Američané horlivě fandí Ukrajině ve válce, která je podle mnohých rozhodujícím bojem za lidskou svobodu. Intenzita našeho poblouznění umožňuje snadno předpokládat, že ho sdílí všichni na světě. Není tomu tak.
Vášnivé americké reakci se vyrovná pouze Evropa, Kanada a hrstka amerických spojenců ve východní Asii. Pro mnoho lidí ve zbytku světa je rusko-ukrajinský konflikt jen další zbytečnou válkou Západu, na které nemají žádný podíl.
Dvě největší země Latinské Ameriky, Mexiko a Brazílie, odmítly uvalit na Rusko sankce nebo omezit obchod. Totéž učinila Jihoafrická republika, hospodářská velmoc afrického kontinentu. Asie je však místem, kde se odpor proti připojení k proukrajinskému bloku jeví jako nejzáměrnější a nejrozšířenější. To znepokojuje Washington. Aby se Spojené státy bránily, práskají bičem nad několika asijskými zeměmi.
Nejsilnějším odpůrcem je Čína a Indie, kde žije více než třetina obyvatel světa. Obě se zdržely nedávného hlasování OSN odsuzujícího Rusko a obě odmítají sankce podporované Spojenými státy. Pro potrestání Číny už toho mnoho udělat nemůžeme, ale Indie se může zdát zranitelnější. Krátce po hlasování OSN oznámil ministr zahraničí Antony Blinken, že Spojené státy začaly „sledovat některé nedávné znepokojivé události v Indii, včetně nárůstu porušování lidských práv.“ Hlavní ekonomický poradce prezidenta Bidena Brian Deese pak Indii varoval, že pokud nepřehodnotí své „strategické nastavení“, bude čelit „významným a dlouhodobým důsledkům.“
Pákistán, jaderná velmoc s 200 miliony obyvatel, udělal víc než jen to, že se zdržel hlasování v OSN. Když Spojené státy požádaly premiéra Imrána Chána, aby se připojil k protiruské koalici, vysmál se jim: „Jsme snad vaši otroci… že cokoli řeknete, uděláme?“ To přišlo nedlouho poté, co to řekl Pentagonu: „Jakékoli základny, jakákoli akce z pákistánského území do Afghánistánu, rozhodně ne.“ V den, kdy prezident Vladimir Putin zahájil invazi na Ukrajinu, byl Chán s ním v Kremlu.
Náměstek ministra zahraničí Donald Lu mezitím při slyšení v Kongresu uvedl, že jeho lidé telefonicky hovořili s představiteli Srí Lanky a Pákistánu a naléhali na ně, aby hlasovali pro rezoluci. Řekl, že je z výsledků „zklamán.“ Chán byl 9. dubna odvolán z funkce poté, co někteří členové parlamentu, kteří ho podporovali, změnili stranu a přidali se k opozici.
Pákistánská proamerická armáda dala poslancům parlamentu na vědomí, že je pro hlasování o nedůvěře. Chán měl i další problémy, včetně špatných hospodářských výsledků. Oznámil, že se bude snažit vrátit k moci ve volbách v příštím roce a povede kampaň proti „arogantním a hrozivým“ Spojeným státům.
Washington je také téměř v panice kvůli novému bezpečnostnímu paktu, který Šalamounovy ostrovy (650 000 obyvatel) podepsaly s Čínou. Bílý dům prohlásil, že bude „mít značné obavy a odpovídajícím způsobem zareaguje“, pokud pakt poskytne Číně příliš velký vojenský vliv na Šalamounových ostrovech. Premiér Manasseh Sogavare odpověděl, že považuje za „velmi urážlivé“, když Spojené státy označují jeho zemi za „neschopnou spravovat naše suverénní záležitosti.“ Média v regionu spekulovala o možném převratu, nebo dokonce o invazi zahájené z Austrálie.
K odklonu od americké sféry vlivu se přidávají další asijské země. Vietnam se zdržel hlasování v OSN odsuzujícího Rusko a poté oznámil sérii společných manévrů s ruskou armádou. Indonésie, čtvrtá největší země světa, která bude hostit letošní summit G20, trvá na tom, že Putina pozve navzdory snahám USA a Evropy o jeho izolaci.
Na druhém konci kontinentu saúdskoarabský princ Mohammed bin Salmán údajně odmítl hovořit s prezidentem Bidenem o zvýšení těžby ropy, ale s Putinem (podle Kremlu) vedl dlouhý telefonát a pozval čínského prezidenta Si Ťin-pchinga k brzké návštěvě Rijádu. Spojené arabské emiráty odmítly odsoudit Rusko, protože podle prezidentova poradce „věří, že postavit se na jednu stranu by vedlo jen k dalšímu násilí.“
Jen málo světových vůdců ruskou invazi podpořilo. Někteří by si však mohli položit otázku, jak mohou Spojené státy, které bombardovaly Srbsko, napadly Irák, okupovaly Afghánistán a zaútočily na Libyi, tvrdit, že jsou proti agresi. Jsou prosyceny zprávami o únosech a mučení v tajných věznicích CIA, takže výzvy Washingtonu k podpoře „řádu založeného na pravidlech“ vyznívají naprázdno.
Požadavek prezidenta Bidena, aby Putin stanul před soudem za válečné zločiny, může být odůvodněn hlášenými zvěrstvy, ale může být vnímán jako pokrytecký ze strany země, která se odmítla připojit k Mezinárodnímu trestnímu soudu v Haagu a dokonce pohrozila invazí do Nizozemska, pokud soud vyšetří americké válečné zločiny. Spojené státy trvají na tom, že Ukrajina musí mít možnost zvolit si vlastní cestu, ale někdy mají námitky, když se o to snaží jiné země.
Nadcházející století budou určovat síly v Asii, nikoli v Evropě. Mnoho asijských zemí vidí, že se jejich zájmy sbližují se zájmy kontinentálních gigantů, Ruska a Číny. Nedají se již tak snadno zastrašit jako kdysi. Spojené státy sázejí na to, že je výhrůžky a varování přivedou zpět do souladu. To by mohlo mít opačný výsledek a ještě více je odradit.
