Konflikt na Ukrajině nezahájilo Rusko 24. února, ale Ukrajina o týden dříve. OBSE je toho svědkem. Tento okrajový konflikt byl naplánován Washingtonem za účelem nastolení Nového světového řádu, z něhož mělo být vyloučeno Rusko a následně Čína. Nenechte se obelhat!
Vojenské operace Ruska na Ukrajině trvají již více než měsíc a propagandistické operace NATO měsíc a půl.
Válečná propaganda Anglosasů je jako vždy koordinována z Londýna. Od první světové války získali Britové nebývalé know-how. V roce 1914 se jim podařilo přesvědčit vlastní obyvatelstvo, že německá armáda prováděla v Belgii hromadná znásilnění a že je povinností každého Brita přijít těmto nebohým ženám na pomoc.
Byla to čistší verze pokusu císaře Viléma II. konkurovat britskému koloniálnímu impériu. Na konci konfliktu britské obyvatelstvo požadovalo, aby oběti byly odškodněny. Bylo provedeno sčítání lidu a zjistilo se, že fakta byla mimořádně zveličena.
Tentokrát, v roce 2022, se Britům podařilo přesvědčit Evropany, že 24. února Rusové zaútočili na Ukrajinu, aby ji napadli a anektovali. Moskva se snažila obnovit Sovětský svaz a chystala se postupně zaútočit na všechna svá bývalá panství. Tato verze je pro Západ čestnější než vyvolávání „Thukydidovy pasti“ – k tomu se ještě vrátím.
Ve skutečnosti kyjevská vojska zaútočila 17. února odpoledne na vlastní obyvatelstvo v Donbasu.
Ukrajina pak mávala červeným hadrem před ruským býkem při projevu prezidenta Zelenského před politickými a vojenskými představiteli NATO shromážděnými v Mnichově, během něhož oznámil, že se jeho země chystá získat jaderné zbraně na ochranu před Ruskem.
Tady jsou údaje OBSE z hranice Donbasu. Celé měsíce se tam nebojovalo, ale od odpoledne 17. února pozorovatelé této neutrální organizace zaznamenali 1 400 výbuchů denně. Vzbouřenecké provincie Doněck a Lugansk, které se stále považují za ukrajinské, ale nárokují si autonomii v rámci Ukrajiny, okamžitě přesunuly více než 100 000 civilistů na jejich ochranu. Většina se stáhla do vnitrozemí Donbasu, ostatní uprchli do Ruska.
V letech 2014 a 2015, kdy občanská válka postavila Kyjev proti Doněcku a Lugansku, byly materiální a lidské škody pouze vnitřní záležitostí Ukrajiny.
Postupem času však téměř všichni ukrajinští obyvatelé Donbasu uvažovali o emigraci a získali dvojí ruské občanství. Proto byl útok Kyjeva na obyvatelstvo Donbasu 17. února útokem na ukrajinsko-ruské občany. Moskva jim přišla na pomoc, a to v nouzi od 24. února.
Chronologie je nesporná. Tuto válku nechtěla Moskva, ale Kyjev, a to navzdory předvídatelné ceně, kterou by musel zaplatit. Prezident Zelenskyj vědomě vystavil svůj lid nebezpečí a nese výhradní odpovědnost za to, co dnes podstupují.
Proč to udělal? Volodymyr Zelenskyj od začátku svého mandátu pokračuje v podpoře Ukrajinského státu, kterou zahájil jeho předchůdce Petro Porošenko, za zpronevěru finančních prostředků amerických sponzorů a za podporu extremistů v zemi, banderovců. Prezident Putin označil ty první za „bandu narkomanů“ a ty druhé za „bandu neonacistů.“
Nejenže Volodymyr Zelenskyj veřejně prohlásil, že nechce řešit konflikt v Donbasu realizací minských dohod, ale zakázal svým spoluobčanům mluvit rusky ve školách a na úřadech, a co hůř, 1. července 2021 podepsal rasový zákon, který de facto vylučuje Ukrajince hlásící se ke svému slovanskému původu z užívání lidských práv a základních svobod.
Ruská armáda nejprve vtrhla na ukrajinské území nikoli z Donbasu, ale z Běloruska a Krymu. Zničila všechna ukrajinská vojenská zařízení, která po léta používalo NATO, a zahájila boj s banditskými pluky. Nyní se věnuje jejich likvidaci na východě země. Propagandisté v Londýně a jejich téměř 150 komunikačních agentur po celém světě nás ujišťují, že poražená ruská armáda, zatlačená zpět slavným ukrajinským odporem, se vzdala svého původního cíle – dobýt Kyjev.
