Evropská komise, výkonný orgán Evropské unie, navrhla 30. listopadu členským státům „možnosti, jak zajistit, aby se Rusko zodpovídalo ze zvěrstev a zločinů spáchaných během války na Ukrajině.“
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová v rámci selektivního odsouzení na Twitteru napsala: „Rusko musí za své strašlivé zločiny zaplatit.“
Russia must pay for its horrific crimes.
We will work with the ICC and help set up a specialised court to try Russia’s crimes.
With our partners, we will make sure that Russia pays for the devastation it caused, with the frozen funds of oligarchs and assets of its central bank pic.twitter.com/RL4Z0dfVE9
— Ursula von der Leyen (@vonderleyen) November 30, 2022
Pokrytectví von der Leyenové a EU je pozoruhodné. Zdá se, že kolektiv nevolených byrokratů EU trpí amnézií. Před 24 lety Bill Clinton a NATO nemilosrdně bombardovali Jugoslávii a zaměřili se na civilní infrastrukturu. Rick Rozoff vyjmenovává válečné zločiny:
Osobní vlak, náboženské procesí, kolona uprchlíků, sídlo srbské rozhlasové televize, továrna na vysavače, mosty, tržiště, bytové dvory, švýcarské velvyslanectví v Bělehradě a také čínské velvyslanectví, přičemž byli zabiti tři novináři a 27 dalších Číňanů bylo zraněno. Ve velké míře byly použity kazetové bomby, grafitové bomby a munice s ochuzeným uranem. Za tyto válečné zločiny nebyl nikdo, ani jeden člověk, pohnán k odpovědnosti. Ani za to, co by mělo být válečným zločinem, a to jedním z nejzávažnějších: záměrné vymýšlení a zveličování příběhů o zvěrstvech s cílem agitovat pro válku a eskalovat ji. Jen málo západních politiků a novinářů by uniklo tomuto obvinění kvůli své roli v roce 1999.
„Některé aspekty kampaně NATO proti Jugoslávii byly v rozporu s přijatými normami vedení války, největším příkladem bylo bombardování televizní stanice. NATO se záměrně zaměřilo na neozbrojené civilní nebojující osoby, to je podstata věci,“ řekl Duncan Bullivant, autor zprávy o Kosovu pro londýnské Centrum pro evropskou reformu, v roce 2000 listu Irish Times.
Pro psychopaty odpovědné za terorizování a vraždění Srbů nebyl zorganizován žádný tribunál. Bill Clinton, který je rovněž zodpovědný za útok na Irák a zabíjení civilistů a navíc se postaral o to, aby irácké děti zemřely hlady v rámci středověkého sankčního režimu, nebyl pohnán k odpovědnosti. Ve skutečnosti byl svými pomocníky a korporátními médii popisován „církevními tóny.“ Clintonovo nezákonné a nemorální bombardování bývalé Jugoslávie usnadnilo zločinnou invazi George W. Bushe do Iráku.
Protože politici a většina médií líčili válku proti Srbsku jako morální triumf, bylo pro Bushovu vládu snazší ospravedlnit útok na Irák, pro Obamovu vládu bombardování Libye a pro Trumpovu vládu opakované bombardování Sýrie. Všechny tyto intervence zasely chaos, který nadále proklíná údajné příjemce.
Ursula von der Leyenová a EU mají na rukou krev. Evropské země nasadily do Jemenského konfliktu stíhačky Eurofighter, Tornada, bomby řady MK 80 a další munici a stroje na smrt. „Napomáhají tedy evropské zbrojní společnosti údajným válečným zločinům páchaným vojenskou koalicí vedenou Saúdskou Arábií a Spojenými arabskými emiráty (SAE) v Jemenu?“ ptá se Evropské centrum pro ústavní a lidská práva.
Navzdory zdokumentovaným útokům na domy, trhy, nemocnice a školy civilistů – vedeným vojenskou koalicí pod vedením Saúdské Arábie a SAE – nadnárodní společnosti se sídlem v Evropě nadále dodávají Saúdské Arábii a SAE zbraně, munici a logistickou podporu. Evropští vládní úředníci tento vývoz povolili udělením licencí.
Navzdory četným důkazům o válečných zločinech dostaly NATO a vláda USA volnou ruku. „Hlavní žalobce OSN pro válečné zločiny dnes prohlásil, že neexistuje žádný důvod pro formální vyšetřování, zda se NATO během bombardování Jugoslávie dopustilo válečných zločinů,“ napsal deník New York Times 3. června 2000.
