám, ať už v hlavních městech, nebo v Bruselu, hrozí velké riziko, že budou nahrazeny stranami prosazujícími větší suverenitu, pokud nebudou schopny vyřešit tuto složitou síť krizí, která nás čeká.
Právě proto stále více zemí ignoruje výzvu Bruselu, aby se při snaze o snížení cen pohonných hmot držely pouze „dočasných a cílených opatření“ s „omezeným dopadem na rozpočet“ – což by samozřejmě také poskytlo větší prostor pro navýšení rozpočtu EU – a raději vynakládají své prostředky na udržení moci na domácí půdě.
To je také důvod, proč je deklarovaným cílem dosáhnout dohody o VFR do konce roku, jakkoli ambiciózní se to může zdát. Jedním z hlavních důvodů tohoto spěchu je rostoucí obava, že případné zvolení nacionalistického favorita Jordana Bardelly (Rassemblement National/PfE) francouzským prezidentem v roce 2027 by mohlo zničit veškerou naději na robustnější a centralizovanější mocenskou strukturu v Bruselu, počínaje její finanční páteří.
A právě tomu se Komise chce vyhnout víc než kdokoli jiný. Jak jsme již nesčetněkrát viděli, bruselským řešením každé krize je získání větší moci pro sebe samu. To vidíme i nyní. Přestože její ideologicky podbarvená politika učinila evropský energetický sektor tak zranitelným vůči vnějším otřesům, jakým je dnes, předsedkyně Komise Ursula von der Leyenová stále lobbuje za větší rozpočet a větší centralizaci.
„Buď vyšší národní příspěvky, nebo nižší výdajová kapacita. To jsou jediné možnosti, které máme. Jinými slovy, nižší výdajová kapacita by znamenala méně Evropy – a to právě v době, kdy je potřeba více Evropy,“ řekla von der Leyenová. Kdo by totiž věděl lépe než ona, co Evropané potřebují?
Podpořte Nás A Přispějte Malým Darem Na Chod Aktax.Cz
Prosím, lajkujte, sdílejte a přihlaste se k odběru tohoto kanálu, abychom mohli pokračovat ve sdílení zpráv, kterých se mainstream neodvažuje dotknout. Zůstaňte silní. Tento boj vyhrajeme.