Prezident Putin však nikdy, naprosto nikdy neřekl, že Rusko obsadí Kyjev, svrhne zvoleného prezidenta Zelenského a obsadí jeho zemi. Naopak vždy tvrdil, že jeho válečným cílem je denacifikace Ukrajiny a likvidace zásob cizích zbraní (NATO). Přesně to také dělá.
Ukrajinské obyvatelstvo trpí. Zjišťujeme, že válka je krutá, že vždy zabíjí nevinné lidi. Dnes nás přemáhají emoce, a protože ignorujeme ukrajinský útok ze 17. února, obviňujeme Rusy, které neprávem nazýváme „agresory.“ Necítíme stejný soucit s oběťmi souběžné války v Jemenu, jejích 200 000 mrtvých, včetně 85 000 dětí, které zemřely hlady. Je však pravda, že Jemenci jsou v očích Západu „pouze Arabové.“
Skutečnost, že člověk trpí, by neměla být a priori vykládána jako důkaz, že má pravdu. Zločinci trpí stejně jako nevinní.
Jak je taková manipulace se soudem možná? Ukrajina se odvolává na to, že prezident Putin během svého projevu k ruské vojenské operaci řekl, že obyvatelé Donbasu jsou obětí „genocidy.“
Popřela proto tuto „genocidu“ a obvinila Rusko, že tento argument použilo neoprávněně. V mezinárodním právu se slovo „genocida“ již nevztahuje na vyhlazení etnické skupiny, ale na masakr nařízený vládou. Za posledních osm let bylo v Donbasu zabito 13 000 až 22 000 civilistů, podle toho, zda se odkazujeme na ukrajinské nebo ruské vládní statistiky.
Rusko, které zaslalo svou žádost písemně, tvrdí, že se neopírá o Úmluvu o zabránění a trestání zločinu genocidy, ale o článek 51 Charty OSN, který povoluje válku v sebeobraně, jak výslovně uvedl prezident Putin ve svém projevu. Tribunál se nepokusil nic ověřit. Zůstal u ukrajinského popírání. Dospěl proto k závěru, že Rusko použilo Úmluvu jako argument neoprávněně.
Jelikož Rusko navíc nepovažovalo za nutné být u Soudu fyzicky zastoupeno, využil Soud jeho nepřítomnosti k uložení nesprávného předběžného opatření. Rusko, jisté si svým plným právem, se odmítlo podřídit a požaduje vydání rozsudku ve věci samé, který nebude vydán dříve než koncem září.
To vše lze pochopit pouze tehdy, když si události zasadíme do kontextu. Již deset let nám američtí politologové tvrdí, že vzestup Ruska a Číny povede k nevyhnutelné válce. Politolog Graham Allison vytvořil koncept „Thukydidovy pasti“.
Měl na mysli peloponéské války, které ve čtvrtém století př. n. l. postavily proti sobě Spartu a Athény. Stratég a historik Thukydides analyzoval, že války se staly nevyhnutelnými, když si Sparta, která ovládala Řecko, uvědomila, že Athény dobývají říši a mohou nahradit její hegemonii. Analogie je výmluvná, ale nepravdivá: zatímco Sparta a Athény byly blízká řecká města, Spojené státy, Rusko a Čína nemají stejnou kulturu.
Čína například odmítá návrh prezidenta Bidena na obchodní soutěž. Místo toho má opačnou strategii „win-win.“ Neodkazuje přitom na vzájemně výhodné obchodní smlouvy, ale na svou historii. „Říše středu“ má mimořádně početnou populaci. Císař byl nucen maximálně delegovat své pravomoci. I dnes je Čína nejvíce decentralizovanou zemí na světě.
Když vydal nějaký výnos, měl praktické dopady v některých provinciích, ale ne ve všech. Císař proto musel dbát na to, aby každý místní guvernér nepovažoval jeho dekret za irelevantní a nezapomněl na svou autoritu. Těm, kterých se dekret netýkal, pak nabídl kompenzaci, aby se stále cítili podřízeni jeho autoritě.
Od počátku ukrajinské krize Čína nejenže zastává nezařazený postoj, ale v Radě bezpečnosti OSN chrání svého ruského spojence. Spojené státy se neprávem obávaly, že Peking pošle do Moskvy zbraně.
To se nikdy nestalo, i když existuje logistická pomoc například v podobě připraveného jídla pro vojáky. Čína sleduje, jak se věci vyvíjejí, a odvozuje, jak budou probíhat, až se pokusí získat vzbouřeneckou provincii Tchaj-wan zpět.
