Jednou ze záhadných oblastí, ve kterých se dějí nevysvětlitelné věci, je Zóna ticha, neboli, jak ji nazývají místní obyvatelé: „Zóna del Silencio“. Někdy se jí proto říká „mexický Bermudský trojúhelník“. Nachází se mezi 26. a 28. stupněm severní šířky a 102. až 106. stupněm západní délky. Právě v tomto pásu severní šířky leží i mnoho jiných podivných oblastí, kde se vyskytují magnetické anomálie a které provázejí pověsti o nevysvětlitelných jevech.
Zóna ticha leží v severo – centrálním Mexiku, asi 180 kilometrů severozápadně od města La Guna a 648 kilometrů od El Pasa v USA, mezi mexickými státy Durango, Chihuahua a Coahuila. Je to pouštní oblast, porostlá trnitými keři a zamořená jedovatými hady. Na první pohled se Zóna ticha celkem nijak neliší od jakékoliv jiné pouště. Archeologové však při vykopávkách odhalili starobylé zříceniny, které v Zóně ticha představují další zneklidňující záhadu. Zdá se, že jsou několik tisíc let staré a že tvoří dokonalou astronomickou observatoř.
Jak se shodli odborníci, jejími tvůrci nemohl být rozhodně žádný z místních primitivních kmenů, které se kdysi usadily v této poušti kolem malé oázy. Naopak, lidé, kteří něco takového dokázali postavit, museli být mnohem vyspělejší. Otázkou tedy je, kdo tyto ruiny po sobě zanechal? Kdo byli dávní tvůrci astronomické observatoře, připomínající Stonehenge, v tomto zapadlém koutě světa – a kam asi zmizeli?
Do povědomí veřejnosti se tato podivná poušť dostala od poloviny devatenáctého století díky Dr. Santiagovi Garciovi, který zaznamenal pozorování zemědělců, snažících se uhájit holý život v tomto hrůzu nahánějícím prostředí, kteří vyprávěli o hořících kamenech, padajících z oblohy. V roce 1930 objevil Francisco Sarabilo, letec ze severu mexického státu Coahuila, tuto členitou náhorní plošinu v blízkosti města Callabia a ihned si všiml zdejších zcela unikátních a neobvyklých anomálií. Toto místo, kterému Mexičané říkají Mapimí, je jakýmsi epicentrem a dějištěm některých nejpozoruhodnějších událostí, které se na naší planetě udály.
Projevuje se tady totiž zvláštní elektromagnetický fenomén, který způsobuje, že se střelka kompasu točí dokola, mobily ani vysílačky nefungují, radiové signály nelze přijímat a lidé pociťují podivné brnění v celém těle. Obyvatelé městečka Ceballos, Durango, asi 25 kilometrů vzdáleného od Zóny ticha, dnes již berou jako samozřejmost, že nemohou nikdy přijímat televizní signály. Dokonce existují popisy toho, že když tam stojíte a vedle vás budou nahlas mluvit další dvě osoby, vy neuslyšíte vůbec nic. Oficiální vysvětlení pro tyto tajemné jevy prostě není.
Zmutovaná zvířata a geomagnetické anomálie
Není jistě náhoda, že v Zóně ticha žije velké množství zvláštních a zmutovaných zvířat, které odborníci nazývají endemité. Je to například podivná pouštní želva, či někteří druhy hadů, jaké se nikde jinde na světě nevyskytují. Všichni tito živočichové, ale také rostliny, jako zvláštní fialový kaktus, se „z nepochopitelných důvodů“ soustřeďují právě v Zóně ticha. Důvodem by mohlo být to, že tu působí velmi silné elektromagnetické pole. Že nejde jen o výplod fantazie místních obyvatel, bylo již dostatečně vědecky prokázáno, ale ukázalo se, že tato záhadná pustina dokáže zřejmě i jiné věci. Zóna ticha přitahuje rovněž velké množství meteoritů.
Meteorit, který se zřítil do oblasti Chihuahua dne 8. února v roce 1969 v 1:05 ráno, se pohyboval rychlostí 10 kilometrů za sekundu a je největším meteoritem, který dopadl na Zemi v historické době. Překvapení přineslo i jeho složení. Při bližším zkoumání v něm byly objeveny záhadné struktury, zcela jedinečné a zatím nezaznamenané. Výzkumník Luis dospěl k závěru, že meteorit obsahuje „materiál stejně starý jako Vesmír.“ Ukazuje však, že může být ještě daleko starší: Naše sluneční soustava je podle dosavadních poznatků astronomů stará totiž asi 6 miliard let, zatímco stáří meteoritu z Chihuahua je odhadováno na 13 miliard let.
Jednou z příhod, která Zónu ticha v Mexiku dostala do světového povědomí, je událost z 11. července roku 1970. Tehdy zde NASA prováděla pokusný let předem přesně naprogramované jaderné střely zvané Athena. Všechno probíhalo podle plánu – a raketa byla úspěšně odpálena z Green Riveru, v Utahu. Nesla dva malé kontejnery kobaltu 57 a vydala se spořádaně na svou předem určenou pouť přesně tak, aby dopadla na pečlivě vybrané místo pokusného výbuchu: Na 1130 km vzdálenou na střelnici ve White Sands, v Novém Mexiku. V té chvíli se to stalo: jaderná střela náhle naprosto nekontrolovatelně a co je ještě neuvěřitelnější – sama od sebe – změnila směr, minula White Sands – a zamířila do Zóny ticha, kde se rozbila na kusy.
