Ruská ozbrojená ofenzíva na Ukrajině zahájila závratné urychlení imperiálního úpadku Spojených států a jejich sítě evropských a tichomořských spojenců. Z pohledu většinového světa ruská ofenzíva odhalila urážlivý cynismus západních elit prakticky ve všech důležitých oblastech mezinárodních vztahů, ekonomických, diplomatických, vojenských i kulturních.
Zejména reakce severoamerických a evropských informačních médií, akademiků a nevládních organizací odhalila jejich extrémní neokoloniální předsudky, když se snaží ospravedlnit dlouhodobou podporu Západu násilné, otevřeně fašistické agresi proti Doněcku a Lugansku a převážně ruskému obyvatelstvu těchto států.
Prakticky všichni západní komentátoři až příliš lehkovážně odmítají snadno ospravedlnitelné argumenty Ruské federace, které vysvětlují její vojenský zásah na Ukrajině sebeobranou podle článku 51 Charty OSN.
Severoameričtí a evropští propagandisté a apologeti ignorují, že ruská vojenská ofenzíva snadno splňuje základní zásady mezinárodního práva týkající se sebeobrany, tedy nutnost, přiměřenost a neexistenci alternativy.
Západní apologeti ignorují osmiletou vražednou agresi Ukrajiny, která útočí na obyvatelstvo, jež považuje za své, ale které se rozhodlo pro nezávislost. Tato agrese do značné míry odpovídá definici v rezoluci OSN č. 3314 z roku 1974.
V jejich výpovědích se rovněž neuvádí těžké bombardování, které začalo koncem února letošního roku a předznamenalo první fázi plánovaného útoku Ukrajiny na Donbas. Stejně tak vzhledem ke krátkodobému cíli prezidenta Zelenského, jímž je znovuzískání Krymu, uvedenému v roce 2021, a jeho výslovně deklarovanému střednědobému cíli získat jaderné zbraně, Ruská federace ospravedlňuje svou vojenskou operaci na základě tradičního principu sebezáchovy. Mohla by tak také učinit, jak upozornil Dan Kovalik, na základě Západem samolibě prosazované záminky odpovědnosti za ochranu.
Prezidenti Zelenskyj a před ním Porošenko osm let bezostyšně útočili a zabíjeli vlastní lidi na Donbasu. Jejich patroni ve vedení Severní Ameriky a Evropské unie jim to nejen umožnili, ale dodávali jim hojně zbraní a sofistikovaný výcvik, aby Ukrajina mohla na Donbas útočit efektivněji. Celkově ruská vojenská operace na Ukrajině poukazuje na komplexní špatnou víru USA a jejich spojenců v EU.
Celkově hysterická reakce Západu na ruskou vojenskou operaci na Ukrajině ohrožuje životaschopnost současných mezinárodních institucí. Nezákonná obchodní donucovací opatření Západu činí pravidla Světové obchodní organizace zcela irelevantními. Nehorázná krádež rezerv ruské centrální banky znemožňuje důvěryhodnost západního finančního systému. Sportovní a kulturní bojkot ruských sportovců a umělců všeho druhu zrazuje základní hodnoty mezinárodní sportovní a kulturní výměny.
Pokud jde o lidská práva, jak 6. dubna letošního roku poznamenala ruská představitelka pro zahraniční věci María Zacharovová, „neúčast Ruska v Radě pro lidská práva bezpochyby podkopává její univerzálnost a účinnost.“ Její poznámka se vlastně samozřejmě vztahuje na celou strukturu OSN a připomíná naléhání bývalého předsedy Valného shromáždění OSN Miguela d’Escota na nutnost zcela znovuobjevit OSN. Většinový svět obecně velmi dobře vidí, že neúčinná nezákonná západní donucovací opatření proti Rusku signalizují začátek konce dominantní moci a vlivu Západu v mezinárodních záležitostech.
Jak již poznamenali jiní, pokles mezinárodní podpory pro útok Západu na Rusko lze posoudit z výrazného poklesu počtu zemí, které v OSN mezi 2. březnem (141 hlasů) a 7. dubnem (93 hlasů) schválily kroky vedené Západem proti Rusku. To samo o sobě naznačuje, že pro Spojené státy a jejich spojence je v současném globálním kontextu stále obtížnější udržet si směšnou iluzi morální nadřazenosti Západu. Ještě před zcela nestoudným pokrytectvím Západu v souvislosti s Ukrajinou zradila Evropa Juliana Assange americké úřady, což kategoricky ukázalo morální a intelektuální perfiditu západních politických, soudních a mediálních elit.
