V souvislosti s probíhajícími vojenskými operacemi na Ukrajině se americký prezident Joe Biden vydal do Evropy, kde se 24. března konal summit NATO.
Navzdory pokusům Kyjeva zapojit NATO do války s Ruskem a vytvořit nad Ukrajinou bezletovou zónu Aliance opět potvrdila svou neochotu jít do vojenské konfrontace s ruskou armádou.
Místo toho se aliance rozhodla posílit obranu vlastního území. V Bulharsku, Maďarsku, Rumunsku a na Slovensku budou trvale rozmístěny čtyři další mnohonárodní bojové skupiny NATO o síle 40 000 vojáků.
Biden nabídl Ukrajině, aby si územní otázky vyřešila s Moskvou sama, ale ponechal alianci možnost použít proti Rusku sílu. Americký prezident poznamenal, že NATO by mohlo do konfliktu zasáhnout v případě použití chemických zbraní na Ukrajině. Vzhledem k příkladu útoků chemickými zbraněmi pod falešnou vlajkou ve válce v Sýrii se zvýšilo riziko provokace ze strany kyjevského režimu a ohrožení jak civilistů, tak vojáků na území Ukrajiny.
Polský návrh na rozmístění vojenských jednotek NATO na Ukrajině byl zamítnut. To však nevylučuje možnost účasti Polska ve válce na Ukrajině mimo alianci. Varšava hodlá zavést svůj kontingent v západních oblastech Ukrajiny, aby podpořila „bratrský ukrajinský lid“ a nepropásla příležitost k zavedení vlastní kontroly nad historicky spornými územími. To bude zřejmě hlavním tématem jednání mezi Bidenem a Dudou .
Pokud Biden povolí Polsku vyslat na Ukrajinu vojáky, nejspíše to přiměje Bělorusko vstoupit do konfliktu s cílem převzít kontrolu nad Polesím a Volyní.
Kyjevské úřady zcela zničily suverenitu státu a v nové realitě hrozí, že Ukrajina ztratí téměř všechna svá území a přestane existovat.
Členské země NATO se zároveň nadále podílejí na konfliktu prostřednictvím nasazení žoldnéřů vyslaných na Ukrajinu jako dobrovolníci a prostřednictvím dodávek zbraní. Evropští představitelé konstatují, že jejich možnosti pokračovat v dodávkách vojenského vybavení jsou rovněž omezené.
24. března britský premiér Boris Johnson oznámil, že Spojené království poskytne kyjevským vládním silám 6 000 raket, které doplní 4 000 již dodaných protitankových raket NLAW a Javelin. Johnson prohlásil, že je připraven zvážit Zelenského žádost o převod tanků a letadel pro AFU. Uvědomoval si však rizika a cenu takových dodávek a stěžoval si na určité potíže s logistikou.
Reakce západních zemí na vojenské operace v mnoha ohledech dosahuje absurdity a potvrzuje, že jejich představitelé si z velké části neuvědomují realitu nově vznikajícího světového řádu.
Joe Biden na tiskové konferenci v Bruselu vyzval k vyloučení Ruska ze skupiny G20, přestože takové rozhodnutí nemá podporu všech členů organizace. Vyzval k pozvání Ukrajiny, aby se místo Ruska zúčastnila nadcházejícího summitu.
Oficiální zástupce čínského ministerstva zahraničí se k této otázce vyjádřil a poznamenal, že Moskva je důležitým členem G20 a žádná země nemá právo vyloučit jinou zemi.
Evropa je pobouřena tím, že Moskva přijímá odvetná opatření proti uvaleným sankcím.
Šéf Evropské komise prohlásil, že ruské ropné a plynárenské společnosti „nebudou moci požadovat platby za palivo v rublech“, přestože neexistuje žádný účinnější prostředek nátlaku na ruské společnosti.
Hysterie západních představitelů v souvislosti s přechodem Ruska na platby za dodávky energetických surovin v rublech ukazuje, že západní vedení si stále nedokáže uvědomit a přijmout novou realitu. Výkřiky Washingtonu, Londýna a Bruselu dnes Rusko, stejně jako řada světových politických center, vnímá už jen jako nepříjemné skřípání.
Zpočátku byla příčinou celého konfliktu na Ukrajině snaha Západu řešit vlastní ekonomické problémy na úkor ruských zdrojů. Ekonomiky západních zemí pomalu, ale jistě směřují ke kolapsu. Jedním z mála východisek je získat přístup k velkému množství levné energie, přírodních zdrojů a potravin. Toho lze dosáhnout pouze rozdělením Ruska na několik malých částí, které jsou ve stavu permanentního konfliktu pod kontrolou Západu.
Západ bezhlavě zničil téměř všechny prostředky interakce, a tedy i nátlaku na Moskvu na vlastní pěst.
Dynamika vývoje geopolitických a geoekonomických procesů s vysokou pravděpodobností povede v nejlepším případě v dohledné době k celoevropskému vojenskému konfliktu. V horším případě mohou vést ke globální jaderné válce.
