V duchu zjevného „usmíření a multilateralismu“, které definují přístup Bidenovy administrativy k vedení mezinárodní diplomacie, předal ministr zahraničí USA Antony Blinken ukrajinskému prezidentovi „plnou moc“ k nabídce Rusku úlevy od mezinárodních sankcí výměnou za ukončení vojenské ofenzívy na Ukrajině.
V neděli 3. dubna Blinken v rozhovoru pro televizi NBC News potvrdil, že Zelenskyj – jeden z nejambicióznějších nastupujících nových vůdců ve střední Evropě, kterého si nelze splést s imperialistickým poskokem – má schopnost vyjednat úlevu od sankcí výměnou za mír, a přitom se tvářil velkoryse a sblíženě a prozradil, že administrativa prezidenta Joea Bidena podpoří vše, co bude chtít ukrajinský lid udělat pro ukončení války.
„Budeme sledovat, co Ukrajina dělá a co chce udělat,“ řekl Blinken. „A pokud dospěje k závěru, že může tuto válku ukončit, zastavit smrt a ničení a pokračovat v prosazování své nezávislosti a suverenity – a to nakonec vyžaduje zrušení sankcí – samozřejmě jí to umožníme.“
Blinken s podtónem diplomatické sofistiky argumentoval, že ačkoli Putin údajně „nedosáhl svých cílů“ na Ukrajině – „podmanit si Kyjev, demonstrovat vojenskou zdatnost Ruska a rozdělit členy NATO“ -, má podle něj stále smysl usilovat o vyjednávání.
„Přestože se mu podařilo ustoupit, přestože si myslím, že pro Vladimira Putina je to už strategická porážka, smrt a zkáza, které každý den na Ukrajině páchá… jsou strašné, a proto je také velký zájem na tom, aby skončily.“
Důvěryhodnost zdánlivé „americké neutralitě“ a „přístupu z ruky do ruky“ k ukrajinské krizi dodává Wall Street Journal – oficiální hlas republikánského establishmentu, vlastněný mediálním magnátem Rupertem Murdochem, který se během působení Bidenovy administrativy ujal vedení v publikování zasvěcených sólokaprů, zatímco demokratičtí šíbři, New York Times a Washington Post se z úcty k samozvaným „pokrokářům“ v Bílém domě stáhly do pozadí – zveřejnil na apríla zavádějící zprávu, že německý kancléř Olaf Scholz nabídl Volodymyru Zelenskému několik dní před zahájením ruské vojenské ofenzívy šanci na mír, ale ukrajinský prezident ji odmítl.
Nově zvolený kancléř řekl Zelenskému 19. února v Mnichově, „že by se Ukrajina měla vzdát svých aspirací na členství v NATO a vyhlásit neutralitu jako součást širší evropské bezpečnostní dohody mezi Západem a Ruskem,“ odhalil deník. Noviny rovněž tvrdily, že „pakt by podepsali Putin a Biden, kteří by společně garantovali bezpečnost Ukrajiny.“
Zelenskyj však nabídku na ústupek a vyhnutí se konfrontaci odmítl s tím, že „ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi nelze věřit, že by takovou dohodu dodržel, a že většina Ukrajinců si přeje vstup do NATO.“
Poté, co 29. března ruská delegace na istanbulské mírové iniciativě oznámila částečné stažení ruských sil na Ukrajině, konkrétně omezení ruské ofenzívy severně od hlavního města, požadovala ukrajinská delegace kromě jiných ustanovení „bezpečnostní záruky za podmínek podobných článku 5“, tedy doložce o kolektivní obraně transatlantické vojenské aliance NATO.
CNN v den aprílových žertů uvedla, že západní představitelé byli „překvapivým ukrajinským návrhem“ zaskočeni. „S Ukrajinci neustále diskutujeme o způsobech, jak jim můžeme pomoci zajistit suverenitu a bezpečnost,“ uvedla ředitelka komunikace Bílého domu Kate Bedingfieldová. „V tuto chvíli však nemohu hovořit o ničem konkrétním, co by se týkalo bezpečnostních záruk.“
„Ukrajina není členem NATO,“ odpověděl vicepremiér Dominic Raab na otázku BBC, zda je Spojené království připraveno stát se garantem ukrajinské nezávislosti. „Nehodláme se zapojit do přímé vojenské konfrontace s Ruskem,“ dodal.
Západní diplomaté sice poznamenali, že ruská mírová jednání nejsou „ničím jiným než kouřovou clonou“, ale zároveň tvrdili, že závazek vůči Ukrajině podle článku 5 je nepravděpodobný vzhledem k tomu, že USA a mnoho jejich spojenců, včetně Spojeného království, nejsou ochotny postavit své jednotky do přímé konfrontace s ruskými silami. Teorie, že Rusko by na Ukrajinu nezaútočilo, pokud by mělo západní bezpečnostní záruky, se zdá být stále větším rizikem, než jsou USA a jejich spojenci ochotni podstoupit.
