Lídr strany Tisza vedl volební kampaň pod heslem „Orbán 2.0“, ale již několik dní po nástupu do úřadu spustil parlamentní převrat ve stylu Tuska, při kterém se zbavil konzervativců, uzavřel státní média a v otázkách migrace a zahraniční politiky se podřídil Bruselu.
Jak vyhrát volby, když jste prohráli v kulturní rovině? Pro Brusel to v případě Maďarska představovalo výzvu. Po léta se nyní již bývalý maďarský premiér Viktor Orbán ukazoval jako opravdový rebel – v čele malého vnitrozemského státu s pouhými 10 miliony obyvatel se mu podařilo nejen udržet si vnitřní pozici, vyhrát volby za volbami, schválit „neliberální“ (nebo lépe řečeno post-liberální) ústavu a chránit hranice své země před Bruselem schváleným migračním náporem. Ještě více pobuřující a neúnosné bylo, že Orbán učinil z Maďarska protikulturní baštu konzervativních myšlenek a zdrženlivosti v zahraniční politice, čímž poskytl nacionalistům a antiglobalistům jinde na Západě osvědčený návod, jak vládnout – tedy jak účinně bojovat proti globalisticko-progresivní mašinérii, která v Evropě funguje pod značkou EU.
Pro bruselské úředníky tu byl jen jeden problém – bez ohledu na to, k jakým nekalým praktikám byli ochotni se uchýlit, od masivních nátlakových operací prostřednictvím rozsáhlé sítě loajálních nevládních organizací financovaných Komisí v Budapešti až po zmrazení desítek miliard eur, které právem náležely do státního rozpočtu, Maďary prostě nebylo možné přesvědčit, aby hlasovali pro levici. Dlouhou dobu se v Evropě šířila propaganda, že Orbán jako politický projekt je anomálií: že premiérův styl konzervativního nacionalismu a realismu v zahraniční politice je výhradně Orbánův; že jeho neliberální obrat je doma nepopulární, ne-li přímo hanobený; a že tvrdý odpor Budapešti vůči migračnímu šílenství nařízenému EU, válečnému dobrodružství proti Rusku, odmítnutí členství Ukrajiny v Unii a sebesabotáži v energetické politice se neodehrával kvůli Maďarům, ale navzdory nim.
Jeho veřejná rétorika byla určena těm nejméně pozorným a uvěřili jí ti nejnaivnější, a to jak uvnitř, tak vně byrokratického aparátu EU. Ale alespoň ti nejmoudřejší a nejprozíravější z těchto úředníků dokonale chápali, že tyto příběhy neměly s realitou téměř nic společného. Ať už měl Orbán jakékoli nedostatky, nedostatek kontaktu s realitou mezi nimi nebyl; alespoň v tomto smyslu byl skutečným „populistou“, protože vládl v silné poslušnosti vůči vůli lidu. Je pravda, že Orbán bojoval zuby nehty, aby ochránil Maďarsko před absurdní politikou otevřených dveří, která v posledních 15 letech pustošila Evropu, a dokonce přijal obrovskou finanční zátěž v podobě denní pokuty ve výši jednoho milionu eur placené Komisi za to, že držel nelegální vetřelce na uzdě. Při tom však měl drtivou podporu maďarského lidu, přičemž podle průzkumu z roku 2023 se 77 % voličů postavilo proti plánům EU na migrační kvóty. Podobně průzkumy z roku 2019 ukázaly, že 87,5 % Maďarů bylo proti imigraci z mimoevropských zemí. Totéž platí pro Orbánovu válečnou politiku, kdy v roce 2022 bylo 80 % proti dodávkám zbraní do Kyjeva. I po Magyarově vítězství by pouze 27 % podporovalo, aby Budapešť odblokovala jednání o členství Ukrajiny v EU, přičemž 54 % by bylo kategoricky proti. Více než polovina Maďarů (52 %) se také staví proti tomu, aby se vzdali ruských energetických dodávek.
Eurokraté věděli, že Maďarsko nezískají zpět tím, že jeho obyvatelům nabídnou nějakého naivního sociálně spravedlivého progresivce typu španělského Pedra Sáncheze nebo bývalého kanadského premiéra Justina Trudeaua, ani zatuchlého technokrata, jako je německý Friedrich Merz. Ani jeden z nich by neprošel. Potřebovali spíše někoho, kdo by zněl jako Orbán a choval se jako Orbán – ale nebyl by vůbec jako Orbán. Poté, co prohráli spor, byla jejich jedinou nadějí napodobitel Orbána. Tou osobou byl Péter Magyar, veterán strany Fidesz, který nešetřil úsilím, aby přesvědčil svůj lid, že bude Orbánem 2.0, nebo Orbánem bez toho, čeho se lidé u originálu nabažili. Magyar se tak v otázkách jako imigrace a ruská ropa pevně postavil na pravici. V případě Ukrajiny se postavil proti urychlenému vstupu Kyjeva do Unie a dokonce spojil postoj Budapešti k této otázce s lidovým referendem.