Podle mluvčího NASA, který se k případu vyjádřil: „To vypadalo, jako by střelu do této oblasti cosi vtáhlo“. Garcia poukazuje na to, že když letectvo přišlo do této oblasti shromažďovat trosky, které zbyly z rakety Athena, odvezli si sebou vojáci při svém odjezdu i několik nákladních aut plných pouštního písku na analýzu. Je možné, že zaznamenané anomálie mohou mít na svědomí velká ložiska magnetitu, která se v Zóně ticha nacházejí. Tato železná ruda pak je odpovědná za útlum magnetických vln. Navíc jsou v horách prokázána i naleziště uranu. Po několika letech sem dopadl i horní stupeň z jedné rakety Saturn, použité při projektu Apollo. Byla to stejná magnetická síla, která způsobuje, že do Zóny ticha dopadne v průměru neobvykle mnoho meteoritů, protože zvýšený magnetismus tyto předměty doslova přitahuje? Z tohoto důvodu do tohoto regionu vyslalo vojenské ústředí USA tým odborníků, aby zde prozkoumali překvapující zvláštnosti magnetického pole, které se v Zóně ticha vyskytují.
Koridor pro hvězdné vetřelce
Projevy elektromagnetických energií mají ještě jeden neuvěřitelný důsledek: mohou vytvářet takzvané multidimenzionální brány, které slouží k průchodu do jiných dimenzí. Funguje Zóna ticha tedy jako vesmírný portál? Podle geniálního matematika Alberta Einsteina je možné ohnout prostor pomocí působení gravitační síly. Mohla by tedy zdejší magnetická síla být tak silná, aby mohla přitáhnout i UFO? Einstein vypočítal, že pokud by vesmírná loď získala dostatečné množství energie na to, aby v konečném výsledku mohla vyvinout velký energetický výboj, umožnilo by to takovému objektu dostat se ve vesmíru tam, kam právě potřebuje. Je to jakási zkratka, pro kterou se používá označení „Einstein – Rosenův most.“
Ještě nedávno si vědci mysleli, že takto cestovat vesmírem je zcela nemožné. Avšak nyní se ukazuje, že pomocí nějaké síly, která otevře vstup do červí díry, je možné vytvořit jakýsi hvězdný most. Je možné, že v Zóně ticha takové síly existují? Potom by bylo jistě reálné používat takový hvězdný vstup k cestě do jiných vesmírů i zpět. Cestující, překračující Zónu ticha, pravidelně hlásí, že vidí podivná světla nebo neobvyklé zářící objekty. Manévrují na nebi ponejvíce v noci a často zůstávají náhle jakoby bez hnutí viset ve vzduchu a mění barvy. Potom vzlétají velkou rychlostí a mizí z dohledu.
Podobné události se stali svědky dva farmáři, kteří se vraceli z místní slavnosti a spatřili obrovské tajuplné světlo, které se náhle sneslo z temné oblohy. Když přistálo, vystoupily z něho dvě humanoidní postavy, které vydávaly podivuhodnou záři. Ty se pak pomalu začaly blížit směrem k nim, a tak není divu, že se vyděšení farmáři dali na zběsilý útěk. Často lze na místě takové návštěvy objevit druhý den i hmatatelné stopy. Jeden ze zdejších obyvatel prozkoumal místo, nad kterým uviděl minulou noc tajemné světlo- a nalezl, podle jeho slov: „ohněm spálenou vegetaci.“ Je to důkaz o návštěvě z jiné vesmírné dimenze? Takových míst lze objevit v Zóně ticha bezpočet.
Dosud nevíme, co se zde vlastně doopravdy děje. Vědci si dodnes lámou hlavu i s podivuhodným faktem, že první a nejznámější fotografie UFO, pořízená roku 1976, pochází právě z této oblasti. Objekt byl zhruba 100 metrů široký a vydával barevné světlo, které střídavě blikalo. Sám o sobě nic nedělal, jen tam tak visel ve vzduchu nad pouští. Po chvilce se ale náhle odpoutal a zamířil přímo do Zóny ticha. Pozorovalo ho mnoho svědků a tyto záznamy patří mezi dosud nejdůvěryhodnější hlášení UFO. Na fotografiích je navíc výborně rozeznatelný lesknoucí se stříbrný objekt. Existuje tedy zjevná souvislost mezi výskytem záhadných létajících objektů a Zónou ticha.
Je očividné, že se v této oblasti děje opravdu cosi podivného. Místní lidé se tu v posledních desetiletích několikrát setkali se zvláštními cizinci vysokých postav, spíše nordického typu, s nápadně zářivě světlými až bílými vlasy. Další pozorování se týká podivných humanoidních bytostí malého vzrůstu, oblečených v stříbřitě se lesknoucích oblecích. Právě takoví tvorové se často objevují v popisech lidí, kteří údajně viděli přistání UFO. Jsou to takzvaní „šedivci“ s obrovskýma černýma očima kapkovitého tvaru. O všech těchto tajemných úkazech, odehrávajících se v Zóně ticha existuje mnoho hlášení. Odkud asi přicházejí tito neznámí návštěvníci? Je možné, že UFO používají dávné multidimenzionální brány v Zóně ticha dodnes?
