Zvěrstvo v koncertní síni Crocus: Není cesty zpět

Podrobnosti o zatčených pachatelích masakru v koncertní síni Crocus a jejich způsobu jednání neodpovídají představě, že by byli ideologickými stoupenci ISIS.

Proč jsou EU a USA tak neústupné v otázce, kdo stojí za zvěrstvem v koncertní síni Crocus, že nepočkají na vyšetřování? Během 55 minut po útoku mluvčí USA prohlásil, že „Ukrajina do toho nebyla zapletena.“ Nyní USA říkají – s konečnou platností -, že do útoku byl zapojen pouze ISIS.

„Žádné konkrétní předběžné varování – nic nám nebylo předáno,“ trvá na svém Ruský velvyslanec ve Washingtonu.

Proč jsou si Západní státy tak jisté? Je nanejvýš neobvyklé, aby se zpravodajské služby vyslovily během hodiny. Ačkoli jsou nyní známi skuteční pachatelé, klíčová otázka zůstává: Kdo za útokem stojí? Věci nejsou vždy takové, jak se zdají.

V tuto chvíli nemáme dostatek důkazů, abychom mohli s naprostou jistotou tvrdit, že útok spáchaný v Moskvě byl naplánován, připraven a proveden podle nějakého generálního plánu Islámského státu.

ISIS-K působí již několik let, spíše jako „krysí dráha“ táhnoucí se z Turecka do Sýrie; do Afghánistánu a Íránu. Jedná se o franšízu, jejímž jménem jsou páchány teroristické činy, získávány finanční prostředky a připravovány zdroje.

ISIS-K, která vznikla mezi Tádžickými disidenty v severním Afghánistánu, sdružuje určité skupiny a vede aktivní operace převážně proti hnutí Taliban. Zastřešuje teroristické akce také v severním Íránu. O Rusko nemá zvláštní zájem.

Za ISIS stojí některé muslimské státy – a jejich Západní podporovatelé.

Podrobnosti o zatčených pachatelích a způsobu jejich působení však neodpovídají představě, že by šlo o ideologické podporovatele ISIS. Možná byli zdánlivě široce islamističtí, ale ve skutečnosti šlo o žoldáky motivované lákadlem peněz. Rekruti ISIS očekávají mučednickou smrt a dostávají ji. Tito muži prostě naskočili do auta a chtěli utéct. Při operaci ISIS by pokračovali v masakru – dokud by nebyli zastřeleni.

V tvrzení ISIS je mnoho dalších nesrovnalostí. Útočníci mohli být zbožní islamisté, ale pravděpodobně ne ISIS. Dokonce i jejich přísaha se zdviženou levou rukou byla chybná. Také prohlášení Amaq je problematické v několika ohledech. V minulosti se Amaq hlásil k útokům v Íránu, přičemž následná sdělení Amaq musela být „opravena.“ Přímý přenos útoku je naprosto výjimečný.

Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov trvá na tom, že Rusko sice ví, kdo útok provedl, ale je příliš brzy na spekulace o tom, „kdo vydal konečný rozkaz“ (zatím nezodpovězená otázka prezidenta Putina).

To vše nás vrací k otázce, proč byl Západ hyperambiciózní ohledně jediného připsání útoku ISIS? Proč chce předejít Ruskému vyšetřování?

Podle Pekingského deníku Global Times je nepravděpodobné, že by útok zosnoval IS, protože situace v Sýrii se již stabilizovala. Jde však na dřeň, když varuje, že pokud by se prokázala účast Ukrajiny na teroristickém útoku, podpora Kyjeva by se zmenšila.

Závazek elit EU vůči Ukrajině představuje nevyslovenou katastrofu, která potlačuje jakékoli přetrvávající snahy o dosažení skutečné strategické autonomie Evropy; vazalsky ji podřizuje Spojeným státům a zanechává kontinent nejslabší od konce druhé světové války. Evropa těžce prohrála.

Macronovy obavy z toho, že Ruské vítězství na Ukrajině zlikviduje „důvěryhodnost“ Evropy, dávají smysl pouze tehdy, když je imperiální projekt vládnoucí vrstvy, tedy shora řízená, centralizovaná geopolitická EU, využíván právě na Ukrajinskou situaci.

Navzdory realitě neúspěšné Ukrajinské vojenské ofenzívy z loňského léta však zápal pro „projekt Ukrajina“ přetrvává – a převažuje nad všemi ostatními úvahami.

Proč?

Protože panglosiánský „hon“ EU na strategickou autonomii (obsažený v mantře o budování geopolitické EU) je spojen s Ukrajinou.

„Uznávajíc emotivní sílu Ukrajinského boje proti Ruské nadvládě,“ píše Arta Moeini, „si Evropské elity tento boj přivlastnily, aby hlásaly ideologické poučky o „Evropanství“ a vlastně i o civilizaci jako takové“;

„Zdánlivě přes noc se Ukrajina stala symbolem osvícených „Evropských hodnot“ – svobody, demokracie, tolerance, dobrého vládnutí a tak dále – a Rusko se proměnilo v „protiklad civilizované Evropy, barbarskou hordu před branami.“

„Jak jako první pochopil Nietzsche, modernita je epochou, v níž je svět zakoušen především optikou útlaku s identitami utvářenými z „etiky ressentimentu“: Všichni utlačovaní jsou považováni za od přírody spravedlivé a je jim přisuzována nejvyšší morální hodnota. V rámci tohoto uspořádání se obrana „utlačovaných“ – stává … prostředkem vládnoucí třídy k získání a upevnění moci – posvěcuje jejich nadřazenost a zasévá semínko jejich budoucí moci jako velkých osvoboditelů.“

V konečném důsledku se vládnoucí elity EU snaží o „transnacionalizaci“ moci směrem od členských států k Bruselu.

Zde leží zárodky současné domnělé paniky: Když se ukázalo, že konvenční vojenské úsilí Ukrajiny je neúspěšné, řada jestřábů v USA a Evropě rychle přešla k opěvování asymetrické války – proti Rusku a jeho civilnímu obyvatelstvu.

Tato asymetrie začala pomalu: několika náhodnými útoky dronů, které způsobily jen malé škody. Pak se to zrychlilo k raketám vypáleným do center Bělgorodu, které zabíjely civilisty; pak se z toho stal útok na Ruské dopravní letadlo Iljušin převážející vězně; a pak se to přesunulo k útokům dronů na Ruské rafinerie a námořní válce dronů na Krymu.

Proces se zrychlil. A v předvečer Ruských voleb minulý týden došlo k pokusu údajných disidentů narušit volby vpádem do Ruska s cílem zmocnit se malých měst a Ruských civilistů a držet je jako rukojmí. (Nepovedlo se, Rusko o plánu vědělo předem).

Otázka, kterou si nyní Euroelity musí klást, zní: Vymklo se toto Ukrajinské asymetrické válečné úsilí z kontroly Washingtonu a Evropy? Kdo tomu velí, pokud vůbec někdo? Zatím se to neprokázalo, ale Západ musí pronásledovat strach, že buď přímo, nebo dokonce velmi nepřímo vyjde najevo, že se mohou ocitnout ve spoluvině masového terorismu – ukrývat se pod franšízou ISIS-K?

Důsledky: Obrovské.

Prosím, lajkujte, sdílejte a přihlaste se k odběru tohoto kanálu, abychom mohli pokračovat ve sdílení zpráv, kterých se mainstream neodvažuje dotknout. Zůstaňte silní. Tento boj vyhrajeme.

Zdroj