Období válečnictví je dobou, kdy se nejvíc po moci toužící členové politické třídy oddávají svým nejzvrácenějším politickým fantaziím. Rusko-Ukrajinská válka nebyla v tomto trendu výjimkou.
Západní politici využívají největšího konvenčního vojenského konfliktu na evropské půdě od druhé světové války k tomu, aby doma omezovali občanské svobody a přiblížili své země k otevřenému konfliktu s jadernou mocností. Domácí opatření, která západní vlády prosazují, jsou obzvláště dechberoucí.
Evropská unie již například zakázala ruská státní média, jako jsou RT a Sputnik, za údajné šíření dezinformací. Ve Spojených státech, které mají silnější ochranu svobody projevu, nabyly útoky proti svobodě projevu korporativnějšího zabarvení. Například velké technologické giganty, jako je Google, nadšeně blokovaly kanály, které dostávají finanční prostředky z Ruska.
Ještě horší byly kroky členů EU a Severoatlantické aliance, jako je Česká republika a Slovensko. Tyto země kriminalizovaly jakékoli chování, které by mohlo být vykládáno jako podpora ruské invaze na Ukrajinu.
Podobně Lotyšsko zřídilo policejní horkou linku, na kterou mohou občané hlásit osoby, které projevují podporu ruské vojenské akci na Ukrajině. Několik německých spolkových zemí posunulo hranici ještě dále a stíhá osoby, které vystavují symbol Z spojený s ruskou vojenskou kampaní.
Korporátní tisk a vlády vytvářejí překvapivý precedens. Definice „proruského“ obsahu by mohla být potenciálně rozšířena na útoky protiválečných aktivistů a neintervencionistů, kteří jsou skeptičtí vůči snaze západních zemí zapojit se do rusko-ukrajinské války.
I když je ruská invaze na Ukrajinu strašná, je třeba o ní a o tom, co k ní vedlo, poctivě diskutovat. Odborník na mezinárodní vztahy John Mearsheimer hovořil o tom, jak kroky americké zahraniční politiky, jako je rozšiřování NATO, pomohly vytvořit podmínky pro současnou velmocenskou tragédii. Za pouhé předložení alternativní teorie o tom, co způsobilo současnou bezpečnostní krizi, byl Mearsheimer málem vystaven bitce ze strany studentů Chicagské univerzity, kteří rezolutně odmítali přijmout profesorovy opačné názory.
Vzhledem k nedávné trajektorii by nebylo od věci naznačit, že i realistická kritika západní zahraniční politiky by mohla být předmětem sociálních a politických sankcí. Pouhé poukázání na to, že geopolitické ambice USA sehrály významnou roli při vytváření současné nestability, by mohlo být považováno za „proruský“ projev, pokud by zastánci Deep State dosáhli svého.
Trestání disidentů za jejich protiválečné názory není v americké historii nic nového. Socialistický vůdce Eugene V. Debs to poznal na vlastní kůži během první světové války. Aby se ujistila, že americké válečné úsilí zůstane nezpochybněno, přijala Wilsonova administrativa v roce 1917 zákon o špionáži a v roce 1918 následoval zákon o pobuřování.
Tyto zákony ukládaly přísné trestní sankce. Dne 16. června 1918 pronesl Debs v Cantonu ve státě Ohio projev, v němž účastníky nabádal, aby se postavili proti odvodům do první světové války. Debsovo jednání ho nakonec přivedlo do problémů se zákonem a byl obviněn z deseti případů pobuřování. Socialistický aktivista byl odsouzen k deseti letům vězení a hrozilo mu doživotní zbavení volebního práva.
Až milost prezidenta Warrena G. Hardinga, jednoho z prezidentů nejvíce pranýřovaných soudními historiky, ho nakonec dostala z vězení a Debs byl koncem roku 1921 propuštěn.
Později, během války ve Vietnamu, se objevilo několik případů, kdy FBI sledovala protiválečné skupiny nebo je dokonce infiltrovala, aby zabránila jejich efektivitě. Jak prohlásil Randolph Bourne v nedokončeném rukopise, „válka je zdraví státu.“ Je tomu tak i nadále, protože západní vlády pracují přesčas, aby během velmocenského konfliktu posílily svou moc.
Samozvané liberální demokracie ukázaly svou pravou tvář již během pandemie COVID-19, kdy se svými občany zacházely jako s pouhým dobytkem, do něhož budou šťouchat a pobízet ho rozmarní technokraté. Nyní, když zuří rusko-ukrajinská válka, dále projevují své nahromaděné tyranské touhy.
Nedílnou součástí jedinečné hodnotové nabídky Západu je respekt k občanským svobodám, což je něco, co bezpočet společností nikdy nezakotvil ve svých řídících dokumentech. To se však nyní drasticky změnilo. Povznesená rétorika západních vlád o tom, že jsou pro svobodu, je při pozorování jejich skutečného chování přinejlepším prázdná.
Ironií je, že Západ se dostal na klasickou cestu „stáváš se tím, proti čemu bojuješ.“ Západní země, které se bijí do prsou o své výjimečnosti, se nyní mění v země, proti nimž brojí.