NATO je preferovaným katem. Amnesty International v roce 2014 kritizovala americkou vládu a NATO za ignorování četných válečných zločinů proti civilistům v Afghánistánu.
NATO bylo rovněž obviněno ze spáchání válečných zločinů v Libyi. Zpráva vydaná v roce 2012 Arabskou organizací pro lidská práva společně s Palestinským centrem pro lidská práva a Mezinárodním konsorciem pro právní pomoc podrobně popisuje bezohledné porušování lidských práv ze strany NATO.
„Mezi civilními objekty, které mise navštívila a které byly zasaženy bombami a raketami NATO, byly školy a vysoké školy, regionální sklad potravin ve Zlitenu, úřad správního kontrolora v Tripolisu a soukromé domy,“ uvádí se ve zprávě.
V listopadu 2011 „hlavní žalobce Mezinárodního trestního soudu (ICC) Luis Moreno Ocampo prohlásil, že ‚existují obvinění ze zločinů spáchaných silami NATO a tato obvinění budou nestranně a nezávisle prověřena‘.“ Mezi tyto zločiny patří i „lynčování“ Moammara Kaddáfího, brutální čin, který vyvolal úšklebek tehdejší ministryně zahraničí Hillary Clintonové.
K vyšetření těchto válečných zločinů nebyla ustavena žádná zvláštní komise, ačkoli ICC nařídil zatčení Kaddáfího syna Sajfa al-Isláma a dalších stoupenců. NATO odmítlo přiznat, že byli zabiti civilisté poté, co bylo použito 7 642 zbraní vzduch-země.
„Ačkoli žalobce Mezinárodního trestního soudu prohlásil, že bude vyšetřovat válečné zločiny obou stran, horlivost, s jakou se chopil obvinění z Kaddáfího politiky podporující znásilňování se stovkami obětí a poskytování „léků typu viagra“ svým jednotkám, nijak nepřispěla k vnímání objektivity, když se tato obvinění nepotvrdila,“ píše Ian Martin, ředitel podpůrné mise OSN v Libyi v letech 2011-2012 a bývalý šéf Amnesty International.
Válečné zločiny EU a NATO se nemohou srovnávat s válečnými zločiny vlády Spojených států, která je agresivním a opakovaným porušovatelem mezinárodního práva. Protokol I k Ženevským úmluvám z roku 1977 zcela jasně uvádí:
Je zakázáno napadat, ničit, odstraňovat nebo činit nepotřebnými objekty nezbytné pro přežití civilního obyvatelstva, jako jsou potraviny, zemědělské oblasti pro produkci potravin, plodiny, hospodářská zvířata, zařízení a zásoby pitné vody a zavlažovací zařízení, s konkrétním cílem odepřít je pro jejich vyživovací hodnotu civilnímu obyvatelstvu nebo protistraně, a to bez ohledu na motiv, ať už s cílem vyhladovět civilní obyvatelstvo, přimět je k odchodu nebo z jakéhokoli jiného důvodu.
Rusko tento konkrétní protokol skutečně porušuje. Zde na „Západě“ se však dozvídáme jen polovinu příběhu. Ve skutečnosti se nám dostává méně než poloviny a očekává se, že uvěříme celé řadě lží, které nám denně předkládají korporátní válečná propagandistická média. O ukrajinských neonacistech, kteří se věnují únosům, mučení a zabíjení etnických Rusů v Luhansku, Doněcku a jinde na východě a jihu Ukrajiny, není ani zmínka. Příklad brutálního trestu, který tito ultranacionalisté uštědřují svým nepřátelům, hledejte třeba ve vypálení budovy dělnického domu v Oděse.
Zmínky korporátních médií o válečných zločinech jsou velmi selektivní a neobjektivní.
Žádná zmínka o tom, že neonacističtí zločinci zapálili dělnickou budovu v Oděse a zabili asi 50 nebo více aktivistů proti Majdanu (tato převážně ignorovaná zpráva je pohřbena pod zprávami o údajných ruských zločinech).
Žádná zmínka o ignorovaných dohodách Minsk I a Minsk II, které byly uzavřeny v letech 2014 a 2015 s cílem ukončit „občanskou válku“ mezi neonacistickými brigádami začleněnými do ukrajinské armády a „separatisty“ v Donbasu.
USG a její evropští „partneři“ (ve zločinu) spoléhají na amnézii vnímání věčně obelhávané a manipulované veřejnosti, která podporuje jejich krvavé neoliberální války a drancování zdrojů nebo k nim zůstává netečná a apatická.
