„Bez navrácení zemědělské produkce Ukrajiny a produkce potravin a hnojiv Ruska a Běloruska na světové trhy navzdory válce skutečně neexistuje skutečné řešení problému globální potravinové bezpečnosti.“ Tato přímočará slova generálního tajemníka OSN Antónia Guterrese přesně vystihují současnou globální potravinovou krizi.
Vzhledem k tomu, že Spojené státy a skupina G7 (tvořená Kanadou, Francií, Německem, Itálií, Japonskem, Spojeným královstvím a Spojenými státy) trvají na tom, že odříznutí vývozu potravin z Ukrajiny představuje největší hrozbu pro světovou potravinovou bezpečnost, místo aby připustily mnohem silnější negativní dopad západních sankcí proti Rusku, jejich propaganda nesmírně poškozuje světové chápání a schopnost zabránit hrozící globální potravinové katastrofě.
G7 a blížící se potravinová katastrofa
Při pohledu na situaci v oblasti světového zásobování potravinami vidí mnozí odborníci bezprostřední hrozbu „lidské katastrofy“, jak se vyjádřil prezident Světové banky David Malpass. Andrew Bailey, guvernér Bank of England, při diskusi o rostoucích cenách potravin charakterizoval svůj pohled na problémy s celosvětovým zásobováním potravinami jako „apokalyptický.“ Tento nárůst vedl k rozvinutí dvou problémů současně: vytvořil hrozbu hladu a hladomoru v částech globálního Jihu a zasáhl životní úroveň ve všech zemích světa.
Ještě před rychlým růstem cen v souvislosti s válkou na Ukrajině trpělo chronickým nedostatkem potravin více než 800 milionů lidí – přibližně 10 % světové populace. Tuto skutečnost uvedla americká ministryně financí Janet Yellenová, když v dubnu 2022 hovořila k účastníkům akce Řešení potravinové nejistoty: Malpasse, předsedy Světové banky, na které se mimo jiné zúčastnili i šéfové mezinárodních finančních institucí. Yellenová rovněž poznamenala: „První odhady naznačují, že jen v důsledku vyšších cen potravin by se v subsaharské Africe mohlo dostat do chudoby nejméně 10 milionů lidí navíc.“ Světový potravinový program (WFP) plánuje „letos nakrmit rekordních 140 milionů lidí“ a uvádí, že „nejméně 44 milionů lidí v 38 zemích balancuje na hraně hladomoru“, což je nárůst oproti 27 milionům v roce 2019.
V zemích, které se potýkají s jinými problémy, například se změnou klimatu, je nárůst cen potravin katastrofální. Například v Libanonu se podle WFP „cena základního potravinového koše – minimální potravinové potřeby na rodinu na měsíc – zvýšila o 351 %“ v roce 2021 ve srovnání s rokem 2020.
V zemích globálního Severu hladomor nehrozí, ale obyvatelé těchto zemí čelí prudkému snížení životní úrovně, protože globální potravinová krize zvyšuje i ceny, které musí platit lidé v bohatých zemích a které si musí rozpočítat. Například ve Spojených státech vedla kombinace vysoké inflace a zpomalení ekonomiky k tomu, že se reálný průměrný týdenní výdělek v loňském roce snížil o 3,4 %, jak vyplývá z údajů amerického Úřadu pro statistiku práce.
Falešná analýza G7 o příčinách potravinové krize
Tváří v tvář rychle rostoucí hrozbě prohlubující se potravinové krize se ve dnech 12. až 14. května sešli ministři zahraničí zemí G7, aby konečně zaměřili svou pozornost na tuto naléhavou záležitost. Dne 13. května vydali prohlášení, v němž vyjádřili „hluboké znepokojení“ nad rostoucí potravinovou nejistotou, přičemž následující den poukázali na to, že „svět nyní čelí zhoršujícímu se stavu potravinové nejistoty a podvýživy… v době, kdy už 43 milionů lidí bylo krůček od hladomoru.“
Skupina G7 však nepravdivě tvrdila, že příčinou této potravinové krize je především „Rusko, které blokuje odchodové cesty pro ukrajinské obilí.“ Podle kanadské ministryně zahraničí Mélanie Jolyové: „Musíme zajistit, aby se toto obilí dostalo do světa. V opačném případě budou miliony lidí čelit hladomoru.“
Sankce a celosvětová potravinová krize
Toto prohlášení G7 záměrně zkresluje současnou globální potravinovou krizi. Namísto snahy o řešení této krize využily USA a ostatní členové G7 této příležitosti k další propagandě v souvislosti s válkou na Ukrajině.
