Nejednotnost EU ukazuje, že bude uplatňovat mezinárodní právo na výzvy, které si sama zvolí, a odhaluje do očí bijící dvojí standardy v oblasti ochrany práv Západu a Palestinců.
„Rozhodnutí ICC jsou závazná pro všechny státy, které jsou stranami Římského statutu, tedy i pro všechny členské státy EU,“ uvedl nedávno místopředseda Evropské unie Josep Borrell.
Stalo se tak v době, kdy nejvyšší soud vydal zatykače na válečné zločince Benjamina Netanjahua a bývalého ministra pro bezpečnost okupace Yoava Gallanta. Jako členové nejvyššího soudu jsou všechny státy EU nuceny příkaz vykonat. Dvojí metr je však nad slunce jasný: země se ohánějí svým členstvím v soudu, ale stále více se rozcházejí v tom, zda svůj závazek uvedou v život.
Podívejte se do Německa a Francie. Berlín má tu drzost tvrdit, že příkaz Mezinárodního trestního soudu nestačí k usnadnění zatčení. Ve skutečnosti to znamená zavírání očí před četnými válečnými zločiny a zločiny proti lidskosti, kterých se okupační vůdci dopouštěli po dobu nejméně sedmi měsíců. Místo toho, aby si Berlín zachoval jasný postoj vůči genocidním zločinům, prosazuje prázdnou rétoriku o práci ICC a tvrdí, že ji ctí a respektuje. Toto vyprávění má však jen málo příznivců, vezmeme-li v úvahu trestuhodnou selektivitu Německa při dodržování příkazů.
Vezměme si zatykač ICC na Ruského prezidenta Vladimira Putina z března loňského roku: Německo rychle začalo upozorňovat, že světové společenství má povinnost na základě tohoto příkazu jednat, a prohlásilo, že „mezinárodní trestní právo funguje.“ Ale co mezinárodní právo v případě Izraelské kampaně masového vraždění v Palestině, uznaného státu ICC, na jehož území se odehrály nevýslovné Izraelské válečné zločiny? Německo tvrdí, že v otázce příkazu ICC zaujímá střední pozici, i když upřímně řečeno žádná neexistuje: buď Berlín splní svou právní povinnost zatknout a předat oba válečné zločince ICC, nebo to odmítne udělat.
Paříž si nyní náhle vzpomněla na právní komplikace, pokud by Netanjahu vstoupil na Francouzské území. Snaží se hrát na obě strany, když se hlásí k rétorické podpoře Mezinárodního trestního soudu a zároveň bagatelizuje zatykače jako formalizovaná obvinění. Fakta hovoří sama za sebe: tyto zatykače se týkají spravedlnosti pro tisíce beztrestně zmasakrovaných Palestinců.
Zatčení Netanjahua a Gallanta také znamená, že Německo a Francie budou muset plnit zájmy Palestinců. V těchto zemích však převládá falešný soucit. Stačí se podívat na umělou starost Francouzského ministerstva zahraničí o „ochranu civilistů v Gaze“ a ukončení humanitárního chaosu, aniž by se odpovědnost svalovala na Izrael. Rozdílný přístup EU k zatykači ICC nenechává nikoho na pochybách o pokrytectví Západu v otázce práv, spravedlnosti a především – Gazy.
Ale nenechte se mýlit. Kritika Mezinárodního trestního soudu ze strany Německa a Francie je odrazem úmyslné zlovůle, nikoliv zásluh. Například státy EU, které věří v rychlé vymáhání práva, se zatykačům nebrání. Vezměme si Španělsko: bylo jasné, že genocida Palestinského lidu nezůstane „bez trestu.“ Hlavním rozdílem mezi Madridem, Berlínem a Paříží je důsledná podpora spravedlnosti. Španělsko například podpořilo žalobu Mezinárodního soudního dvora (ICJ) proti Izraeli, poukázalo na jeho nezákonnou okupaci a navzdory odporné Sionistické propagandě uznalo Palestinskou státnost. Na druhé straně Německo zvýšilo vývoz zbraní do okupační oblasti, zaštítilo zjevné válečné zločiny a obhajovalo genocidní zvěrstva Izraele u ICJ.
S takovouto pro-genocidní podporou, která je na světové scéně zřejmá, nelze zemím, jako je Německo, věřit, že budou prosazovat odpovědnost za Palestinskou krev a životy. Jiné státy EU, například Španělsko a Irsko, takovým překážkám nečelí, protože vražednou kampaň Izraele v Gaze označily za to, čím je. „Na Netanjahua a Yoava Gallanta je vydán mezinárodní zatykač. Existují rozhodnutí potvrzující válečné zločiny a humanitární porušování ze strany Izraele. Co víc potřebuje Španělská vláda, aby tyto licence zrušila?“, řekla Ana Sanchezová, mluvčí Sítě občanské společnosti pro solidaritu proti okupaci Palestiny (RESCOP), která tento týden organizuje protesty po celém Španělsku.
Je zajímavé, že rozdílný postoj EU k zárukám jasně ukazuje několik skutečností. Zaprvé se nejedná o blok, který by skutečně věřil v jednotné uplatňování zásad právního státu. Koneckonců se zatykače týkají vraždění, pronásledování a hladovění obyvatel Gazy a Gallant i Netanjahu nesou hlavní odpovědnost za to, že obyvatelstvo bylo zbaveno potřeb k přežití. Tato nejednotnost EU tedy ukazuje, že bude uplatňovat mezinárodní právo na výzvy, které si sama zvolí, a odhaluje do očí bijící dvojí standardy v oblasti ochrany práv Západu a Palestinského lidu.
Za druhé, EU vykazuje jen málo známek toho, že by chtěla posílit mandát Mezinárodního trestního soudu tváří v tvář masovému vyvražďování ze strany Izraele. Například zatýkání je klíčem k zajištění soudních procesů před ICC. Celý svět by měl být svědkem rozsahu brutality, masového zabíjení a ničení v čele s Netanjahuem a Gallantem.
Ochrana okupačních zločinů se však zdá být dominantním tématem v několika Evropských zemích, včetně Francie, Německa, Itálie a Spojeného království. Všechny čtyři země se dohodly, že v nedávném komuniké ministrů zahraničí skupiny sedmi (G7) vynechají jakoukoli zmínku o těchto zatykačích, čímž fakticky sladily své zájmy s Washingtonem a podkopaly rychlou odpovědnost genocidního režimu.
Z toho vyplývá, že některé státy EU nadále upřednostňují svou nestoudnou podporu Izraelských válečných zločinů před závazky vůči Mezinárodnímu trestnímu soudu a ochranou práv. Tím, že bagatelizují rozsah zvěrstev páchaných na Palestincích, dávají najevo, že jde o blok, který se na genocidě hluboce podílí.
Prosím, lajkujte, sdílejte a přihlaste se k odběru tohoto kanálu, abychom mohli pokračovat ve sdílení zpráv, kterých se mainstream neodvažuje dotknout. Zůstaňte silní. Tento boj vyhrajeme.
[…] post Proč je jednota EU v otázce Mezinárodního trestního soudu fraška first appeared on Akta […]