Irák slouží jako hlavní příklad, ačkoli to, co tam vláda USA udělala, je do značné míry zapomenuto a není považováno za relevantní pro konflikt na Ukrajině.
„Záměrem a snahou bombardování civilního života a zařízení bylo systematicky ničit iráckou infrastrukturu a zanechat ji v předindustriálním stavu,“ uvádí se ve zprávě pro vyšetřovací komisi Mezinárodního tribunálu pro válečné zločiny z roku 1992.
Civilní obyvatelstvo Iráku bylo závislé na průmyslových kapacitách. Útok USA zanechal Irák v téměř apokalyptickém stavu, jak o tom informovali první pozorovatelé OSN po válce. Mezi cílenými a zničenými zařízeními byly např:
* výroba, přenos a přenos elektrické energie;
* úpravny vody, čerpací a distribuční systémy a nádrže;
* telefonní a rádiové ústředny, retranslační stanice, věže a přenosová zařízení;
* zařízení na zpracování, skladování a distribuci potravin a trhy, výrobny kojenecké mléčné výživy a nápojů, zařízení na očkování zvířat a zavlažovací zařízení;
* železniční dopravní zařízení, autobusová depa, mosty, dálniční nadjezdy, dálnice, dálniční opravny, vlaky, autobusy a jiná vozidla veřejné dopravy, komerční a soukromá vozidla;
* ropné vrty a čerpadla, ropovody, rafinérie, nádrže na skladování ropy, čerpací stanice benzínu a cisterny na rozvoz pohonných hmot a nákladní automobily a nádrže na skladování petroleje;
* systémy čištění a likvidace odpadních vod; továrny zabývající se civilní výrobou, např. textilní a automobilovou montáží; a
* historické památky a starobylá místa.
Mezi Putinovou operací a Bushovou invazí do Iráku je však rozdíl. Rusko čelí na svých hranicích antagonistickému nepříteli, který instaluje raketové systémy a provádí vojenská cvičení, zatímco podporuje zuřivé ultranacionalistické neonacisty zaměstnané bombardováním etnických ruských civilistů v Donbasu.
Na druhé straně Irák neměl vojáky a rakety na hranicích Spojených států a nepředstavoval hrozbu pro „zájmy“ USG na Blízkém východě. Šlo o neoliberální údernou akci s cílem zlikvidovat arabskou zemi, která byla v té době nejvyspělejší na Blízkém východě (pod falešnou „humanitární“ záminkou byla zlikvidována i Libye, nejvyspělejší země v Africe, snad s výjimkou Jihoafrické republiky). Neokonzervativci lhali o zbraních hromadného ničení, stejně jako nyní lžou o tom, že Rusko chce získat zpět ztracené sovětské území.
Ursula von der Leyenová stojí v čele zločinecké organizace, která je zodpovědná za smrt a ničení vyrobených „nepřátel“, kteří Evropu neohrožují. V podstatě vyzývá k umrznutí Evropanů závislých na zemním plynu z Ruska za výhodné ceny a k válce bez konce nebo vnímatelného východiska.
Psychopati lžou a bez skrupulí vedou válku. Biden a jeho tlupa neokonů a „humanitárních intervencionistů“ otevřeně prohlásili, že mír nebude, dokud se Zelenskyj a jeho ultranacionalističtí psychopati nerozhodnou s Putinem jednat. Vzhledem k zjevné a iracionální nenávisti vůči všemu ruskému k tomu nemají absolutně žádnou motivaci.
„Lídr strany Národní zbor Andrij Bileckyj pohrozil prezidentovi Volodymyru Zelenskému násilím v roce 2019, pokud nařídí ukrajinským vojenským silám, aby se stáhly z Donbasu,“ píše David Šavin.
Biletskyj byl prvním velitelem praporu Azov a spoluzakladatelem nacionalistického hnutí Socialistická národní strana – jinými slovy, je to oddaný neonacista, který se mimo jiné provinil tím, že ubil na smrt novináře. Biletského filozofii lze vystihnout následujícím citátem: úkolem neonacistů je „vést bílé rasy světa do posledního křížového tažení… proti Untermenschen vedených Semity.“
Právě taková individua miliony žalostně neinformovaných lidí nevědomky podporují, když si na své účty na sociálních sítích dávají malou žlutomodrou ukrajinskou vlajku.
Nacisty porazí Rusko a spojenci, tím skončí 2. světová válka.