Plán Davosu pro příští pandemii

Klaus Schwab řekl, že pandemie je vzácnou, ale úzkou příležitostí k uskutečnění Velkého resetu, který odhaluje plán Davosu pro příští pandemii.

Debaty na Světovém ekonomickém fóru v Davosu často vyžadují „čtení mezi řádky“, abyste pochopili, co účastníci z řad globalistů skutečně říkají, ale nyní je to již méně nutné. Zástupci establishmentu jsou od katastrofy způsobené pandemií, spojené s výlukami a pokusy o zavedení očkovacích pasů, mnohem transparentnější, pokud jde o jejich cíl a budoucí záměry.

Koneckonců to byl Klaus Schwab, kdo popsal současný hospodářský a politický řád jako ten, který potřebuje „vzácnou, ale úzkou příležitost“ k uskutečnění „velkého resetu.“ Poslední roky ukázaly, že dav v Davosu se stále drží doznívající pandemické hysterie jako „starých dobrých časů“, kdy mohli dosáhnout všeho, co chtěli, včetně úplné centralizace.

Globalisté stále odmítají uznat svá četná selhání, ale panely, jako je ten níže, jim dávají jasně najevo, že pravda pronikla do hlavního proudu a že nadměrné množství lidí nyní diskutuje o účinnosti omezení, mandátů, masek a mRNA vakcín. Všechna tato opatření většinou nedokázala zastavit šíření virů a nyní se uznávají negativní vedlejší účinky očkování – alespoň do určité míry. Celkově lze říci, že epidemie nepředstavovala pro Klause Schwaba a WEF takovou příležitost, jakou očekávali.

Nyní se těší na pandemii v budoucnu, potenciálně s mnohem vyšší úmrtností, která podnítí výnosnější zájem veřejnosti.

Zvláštní pozornost si zaslouží poznámky účastníků panelu Tonyho Blaira, bývalého britského premiéra, a Alberta Bourlu, současného prezidenta společnosti Pfizer, týkající se nedostatku konsensu v oblasti politických reakcí. Ačkoli to blíže nerozvádějí, je možné, že mají na mysli neschopnost některých zemí prosazovat pokračující požadavky a pasy pro očkovací látky. Úředníci se obávali, jak daleko mohou zajít v důsledku odporu veřejnosti k těmto aktům. Mnozí z těchto představitelů od toho ustoupili, což naznačuje, že si uvědomovali, že riskují. Kočovné hlásání zkázy se náhle zmírnilo na pouhé mihnutí své dřívější intenzity, jako by někdo otočil vypínačem.

Výbor dospěl k závěru, že v budoucnu budou existovat globální instituce, které budou vyvíjet neustálý tlak na vlády a údajně i neustálý tlak na obyvatelstvo jednotlivých zemí, aby dosáhly kýžených výsledků.

Afrika byla proto během panelu několikrát zmíněna jako příklad požadavku „spravedlnosti“ v reakci na pandemii. Ačkoli podle údajů New York Times o světovém očkování zůstává 65 % tohoto regionu neočkováno, o nedostatku úmrtí na Covid v Africe se nemluví. V posledních několika letech globalisté považují africký příklad za problematický jako kontrolní skupinu pro neočkované a rozhodně to chtějí změnit.

Tony Blair učinil ještě jedno velmi zajímavé prohlášení, v němž žádá o vytvoření národní digitální infrastruktury pro monitorování očkování. Podle Blaira by k udržení podpory této agendy bylo třeba přesvědčit vlády různých států, že pandemické otázky jsou „trvalou záležitostí.“

Albert Bourla se zabývá možnostmi a obtížemi rychlejšího vývoje vakcín, které by umožnily reagovat na nově vznikající virové epidemie. Jeho úsudek? Že i v případě, že se nejedná o pandemii, musí úřady nechat dveře otevřené pro Big Pharma.

Očkování proti COVID-19 bylo vyrobeno a podáno za méně než rok na základě mimořádného povolení, zatímco průměrná vakcína vyžaduje nejméně 10 let zkoumání bezpečnosti a dlouhodobých negativních účinků. Big Pharma a WEF chtějí, aby všechna očkování a léky v budoucnu splňovaly tento nový standard snížených bezpečnostních bariér.

Bourla pak mimoděk přiznává to, co již mnozí tušili: že hlavní překážku pro zavedení mandatorních očkovacích látek a plošné imunizace představuje nedůvěra veřejnosti. Bourla a další to sice označují za „zpolitizování“ mandátů, ale ve skutečnosti šlo jen o odpor proti autoritářství, které na každém kroku mařilo globalistickou strategii. To může být jedině výhodné.

Účastníci panelu se nikdy nezmínili o nesčetných studiích, které prokazují nebezpečí spojená s rouškami, uzavíráním, očkováním nebo neúčinností těchto opatření. Zajímají se pouze o to, jak zvýšit spolupráci během následné virové události; příčinami odporu veřejnosti se nezabývají.

Zdroj