Na začátku ruského vpádu na Ukrajinu jsem tvrdil, že americké boty budou na místě během několika měsíců. Mýlil jsem se – jak se ukázalo, americké a evropské vojenské boty jsou již na zemi. Ukrajina byla od samého počátku zástupnou válkou.
Ale co je to vlastně zástupná válka? Znamená to, že ruská vojska bojují proti ukrajinským vojákům, kteří jsou promícháni se západními „poradci“ a nejspíše i americkými a evropskými speciálními jednotkami, nemluvě o agentech amerických zpravodajských služeb využívajících veškerou technologii pro sběr informací, kterou má ministerstvo obrany k dispozici. Jinými slovy, ruští vojáci jsou zabíjeni západními prostředky. Někteří proukrajinští lidé by se mohli ptát, proč je to problém?
Abychom pochopili závažnost této situace, musíme nejprve prozkoumat historický význam.
Nejbližší historickou událostí, ke které bych mohl Ukrajinu přirovnat, je Vietnam, kde komunistické elementy v zemi dostávaly stálou pomoc, zbraně a dokonce i vojáky z Číny, spolu s peněžní a technologickou pomocí ze Sovětského svazu. Vietnam byl v podstatě „bezpečnou“ arénou nebo zápasem v kleci mezi Západem a komunismem; místem, kde se mohli hráči paradigmatu utkat bez rizika větší jaderné výměny. Globalisté mohli sedět, odpočívat a sledovat představení, zatímco Američané obětovali své životy kvůli konfliktu, který nemusel existovat.
Ukrajina je na tom podobně, ale sázky jsou tentokrát mnohem vyšší. Pravděpodobně proto mainstreamová média a Bílý dům plně popírají, že Ukrajina je vůbec zástupnou válkou, a důsledně bagatelizují komplexní zapojení západních vojenských prostředků. Faktem je, že Ukrajina by již zcela padla, nebýt toho, že Rusko ve skutečnosti nestojí proti Ukrajině; čelí zástupným silám podpůrných složek USA a Evropy, které dodávají informace, zbraně a pravděpodobně i přímou kinetickou podporu.
Ve svém článku „Ukrajina poznává hodnotu ozbrojených občanů, ale příliš pozdě“, zveřejněném 2. března, jsem poznamenal, že programy ukrajinské „domobrany“, které byly zavedeny na poslední chvíli, zatímco ruská vojska rychle pochodovala přes Donbas, byly vedlejším představením. Média se tvářila, jako by občané, kteří absolvovali maximálně pár týdnů výcviku, měli ve válce něco změnit; to byl nesmysl. Podle mého názoru měl povstalecký narativ sloužit jako zástěrka pro dobře vycvičené západní jednotky, které již byly na místě a disponovaly vyspělou protitankovou a protiletadlovou technikou. Jak jsem uvedl v onom článku:
„Dnes, když Rusko útočí, nemají Ukrajinci ani základní obranná opatření. Jejich schopnost vůbec zadržet Rusy je závislá na amerických raketových systémech, jako je Javelin, které jsou soustavně dodávány do ukrajinské armády.
Také metody, které ukrajinské síly používají k přepadávání ruských obrněných kolon, jsou poměrně pokročilé a známé. Mám podezření na možnost, že na Ukrajině jsou právě teď přítomni vnější vojenští „poradci“ (možná američtí poradci). Pokročilá taktika přepadů v partyzánském stylu a její výsledky vypadají podobně jako výcvik, který často absolvují Zelené barety nebo SAS. Velká Británie skutečně v lednu na Ukrajinu poslala protitankové zbraně spolu s malou skupinou „školitelů.“
Možná se mýlím, ale pokud tomu tak je, bylo by z diplomatického hlediska katastrofální, kdyby se někdy zjistilo, že se takové poradní týmy účastní bojů…“
Nedlouho poté, co jsem to napsal, proud uniklých informací odhalil, že vojenské zapojení USA a EU je mnohem hlubší, než jsem očekával.