Peking nabídky Washingtonu laskavě odmítl. Uvažuje v dlouhodobém horizontu a ze zkušenosti ví, že pokud nechá Rusko zničit, bude opět drancován Západem. Jeho záchrana je možná pouze s Ruskem, i kdyby se mu mělo jednoho dne postavit na Sibiři.
Vraťme se k Thukydidově pasti. Rusko ví, že ho Spojené státy chtějí vymazat ze scény. Předvídá možnou invazi/zničení. Jeho území je však obrovské a jeho populace nedostatečně početná. Nemůže bránit své příliš velké hranice. Od 19. století si obranu představuje tak, že se před protivníky schová.
Když Napoleon a poté Hitler zaútočili, Moskva stěhovala své obyvatelstvo dál a dál na východ. A před příchodem útočníka vypálila svá vlastní města. Ten zjistil, že není schopen zásobovat svá vojska. Musel čelit zimě bez prostředků a nakonec ustoupit. Tato strategie „spálené země“ fungovala jen proto, že ani Napoleon, ani Hitler neměli v blízkosti logistické základny. Moderní Rusko ví, že nemůže přežít, pokud jsou ve střední a východní Evropě uskladněny americké zbraně.
Proto Rusko na konci existence Sovětského svazu požadovalo, aby se NATO nikdy nerozšiřovalo na východ. Francouzský prezident François Mitterrand a německý kancléř Helmut Köhl, kteří znali historii, požadovali, aby Západ tento závazek přijal. V době sjednocení Německa vypracovali a podepsali smlouvu, která zaručovala, že NATO nikdy nepřekročí linii Odra-Nisa, německo-polskou hranici.
Rusko tento závazek vytesalo do kamene v roce 1999 a v roce 2010 prohlášeními OBSE v Istanbulu a Astaně. Spojené státy jej však porušily v roce 1999 (vstup České republiky, Maďarska a Polska do NATO), v roce 2004 (Bulharsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko), v roce 2009 (Albánie a Chorvatsko), v roce 2017 (Černá Hora) a znovu v roce 2020 (Severní Makedonie).
Problém není v tom, že se všechny tyto státy spojily s Washingtonem, ale v tom, že mají doma uskladněné americké zbraně. Nikdo tyto státy nekritizuje za to, že si vybírají své spojence, ale Moskva je obviňuje z toho, že slouží jako týlová základna Pentagonu při přípravě na útok ze strany Ruska.
V říjnu 2021 přijela do Moskvy straussovská Victoria Nulandová, dvojka na ministerstvu zahraničí, aby Rusko vyzvala k souhlasu s rozmístěním amerických zbraní ve střední a východní Evropě. Slíbila, že Washington na oplátku bude v Rusku investovat. Poté Rusku pohrozila, pokud její nabídku nepřijme, a závěrem uvedla, že nechá prezidenta Putina postavit před mezinárodní tribunál.
Moskva reagovala 17. prosince návrhem smlouvy zaručující mír na základě dodržování Charty OSN. Právě to vyvolalo současnou bouři. Respektování Charty, která je založena na principu rovnosti a suverenity států, znamená reformu NATO, jehož fungování je založeno na hierarchii mezi jeho členy. Spojené státy, chycené do „Thukydidovy pasti“, pak podnítily současnou válku na Ukrajině.
Připustíme-li, že jejich cílem je odstranit Rusko z mezinárodní scény, je způsob, jakým Anglosasové reagují na ukrajinskou krizi, jasný. Nesnaží se vojensky zatlačit ruskou armádu ani uvést ruskou vládu do rozpaků, ale snaží se na Západě vymazat všechny stopy ruské kultury. A za druhé se snaží oslabit Evropskou unii.
Začali zmrazením majetku ruských oligarchů na Západě, což ruské obyvatelstvo, které je považuje za nelegitimní beneficienty drancování SSSR, přivítalo s potleskem. Poté uložili západním společnostem, aby zastavily své aktivity s Ruskem.
Nakonec pokračovaly tím, že ruským bankám přerušily přístup k západním bankám (systém SWIFT). Jestliže však tato finanční opatření byla katastrofální pro ruské banky (nikoli však pro ruskou vládu), opatření proti firmám působícím v Rusku jsou naopak výhodná pro Rusko, které získává zpět své investice s nižšími náklady.
Navíc moskevská burza, která byla od 25. února (den po ruské reakci) do 24. března uzavřena, zaznamenala hned po svém opětovném otevření nárůst. Index RTS první den klesl o 4,26 %, ale měří především spekulativní akcie, zatímco index IMOEX, který měří národní ekonomickou aktivitu, vzrostl o 4,43 %. Skutečnými poraženými západních opatření jsou členové Evropské unie, kteří měli tu hloupost je přijmout.