Je jisté, že omezení vývozu z Ukrajiny globální potravinový problém ještě zhoršuje. Není však hlavní příčinou zhoršující se situace. Mnohem silnější příčinou jsou západní sankce uvalené na ruský vývoz.
Prvním důvodem je skutečnost, že Rusko je ve srovnání s Ukrajinou mnohem větším vývozcem základních potravin a dalších produktů. Rusko je největším světovým vývozcem pšenice, která se na světovém vývozu podílí téměř třikrát více než Ukrajina, 18 % oproti 7 %.
Druhá, a ještě důležitější, je situace s hnojivy. Rusko je největším světovým vývozcem hnojiv a Bělorusko, které rovněž čelí západním sankcím, je rovněž významným dodavatelem – dohromady tvoří více než 20 % světových dodávek. Ceny hnojiv rostly již před válkou na Ukrajině kvůli vysokým cenám pohonných hmot – výroba hnojiv je do značné míry závislá na zemním plynu -, ale sankce Západu, které Rusku brání ve vývozu hnojiv, situaci ještě zhoršily.
David Laborde, vedoucí výzkumný pracovník Mezinárodního institutu pro výzkum potravinové politiky, upozornil, že „největší hrozbou, které potravinový systém čelí, je narušení obchodu s hnojivy.“ Podle něj je to proto, že: „Pšenice bude mít dopad na několik zemí. Problém s hnojivy může ovlivnit každého zemědělce všude na světě a způsobit pokles produkce všech potravin, nejen pšenice.“
Ohrožení celosvětových dodávek hnojiv ilustruje, že energetické produkty jsou nezbytným vstupem prakticky do všech hospodářských odvětví. Vzhledem k tomu, že Rusko je jedním z největších světových vývozců nejen potravin, ale také energie, mají sankce proti této zemi dominový inflační efekt v celé světové ekonomice.
Reakce v zemích globálního Jihu
Situace v zásobování světa potravinami se po zasedání G7 dále zhoršila, když 14. května Indie, druhý největší světový producent pšenice, oznámila, že zastavuje vývoz pšenice kvůli ztrátám na úrodě způsobeným intenzivní vlnou veder. Již v dubnu Indonésie oznámila, že ukončuje vývoz palmového oleje – Indonésie se na světových dodávkách podílí 60 procenty.
Indické zastavení vývozu pšenice bude další těžkou ranou pro země globálního Jihu, kam se její vývoz převážně soustřeďuje. V letech 2021-2022 Indie vyvezla 7 milionů tun pšenice, především do asijských zemí globálního Jihu, jako jsou Srí Lanka, Indonésie, Jemen, Nepál, Malajsie, Filipíny a Bangladéš. Indie si však již dříve stanovila cíl rozšířit vývoz pšenice na 10 milionů tun v letech 2022-2023, včetně prvních dodávek 3 milionů tun pšenice do Egypta.
Ukončením sankcí zabráníme zhoršení potravinové krize
Vývoj situace jasně ukazuje, že slova Antónia Guterrese byla skutečně přesná – světovou potravinovou krizi nelze vyřešit bez vývozu potravin a hnojiv z Ukrajiny i z Ruska. Bez nich lidstvo skutečně čelí „katastrofě“ – miliardy lidí budou muset snížit svou životní úroveň a stovky milionů lidí na globálním Jihu budou čelit velkým těžkostem, jako je hlad nebo ještě něco horšího. Téměř všechny země globálního Jihu právem odmítly podpořit jednostranné sankce USA proti Rusku. Toto odmítnutí je třeba rozšířit na celý svět, aby se zabránilo další devastaci.