Francouzský novinář a vedoucí mezinárodní zpravodaj listu Le Figaro Georges Malbrunot se vrátil z Ukrajiny s odhalením, že Američané „přímo řídí“ válku na místě. Dodal, že on a dobrovolníci, s nimiž byl, „se málem nechali zatknout“ představiteli moci a že byli nuceni podepsat smlouvu „až do konce války“, která jim upírala právo vyprávět veřejnosti o okolnostech, jichž byli svědky.
S odvoláním na zdroj z francouzské rozvědky Malbrunot rovněž na Twitteru uvedl, že britské jednotky SAS „byly na Ukrajině přítomny od začátku války, stejně jako americké Delty.“
To bylo zřejmé z pokročilé taktiky, kterou „ukrajinské“ síly používaly k zadržení ruského postupu, ale svědectví z první ruky potvrzují, že problém je skutečný. New York Times a další média zveřejňují vzácná přiznání o zapojení USA do sdílení zpravodajských informací s Ukrajinci, které přímo vedlo ke smrti několika ruských generálů a také ke zničení významných prostředků, jako jsou vojenská dopravní letadla a ruská vlajková loď Moskva.
Představitelé Pentagonu a Joe Biden mezitím neustále popírají, že by Ukrajina byla „zástupnou válkou.“ Pokud to není zástupná válka, pak nevím, co to je. Bez zapojení USA, Spojeného království a EU se o žádnou válku nejedná. Už by bylo po všem a Ukrajina by se vzdala před několika týdny.
Lidé se mohou přít, zda je to dobře, nebo špatně. Jak jsem již zmínil v několika článcích, nemám pocity ani v jednom případě, protože celá událost se jeví jako odvádění pozornosti od mnohem důležitější hrozby globálního hospodářského poklesu a inflační krize. Je třeba si uvědomit, že se skutečně jedná o zástupnou válku a že samotná přítomnost amerických a evropských vojenských prostředků na Ukrajině by mohla být Ruskem využita jako důvod k rozšíření svých operací daleko za hranice Donbasu.
Nejen to, ale také to ospravedlňuje širší taktiku, která je přímo zaměřena na USA a Evropu. Například zástupná válka umožňuje Rusku rozumně argumentovat ve prospěch úplného odříznutí EU od zdrojů ropy a zemního plynu, na nichž Evropa závisí přibližně 40 % svých energetických potřeb. Ospravedlňuje to ruské hospodářské strategie včetně spojenectví s Čínou s cílem vyřadit americký dolar z pozice světové rezervní měny. A v důsledku situace na Ukrajině nadále očekávám kybernetické útoky někdy v tomto roce. Přinejmenším budou z takových útoků obviňovány Rusko a Čína bez ohledu na to, zda jsou za ně skutečně odpovědné.
Znamená přítomnost amerických a evropských vojáků na Ukrajině, že se blíží globální jaderná válka? Je to nepravděpodobné. Stejně jako ve Vietnamu nedošlo k jaderné válce mezi Ruskem, Čínou a USA, přestože NVC dostávala stálé dodávky a výcvik od sovětských a čínských sil, je minimální pravděpodobnost, že na Ukrajině vypukne globální jaderná válka. Vzájemné zničení neslouží zájmům globalistů, alespoň pokud doufají, že se jim podaří alespoň trochu předvídat výsledek.
Přesto bych se nedivil, kdybychom v tomto desetiletí viděli alespoň jeden hřibovitý mrak někde na světě v rámci regionálního konfliktu. Také světová válka nemusí přerůst v jadernou, aby byla katastrofální.
Bohužel díky hollywoodským filmům má mnoho lidí mylné představy o tom, jak by třetí světová válka mohla ve skutečnosti vypadat. Zábavní média vždy líčí třetí světovou válku jako bleskový okamžik, kdy jsou odpáleny rakety a rozbitá civilizace přeživších musí sbírat kousky. Nikdy však neukazují dlouhou válku plnou finančních ztrát, narušení dodavatelského řetězce, kybernetických útoků a vleklých regionálních bitev, v nichž jsou Američané posíláni do zámoří umírat jen proto, aby se předstíralo, že tyto územní spory jsou nějakým způsobem „naší odpovědností.“
To, co vidím na Ukrajině, jsou počátky války, která se nepodobá žádné jiné; války, v níž jsou zbraně především nepřímé a finanční, nikoli kinetické. Vzhledem ke globální vzájemné obchodní závislosti zůstaly mnohé západní země v tomto druhu konfliktu naprosto bezbranné. Nemáme schopnost se bránit, protože naše ekonomické systémy jsou postaveny na modelu, který vyžaduje, abychom se vzdali domácí výroby a spoléhali se na zdroje a průmysl jiných národů.