Již v roce 1991 napsal Strauss Paul Wolfowitz v oficiální zprávě, že USA by měly zabránit tomu, aby se některá z velmocí rozvinula natolik, že by jí mohla konkurovat. V té době byla SSSR v troskách. Jako potenciálního soupeře, kterého je třeba zničit, tedy jmenoval Evropskou unii.
Přesně to udělal v roce 2003, kdy jako číslo 2 v Pentagonu zakázal Německu a Francii podílet se na obnově Iráku. O tomtéž hovořila Victoria Nulandová v roce 2014, když svému americkému velvyslanci v Kyjevě nařídila, aby se „vysral na Evropskou unii“ (sic).
Evropská unie nyní dostala příkaz zastavit dovoz ruských uhlovodíků. Pokud tento příkaz splní, Německo bude zničeno a s ním i celá Unie. Nebude to vedlejší škoda, ale plod strukturovaného myšlení, jasně vyjádřeného po třicet let.
Pro Washington je nejdůležitější vyloučit Rusko ze všech mezinárodních organizací. Již se mu podařilo v roce 2014 vyloučit ho z G8. Záminkou nebyla nezávislost Krymu (kterou požadovalo od rozpadu SSSR, několik měsíců předtím, než Ukrajina pomyslela na vlastní nezávislost), ale jeho členství v Ruské federaci.
Údajná agrese na Ukrajině je záminkou pro její vyloučení ze skupiny G20. Čína okamžitě poukázala na to, že nikdo nemůže být vyloučen z neformálního fóra bez ústavy. Prezident Biden se však k tomuto obvinění vrátil 24. a 25. března v Evropě.
Washington zintenzivňuje své kontakty s cílem vyloučit Rusko ze Světové obchodní organizace. Zásady WTO jsou každopádně podkopávány jednostrannými „sankcemi“ uplatňovanými Západem. Takové rozhodnutí by bylo škodlivé pro obě strany. Zde přicházejí ke slovu texty Paula Wolfowitze.
V roce 1991 napsal, že Washington by se neměl snažit být nejlepší v tom, co dělá, ale být první ve vztahu k ostatním. To znamená, že v zájmu udržení své hegemonie by Spojené státy neměly váhat ublížit samy sobě, pokud druhým uškodí mnohem více. Na tento způsob myšlení doplatíme všichni.
Nejdůležitější pro Straussovy je vyloučit Rusko z Organizace spojených národů. To sice není možné, pokud se respektuje Charta OSN, ale tam se s tím Washington nebude trápit o nic víc než jinde. Již kontaktoval všechny členské státy OSN až na několik výjimek.
Anglosaské propagandě se již podařilo přesvědčit je, že člen Rady Bezpečnosti zahájil dobyvačnou válku proti jednomu ze svých sousedů. Pokud se Washingtonu podaří svolat mimořádné Valné shromáždění OSN a změnit stanovy, uspěje.
Západu se zmocnila jakási hysterie. Loví se vše ruské, aniž by se přemýšlelo o souvislostech s ukrajinskou krizí. Ruským umělcům je zakázáno vystupovat, i když je o nich známo, že jsou odpůrci prezidenta Putina.
Tu jedna univerzita zakazuje studium protisovětského hrdiny Solženicyna, tu jiná zakazuje spisovatele diskuse a svobodné vůle Dostojevského (1821-1881), který se stavěl proti carskému režimu. Tu je z repertoáru vyřazen dirigent, protože je Rus, tam zase Čajkovskij (1840-1893).
Vše ruské musí zmizet z našeho povědomí, stejně jako Římská říše srovnala se zemí Kartágo a metodicky zničila všechny stopy jeho existence, takže dnes o této civilizaci víme jen málo.
Prezident Biden se 21. března netajil tím, že je to pravda. Před posluchači z řad podnikatelů prohlásil:
„Toto je okamžik, kdy se věci mění. Nastane Nový světový řád a my ho musíme vést. A musíme k tomu sjednotit zbytek svobodného světa.“
Tento Nový řád by měl rozdělit svět na dva hermetické bloky; řez, jaký jsme dosud nepoznali, nesrovnatelný s železnou oponou studené války.
Některé státy, jako například Polsko, se domnívají, že mohou stejně jako ostatní hodně ztratit, ale také něco málo získat. Tak generál Waldemar Skrzypczak právě požadoval, aby se Ruská enkláva Kaliningrad stala Polskou.