Jako způsob, jak si Rusko „zachovat tvář při jednáních“, šli Ukrajinci dokonce tak daleko, že navrhli, aby se případné takové bezpečnostní záruky nevztahovaly na separatistická území v oblasti Donbasu na východě Ukrajiny. Řada amerických a západních představitelů se však k případným bezpečnostním zárukám staví skepticky a mnozí tvrdí, že v průběhu jednání je zatím předčasné o jakýchkoli nepředvídaných událostech hovořit.
V rozporu se zavádějícími zprávami, které oslavují ukrajinské imperialistické poskoky jako údajné „pány svého osudu“, řekl prezident Joe Biden vedoucím představitelům EU na summitu minulý měsíc v Bruselu, že „jakákoli představa, že se z toho dostaneme za měsíc, je mylná“ a že EU se musí připravit na dlouhodobou nátlakovou kampaň proti Rusku.
Američtí a evropští představitelé vyjádřili skepsi ohledně „upřímnosti a odhodlání“ Ruska k mírovým jednáním a zdůraznili, že pouze úplné příměří, stažení vojsk a navrácení dobytého území Ukrajině by stačilo k zahájení jednání o zrušení sankcí vůči ruské ekonomice.
„Představa, že byste Putina odměnili za obsazení území, nedává smysl… bylo by velmi, velmi obtížné s tím počítat,“ svěřil se listu Financial Times vysoký představitel EU. „Existuje rozpor mezi těmito jednáními, tím, co se skutečně děje na místě, a naprostým cynismem Ruska. Myslím, že jim musíme dát najevo, jaká je realita,“ dodal úředník.
Západní země jednaly jak o „prosazování stávajících sankcí“, tak o přípravě „potenciálních dodatečných opatření“ ke zvýšení tlaku na ruského prezidenta Vladimira Putina, uvedli pro britské noviny vysocí představitelé EU a USA. O možném časovém rámci zmírnění sankcí se podle nich nehovořilo.
Vysocí britští představitelé podle Sunday Times radili Ukrajincům, aby vyčkávali a nespěchali se zajištěním mírové dohody s Ruskem, a naléhali na ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, aby instruoval své vyjednavače, aby během mírových jednání s ruskými protějšky odmítli dělat ústupky.
Vysoce postavený vládní zdroj uvedl, že existují obavy, že spojenci „příliš usilují“ o brzké uzavření mírové dohody, a dodal, že dohody by mělo být dosaženo teprve tehdy, až bude Ukrajina v co nejsilnější pozici.
V telefonickém rozhovoru Boris Johnson varoval prezidenta Zelenského, že prezident Putin je „lhář a tyran“, který bude jednání využívat k tomu, aby vás „unavil a donutil k ústupkům.“ Britský premiér rovněž poslancům sdělil, že je „rozhodně nemyslitelné, aby byly zrušeny jakékoli sankce jen proto, že došlo k příměří.“ Londýn se snaží zajistit, aby „nikdo z našich přátel a partnerů na celém světě od sankcí neustoupil“, dodal.
V rozhovoru s Danou Bashovou ze CNN v neděli 3. dubna generální tajemník NATO Jens Stoltenberg uvedl, že „spojenci NATO podporují Ukrajinu již mnoho, mnoho let“, a dodal, že vojenská pomoc byla „v posledních týdnech od invaze posílena.“ Úředník upřesnil, že „spojenci NATO, jako jsou Spojené státy, ale také Velká Británie a Kanada a někteří další, cvičili ukrajinské jednotky po celá léta.“
Podle Stoltenbergových odhadů takový výcvik absolvovaly „desítky tisíc ukrajinských vojáků“, kteří nyní „na frontě bojují proti invazním ruským silám.“ Generální tajemník dále připsal bruselské alianci zásluhu na tom, že „ukrajinské ozbrojené síly jsou nyní mnohem větší, mnohem lépe vybavené, mnohem lépe vycvičené a mnohem lépe vedené než kdykoli předtím.“
Kromě dlouhodobého programu CIA zaměřeného na pěstování protiruského povstání na Ukrajině kanadské ministerstvo národní obrany 26. ledna, dva dny po ruské invazi na Ukrajinu, odhalilo, že kanadské ozbrojené síly vycvičily „téměř 33 000 ukrajinských vojáků a bezpečnostních pracovníků v řadě taktických a pokročilých vojenských dovedností.“ Zatímco Spojené království prostřednictvím operace Orbital vycvičilo 22 000 ukrajinských bojovníků, jak uvedl informovaný generální tajemník NATO.
„Prorocká“ zpráva společnosti RAND Corporation s názvem „Overextending and Unbalancing Russia“ zveřejněná v roce 2019 prohlašuje, že deklarovaným cílem amerických politiků je „podkopat Rusko stejně, jako USA během studené války podvratně destabilizovaly bývalý Sovětský svaz“, a do písmene předpovídá krizi, která se odehrává na Ukrajině. RAND Corporation je kvazi-americký vládní think tank, který dostává tři čtvrtiny svých finančních prostředků od americké armády.