Nikdy to neplatí více než ve vztahu s Čínou, která kontroluje přibližně 20 % veškerého exportního zboží do USA. Čína se úzce spojila s Ruskem. To se nezmění, protože vědí, že s tím Západ nemůže nic dělat; je v tom příliš mnoho ekonomických pák. Události na Ukrajině jsou navíc pravděpodobně předzvěstí vlastní čínské invaze na Tchaj-wan.
Pokud je to plán, pak by Čína musela počkat na optimální povětrnostní podmínky po skončení monzunového období, tedy někdy v září. Začala by raketovým bombardováním a útoky na infrastrukturu, po nichž by někdy na začátku října následoval obojživelný útok.
Zástupná válka na Ukrajině je klíčovým okamžikem dějin (spolu s potenciální invazí na Tchaj-wan), protože nabízí globálním mocenským zájmům, které sní o „velkém resetu“, možnost přehodit celosvětovou hospodářskou krizi, kterou před lety vytvořily, na „příliv osudu.“ Mohou tvrdit, že ke kolapsu došlo jen kvůli zpupnosti suverénních národů a „nesmyslným hranicím.“ Pokud se USA a Evropa přímo podílejí na zabíjení ruských vojáků a pokud to bude široce odhaleno, pak se ruská strana příběhu vyjasní a západní strana se zamlží. Přímá ruská odplata se stane logickou a racionální, a nikoli šílenou reakcí národa vedeného šílencem, jak tvrdí mainstreamová média.
Obě strany divadla kabuki musí mít pocit, že jsou oprávněny eskalovat malou válku ve válku světovou. Tak to fungovalo vždycky. Když se dělnické obyvatelstvo začne příliš vzpouzet a hrozba vzpoury proti establishmentu je na dosah ruky, elity rozpoutají válku. Je to jako hodinky. Tato taktika oslabuje běžné obyvatelstvo, vyčerpává počet mužů v bojovém věku, kteří by jinak mohli představovat hrozbu pro vládnoucí třídu, a vytváří dostatečný strach a paniku, aby přesvědčila veřejnost k výměně dalších svobod.
Divokou kartou je nyní obyvatelstvo USA a Evropy a do jisté míry i ruské obyvatelstvo a jejich reakce. Starý vtip říká: „Co kdyby uspořádali válku a nikdo by nepřišel bojovat?“ To je právě teď potenciální realita, protože je v rukou veřejnosti, jak daleko otázka Ukrajiny zajde. Je většina Američanů a Evropanů ochotna poslat své syny a v některých případech i dcery bojovat a umírat kvůli Donbasu? Jsou ruští občané ochotni bojovat a umírat za hranicemi Ukrajiny?
Spousta lidí se v poslední době pouští do velkých řečí, ale je tohle opravdu ten kopec, na kterém jsou ochotni zemřít? Myslím, že ne. Proč? Protože v hloubi duše většina lidí ví, že tato válka je fraška, hra na globální šachovnici elitářů s nekalými ambicemi. Vědí, že důvody války nejsou čisté, a to ani na jedné straně. Virtuálně signalizují ve prospěch Ukrajiny, ale nikdy nebudou ochotni jít a riskovat své životy za ukrajinskou půdu. Stejně tak nejsou ochotni riskovat život člena své rodiny za Ukrajinu.
Mám podezření, že globalisté to už vědí, protože se snaží Američany přesvědčit o nutnosti otevřeného vojenského zapojení. Přepnou na ekonomickou stránku konfliktu v naději, že fiskální katastrofa zamlží mysl veřejnosti a zítra bude ochotnější podpořit širší válku.
