Duda od své historické cesty do Kyjeva koncem května usiluje o spojení Polska a Ukrajiny do faktické konfederace, přičemž jeho vláda aktivně vymýšlí nové tzv. „národní mýty“, aby tento geopolitický projekt, jehož cílem je legitimizovat regionální hegemonistický cíl jeho země, ospravedlnila. Nejnovějším z nich je, že Varšavské povstání a bitva u Mariupolu jsou údajně totéž, ačkoli to není fakticky pravda.
Polský prezident Duda znevážil Varšavské povstání tím, že ho přirovnal k bitvě u Mariupolu během svého projevu na výstavě fotografií z obou událostí. Zeptal se: „Jak moc jsou si ty fotografie podobné? Jak totožná je bestialita těch, kteří zabíjejí, demolují a ničí životy nevinných lidí? Tyto fotografie jsou znepokojivé, některé z nich velmi, ale odrážejí znepokojivou realitu Varšavy za druhé světové války, zejména během Varšavského povstání v roce 1944, kdy zde probíhaly boje a kdy Němci bezohledně zabíjeli civilní obyvatele polského hlavního města. A bohužel podobně bezohledná je i dnešní ruská invaze na Ukrajinu.“
Bez ohledu na jeho kontrafaktuální rétoriku nemají tyto dvě události nic společného. Varšavské povstání vyvolali Poláci proti svým genocidním nacistickým okupantům, kteří jich během necelých šesti let vyvraždili šest milionů, z nichž mnozí byli vyhlazeni v mnoha nacistických táborech smrti, které fašistické síly zřídily na okupovaném polském území. Bitvu o Mariupol naproti tomu svedli neonacisté proti antifašistické alianci Ruska a Doněcké lidové republiky (DLR). Moskva ani její regionální spojenec se nedopustili genocidy místních obyvatel na rozdíl od ukrajinských sil, které takové zločiny páchají již více než osm let.
Jediné povrchní srovnání mezi Varšavským povstáním a bitvou o Mariupol spočívá v tom, že obě města byla zničena v důsledku pouličních bojů, ale nic jiného nemají společného. Polští povstalci byli svými nacistickými okupanty potrestáni za to, že se odvážili proti nim povstat, zatímco ukrajinští okupanti potrestali místní obyvatele podobně jako jejich nacistické modly Poláky, a to z úplně stejného důvodu souvisejícího s tím, že se vzbouřili proti fašistické okupaci. Nacisté, proti kterým Poláci bojovali ve Varšavě, chtěli donekonečna udržovat svou genocidu, zatímco ruské síly a síly DLR, proti kterým ukrajinští neonacisté bojovali v Mariupolu, chtěly ukončit genocidu místních obyvatel ze strany Kyjeva.
Falešné srovnávání těchto dvou událostí, jak to právě učinil Duda, je nestoudným příkladem informační války, kterou vede jak proti Rusku, tak proti vlastnímu polskému národu. Je zřejmé, čeho chtěla tato provokace dosáhnout, pokud jde o zhoršení mezinárodní pověsti prvně jmenovaného, zatímco náhodným pozorovatelům je méně jasné, čeho chtěla dosáhnout, pokud jde o Poláky. Duda od své historické cesty do Kyjeva koncem května usiluje o spojení Polska a Ukrajiny do faktické konfederace, za tímto účelem jeho vláda aktivně vymýšlí nové takzvané „národní mýty“, aby ospravedlnila tento geopolitický projekt, jehož cílem je legitimizovat regionální hegemonistický cíl jeho země.
Naposledy to bylo tvrzení, že Varšavské povstání a bitva u Mariupolu jsou údajně totéž, i když to není fakticky pravda, jak bylo právě vysvětleno. Účelem prosazování tohoto falešného srovnání je uměle vyrábět lidovou podporu pro polskou postmoderní expanzi do této rozpadající se bývalé sovětské republiky, k níž jsou mnozí doma stále skeptičtější poté, co vedla k nečekaným nákladům pro obyčejné Poláky, zejména proto, že se zdá, jako by si Německo s Polskem hrálo na svého „užitečného idiota“ pro rozšiřování vlivu EU v této zemi. Z tohoto důvodu se Varšava zoufale snaží emocionálně zmanipulovat své občany, aby tento geopolitický projekt podpořili na základě falešné propagandy.
V tom spočívá zhoubnost kontrafaktuálního srovnání Varšavského povstání a bitvy u Mariupolu. Duda znevažuje mučedníky, přeživší a jejich potomky z prvně jmenovaného tím, že naznačuje, že se nijak neliší od ukrajinských neonacistů, kteří ztratili nejdůležitější přístav Donbasu. Ironií je, že ti samí takzvaní „obránci“ oslavují i své potomky, kteří za druhé světové války na Volyni spáchali genocidu na více než 100 000 Poláků, což Dudovo srovnání činí dvojnásob neuctivým, ale zároveň odhaluje, jak aktivně se jeho vláda dopouští historického revizionismu v zoufalé snaze uměle vyrobit lidovou podporu pro svou faktickou konfederaci s Ukrajinou.