Zpráva sice označuje Rusko za „nesmiřitelného protivníka“, ale zároveň konstatuje, že „Rusko má hluboce zakořeněné obavy“ z vměšování Západu a možného vojenského útoku. Tyto obavy jsou považovány za „zranitelnou stránku, kterou lze využít.“
Zpráva RAND uvádí několik „provokativních opatření“, jejichž cílem je zákeřně „destabilizovat a podkopat“ Rusko. Některé z těchto kroků zahrnují: přemístění bombardérů do dosahu klíčových ruských strategických cílů, rozmístění dalších taktických jaderných zbraní na místech v Evropě a Asii, zvýšení rozmístění a přítomnosti námořních sil USA a spojenců v operačních oblastech Ruska (Černé moře), pořádání válečných cvičení NATO na hranicích Ruska a odstoupení od Smlouvy o střednědobých jaderných silách (INF).
Téměř všechny provokační akce doporučené ve zprávě RAND byly prakticky realizovány postupně Obamovou, Trumpovou a Bidenovou administrativou od převratu na Majdanu v roce 2014, svržení ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče a následné anexe Krymského poloostrova Ruskem.
Celá zpráva RAND uvádí: „Ačkoli požadavek NATO na jednomyslnost činí nepravděpodobným, že by Ukrajina mohla v dohledné době získat členství, prosazování této možnosti Washingtonem by mohlo posílit ukrajinské odhodlání a zároveň vést Rusko ke zdvojnásobení úsilí o zabránění takovému vývoji.“
V listopadu 2021 podepsaly USA a Ukrajina Chartu strategického partnerství. Dohoda potvrdila „aspirace Ukrajiny na vstup do NATO“ a „odmítla krymské rozhodnutí o znovusjednocení s Ruskem“ po převratu na Majdanu v roce 2014.
V prosinci 2021 Rusko navrhlo uzavření mírové smlouvy s USA a NATO. Ústředním ruským návrhem byla písemná dohoda zajišťující, že Ukrajina nevstoupí do vojenské aliance NATO. Když Washington navrhovanou smlouvu pohrdavě odmítl, zdálo se, že kostky jsou vrženy.
Server The Intercept 11. března uvedl, že navzdory tomu, že Rusko téměř rok organizovalo masivní vojenskou výstavbu podél hranic s Ukrajinou, „ruský prezident Vladimir Putin učinil konečné rozhodnutí o invazi až těsně předtím, než 24. února zahájil útok,“ uvedli pro Intercept vysoce postavení současní i bývalí představitelé amerických zpravodajských služeb. „Teprve v únoru nabyla agentura a zbytek americké zpravodajské komunity přesvědčení, že Putin provede invazi,“ dodal vysoký úředník.
V dubnu loňského roku americké zpravodajské služby poprvé zjistily, že „ruská armáda začíná přesouvat velké množství vojáků a techniky k ukrajinským hranicím.“ Většina ruských vojáků rozmístěných v té době u hranic byla později „přesunuta zpět na své základny“, ale americké zpravodajské služby zjistily, že „část vojáků a materiálu zůstala v blízkosti hranic.“
V červnu 2021, na pozadí rostoucího napětí kvůli Ukrajině, se Biden a Putin setkali na summitu v Ženevě. Letní stažení vojsk přineslo krátké období klidu, ale „krize začala znovu narůstat v říjnu a listopadu“, kdy americké zpravodajské služby sledovaly, jak Rusko opět „přesunulo velké množství vojáků zpět k hranicím s Ukrajinou.“
Podáním přátelské ruky Rusko před loňským červnovým summitem výrazně stáhlo své síly podél západní hranice. Namísto oplácení však domýšlivé vedení údajně jediné přežívající světové supervelmoci ruku přátelství odmítlo a povýšeně odmítlo přiznat rozumné bezpečnostní záruky, které Rusko na summitu požadovalo a které by pravděpodobnost války jistě odvrátily.
V kontextu rusko-ukrajinské války, kterou záměrně zorganizovaly mocnosti NATO s cílem zákeřně destabilizovat a mezinárodně izolovat Rusko, je až neuvěřitelné, že ukrajinský prezident „má právo veta“ nad rozhodnutím NATO, které Rusku nabízí úlevu od mezinárodních sankcí výměnou za ukončení vojenské ofenzívy na Ukrajině, jak tvrdí charismatický, i když prohnaný ministr zahraničí.
Jsou čtenáři natolik důvěřiví, aby předpokládali, že ukrajinské návrhy na mírovou smlouvu s Ruskem byly předloženy bez předchozí konzultace s patrony NATO a že NATO nemůže uplatnit dostatečný vliv, aby přesvědčilo neprůbojné ukrajinské vedení k dosažení dohody s Ruskem, zejména poté, co ruský mírotvorce jednostranně nabídl Kyjevu zásadní ústupek, zaměřený na osvobození regionu Donbas s ruskou většinou na východě Ukrajiny a omezení ruské ofenzivy ve zbytku rozbouřené země?