Země většinového světa v čele s Ruskem, Čínou a do jisté míry i Indií se již necítí povinny zdvořile ignorovat sadismus a pokrytectví severoamerických a evropských vlád. Západní představitelé si zřejmě neuvědomují, že naléháním na ostatní země, aby se postavily na jejich stranu proti Rusku a nepřímo i Číně, postupně vyčerpávají svůj již tak chatrný vliv a moc v globálních záležitostech. Toto politické a diplomatické zastrašování ve stylu „buď s námi, nebo proti nám“ zase radikálně podkopává důvěryhodnost západního zpravodajství.
Falešné a překroucené zprávy o událostech na Ukrajině od západních nevládních organizací, akademiků a mainstreamových i alternativních informačních médií umocňují většinové vnímání těchto zdrojů jako kumulované nevěrohodné nepravdy. Západní média nedokázala zakrýt krutost a brutalitu ukrajinských ozbrojených sil, bezpečnostních složek země a vládou schvalovaných fašistických gangů. Jakmile ruské úřady zahájí procesy s osobami odpovědnými za ukrajinská zvěrstva, pokrytecké dvojí standardy a otevřená spoluvina západních vlád, médií a nevládních organizací na ochranu lidských práv na těchto zločinech vyniknou ještě výrazněji než dosud.
Kolaps důvěryhodnosti západního zpravodajství již sdílejí mezinárodní instituce, zejména OSN, jak se ukázalo například po loňském summitu o změně klimatu v Glasgow. Západem ovládaný institucionální rámec nedokáže bránit ani mezinárodní mír a spravedlnost, ani podporovat globální prosperitu a rozvoj. V tomto již tak znepokojivém kontextu se zdá, že západní korporátní a politické elity jsou odhodlány rozdělit svět, přestože podporují izolaci svých vlastních zemí.
Naopak prohlubující se morální, ekonomické a politické selhání Západu stále více ospravedlňuje vlády a národy, které se rozhodně postavily agresi, podvratné činnosti a intervenci USA a jejich spojenců a vzdorovaly jim, od Bolívie, Kuby, Nikaraguy a Venezuely přes Středoafrickou republiku, Eritreu a Mali, Írán, Palestinu, Sýrii a Jemen až po Severní Koreu, Thajsko a dokonce i malé tichomořské ostrovní státy, jako jsou Šalamounovy ostrovy.
Všechny tyto vlády a národy byly vystaveny různým útokům ze strany Západu, ať už se jednalo o finanční, obchodní a diplomatickou agresi, nekonečné očerňování v mezinárodních médiích, skryté zásahy do vnitřní politiky nebo přímé sabotáže, podvratné akce a pokusy o atentát. Rozvíjející se strategická porážka Západu ze strany Ruské federace a jejích spojenců je prakticky úplným debaklem Evropské unie a NATO, které od svého vzniku prakticky neoddělitelně sloužily západním elitám po druhé světové válce jako hráz proti komunismu a k udržení neokoloniálního statusu quo.
Podpora EU a NATO ukrajinskému režimu ovládanému sympatizanty nacismu přirozeně vyplývá z fašistického spojení korporátní a politické moci v Severní Americe a Evropě, které je od masivních transferů bohatství směrem nahoru ve prospěch západních korporátních elit v letech 2008-2009 a 2020-2021 stále více zdůrazňováno a samozřejmé. Vykreslovat evropský projekt jako demokratický projekt míru je stejně absurdně historicky falešné jako podobná tvrzení, že USA prosazují svobodu a demokracii. Stejně jako instituce Spojených států jsou i instituce EU ovládané korporacemi hluboce protidemokratické a členské země NATO z EU byly vždy ochotny přijmout na svém území silné jednotky ozbrojených sil USA včetně jaderných zbraní.
V posledních dvaceti letech NATO a EU připojily řadu východoevropských zemí, aby zvětšily svou oblast kontroly a ohrozily Rusko. Nyní se zdá být pravděpodobné, že NATO bude zahrnovat Švédsko a Finsko. Ačkoli bezprostředním důvodem je ukrajinská agrese, v konečném důsledku je hrozba NATO pro existenci Ruska důvodem, proč Rusko na Ukrajině jednalo v sebeobraně poté, co vyčerpalo všechny možnosti jednání.
Rusko se Západu nikdy nevzdá. Má silné hospodářské a vojenské spojenectví s Čínou, kterou rovněž ohrožují USA a jejich spojenci. Jejich euroasijský hospodářský blok se rozprostírá od Tichomoří až po Evropu. Severoameričtí a evropští komentátoři často přirovnávají své vlastní země k Athénám, které se střetly se Spartou v peloponéské válce. Ve skutečnosti je vzhledem k aroganci a pýše Západu mnohem výstižnější legenda o Sedmi proti Thébám a jejich potupné porážce.
