„Jste mostem mezi duchem a hmotou, mezi Stvořitelem a stvořením.“ – Ken Carey
To je moje oblíbená věta z knihy The Starseed Transmissions od Kena Careyho, duchovního učitele, který tuto knihu vydal již v roce 1982.
Nejsem příliš zastáncem některých myšlenek vyjádřených v jeho knize, zejména předpovědí na rok 2012, protože mnohé z nich se s odstupem času ukázaly jako zcela nepravdivé. Přesto jsem však mnohými duchovními naukami v knihách, jako je tato, nadšen.
Zamyslete se na chvíli nad myšlenkou Hvězdného semínka. Stručně řečeno, jde o myšlenku, že na této planetě právě teď žijí lidé, jejichž duše, chcete-li, pochází odněkud z vesmíru.
Může jít o apel na ego – „no, ty to prostě nechápeš, protože nejsi duchovně vyvinutý jako já“, nebo může jít o zcela legitimní a reálný jev. Kdo ví?
Takové věci mi vrtají hlavou. Rád přemýšlím jinak a experimentuji s novými nápady, abych zjistil, které fungují a které ne.
Samozřejmě to můžete přehnat a ztratit se v ideologickém plevelu (jako u každého systému víry), nebo to můžete využít k tomu, abyste si rozšířili obzory a smířili se s tím, že nemáte a nikdy nebudete mít všechny odpovědi.
Bez ohledu na to si myslím, že je důležité mít nějaký základ cíle a záměru v rámci „toho, co neznáme“ – duchovní stránky života, chcete-li. Naše generace (hlavně západní) je první od úsvitu lidské civilizace, které toto spojení s duchem, s nějakou formou vyššího účelu a božství v životě tolik chybí.
I kdybyste vy, čtenáři, v něco takového nevěřili, můžete alespoň uznat, jaký dopad má existence takového cíle na morálku a etiku každého člověka.
Pokud si myslíte, že život je takový, jaký je, proč si nedělat, co chcete? Je to váš život, tak ať jdou následky k čertu! To je v podstatě satanistický pohled na život, zatímco duchovnější pozorovatelé raději vidí existenci jako nadějný vývoj k něčemu lepšímu.
„Vesmír se kloní ke spravedlnosti!“ – říkával Martin Luther King Jr.
A byla to duchovní cesta, kterou se skutečně vydal, když se ve svých dvaceti letech stal pastorem a později se pokusil naplnit Boží vizi svobodného a sjednoceného národa, který by byl schopen bok po boku bojovat za svobodu bez okovů rasismu, jež by ho svazovaly do jedné z nejnižších forem lidské existence.
Duchovní myšlenky, jako jsou tyto, mají nevyhnutelně podobu fyzických činů, které nás všechny následně posouvají kupředu.
Samozřejmě, že bez tíhy světa, který vás alespoň částečně uzemňuje a udržuje v určité stabilitě a soustředění, je zcela možné ztratit se v duchovních myšlenkách a zabloudit do propasti „toho, co nyní víme“.
Osobně jsem viděl lidi, kteří se vydali touto cestou, a je to velmi nezdravé. Ale bez alespoň trochy obojího, jak reality, tak duchovního úžasu, může být život nesmyslnou a zmatenou jízdou.
Prosím vás tedy, abyste o tom přemýšleli takto: položit otázku znamená skutečně na ni odpovědět. Že prostě klást otázky, které ve vaší mysli vzbudí úžas, v srdci oheň nebo v žilách pocit, znamená pokročit jako živá, myslící lidská bytost. Bez nových myšlenek, které boří mantinely moderního konceptuálního myšlení, bychom nebyli nikde.
Takže se vás znovu ptám: Mohl by někdo z nás skutečně sestoupit odněkud z vesmíru? Nebo je život „takový, jaký je“, pro naši mysl příliš jednoduchý? Na odpovědi vlastně nezáleží, pokud si položíte otázku a zvážíte možnost, že se můžete mýlit.