To byl chytrý politický tah – a Magyarovi vynesl vytouženou nadpoloviční většinu. Od maďarských voleb 12. dubna však nový premiér potvrdil, že jeho kritici měli pravdu, když se ukázal být kandidátem typu „trojského koně.“ Opakovaně dal jasně najevo, že Maďarsko čeká opakování polského scénáře, kdy Donald Tusk – navzdory prohře v parlamentních volbách v roce 2023 – zosnoval parlamentní převrat, aby se dostal k moci. Poté se s bezohlednou autoritářskou tvrdostí pustil do očisty vlády a médií od konzervativních prvků a dokonce poslal policii proti novinářům, s nimiž nebyl spokojen.
Nyní je zřejmé, že Magyar se bude řídit stejným vzorem, aby v Maďarsku prosadil autoritářský, pro-evropský a progresivní režim. Stejně jako Tusk v Polsku nyní oznámil své odhodlání uzavřít maďarskou státní televizi a obvinil ji z blízkosti k Orbánovi. Ve svém prvním projevu jako premiér dal jasně najevo, že chce „potrestat“ zločiny odcházející vlády, což je formulace, která by byla všeobecně odsuzována, kdyby ji nový pravicový politik použil vůči předchozí progresivní exekutivě. Trvá na svém požadavku, aby maďarský prezident Tamás Sulyok, který byl zákonně zvolen během Orbánova funkčního období a je spojencem bývalého premiéra, odstoupil z funkce bez zjevného důvodu, kromě Magyarova přání získat úplnou kontrolu. Je odhodlán rozdrtit jakoukoli formu opozice vůči své vládě, ať už politickou nebo kulturní; chce vyvlastnit majetek významných konzervativně orientovaných think tanků, jako je Mathias Corvinus Collegium. I když by žádný soud ve svobodné zemi s jeho autoritářskými projekty nesouhlasil, Magyarova dvoutřetinová většina v parlamentu mu umožňuje podrobit si Národní soudní radu, čímž získá obrovský vliv na soudy. Chtěl dokonce, aby byl jeho vlastní švagr, Márton Melléthei-Barna, jmenován ministrem spravedlnosti. Jediným důvodem, proč se tak nestalo, byl veřejný rozruch, který to vyvolalo.
Zdá se, že už ho unavuje předstírat, že je středopravicový. Na post ministryně školství jmenoval krajně levicovou LGBT aktivistku Judith Lannertovou. Zatímco jeho nová ministryně zahraničních věcí, Anita Orbánová, je fanatická globalistka, plně oddaná erozi maďarské nezávislosti a přijetí argumentů Evropské komise. Sliby jeho vlády ohledně přísného přístupu k hranicím se velmi rychle rozpadají – Anita Orbánová se nyní veřejně vyslovuje pro to, aby se Maďarsko podřídilo migračnímu paktu EU, což signalizuje úplnou kapitulaci v migrační otázce. Vzhledem k tomu, že se Ursule von der Leyenové podařilo prosadit svou vůli vůči maďarskému lidu, nikoho asi nepřekvapí, že v krásné budově maďarského parlamentu byla poprvé po letech vztyčena vlajka EU a během Magyarovy inaugurace zazněla hymna EU. Tato bezdůvodná urážka Maďarska připomínala rok 1956. Tehdy i dnes bylo maďarské vlastenecké povstání potlačeno intrikami cizího impéria; tehdy i dnes se zdálo, že zvítězila hrubá síla.
Nebyla to však pravda. Ačkoli se nový režim jeví jako bezostyšně autoritářský a orientovaný na EU – tedy v rozporu s Maďarskem –, podvod, na němž Magyar založil své volební vítězství, se rychle hroutí. Mnozí, kteří této lži uvěřili, nyní začínají otevírat oči a v maďarském konzervativním hnutí probíhá reorganizace. Maďarské pravici nechybí talentovaní lídři připraveni k protiútoku. Maďarsko ještě neodepisujte.
Podpořte Nás A Přispějte Malým Darem Na Chod Aktax.Cz
Prosím, lajkujte, sdílejte a přihlaste se k odběru tohoto kanálu, abychom mohli pokračovat ve sdílení zpráv, kterých se mainstream neodvažuje dotknout. Zůstaňte silní. Tento boj vyhrajeme.
