George W. Bush byl prezidentem necelý rok, když jeho tvárnou mysl pohltily myšlenky na bohatství, moc a vliv a nasměrovaly ho na jednosměrnou cestu ke zlu. Pod vlivem viceprezidenta, jehož morální pokřivenost zastínila jeho vlastní, přeměnil Bush Oválnou pracovnu v doupě zkaženosti.
Zlověstnou svatyni, kde on a jeho rakovinová klika plánovali, jak zabít tři mouchy jednou ranou, jak zní upravená verze přísloví. Najít způsob jak legitimizovat zabavení zahraniční ropy a zároveň se zmocnit rozsáhlých opiových polí pokrývajících rozlehlou afghánskou krajinu a profitovat z nich. Chtěl také samozřejmě dokončit to, co jeho otec začal v Iráku – sesadit nebo zavraždit Saddáma Husajna. Bush měl navíc pocit, že Američané mají příliš mnoho svobod, a zoufale se snažil omezit práva a svobody, které jsou Američanům drahé.
Tak znělo úvodní poselství kontraadmirála Darse E. Crandalla, když v pátek ráno 10. prosince na Guantánamu pokračoval soud s Georgem W. Bushem.
Bushův advokát David Aufhauser překvapivě prohlásil, že se vzdá úvodní řeči a místo toho se rozhodl pronést poznámky poté, co JAG ukončí své dokazování.
První položkou, kterou kontraadmirál Crandall nabídl jako důkaz, byla mikrokazeta se třemi různými hlasy: George W. Bushe, Dicka Cheneyho a Donalda Rumsfelda. Tři nezávislí odborníci, jak sdělil porotě, digitálně porovnali hlasy na kazetě s více než 150 veřejně dostupnými nahrávkami těchto tří mužů a s dostatečnou jistotou (97,5 %) určili, že hlasy skutečně patří Bushovi, Cheneymu a Rumsfeldovi.
„Neznáme přesné datum, kdy k tomuto rozhovoru došlo, ale můžeme z něj vyvodit, že to bylo přibližně tři měsíce před 11. zářím,“ řekl kontraadmirál Crandall a stiskl tlačítko přehrávání.
Bush: „Pokud to uděláme, musíme do toho jít naplno, víte. A až to bude hotové, budeme potřebovat zatraceně dobrou záminku, abychom to mohli prodat Kongresu a naše ruce, ty budou muset být čisté jako lilie.“
Cheney: „Nebudou s námi mít spojitost. A naše ruce – no, budou vykoupané v bělidle.“
Bush: „Kolik to bude stát?“
Cheney: „Koho to zajímá? Nejsou to naše peníze (Cheney se směje) a my bohatneme na úkor daňových poplatníků. Můžu všechno zařídit, ale potřebuju k tomu vaše svolení.“
Rumsfeld: „Jestli to chceme na září, nemáme moc času na přípravu, možná tři měsíce.“
Cheney: „Done, vláda pracuje efektivně, když to potřebujeme. Uděláme to a spousta informací, které nechceme zveřejnit, navždy zmizí. Obviníme Bin Ládina – myslím, že už ho nepotřebujeme – a až se usadí prach v New Yorku a Washingtonu, vybombardujeme Kábul. Nikoho nezajímá, jestli zničíme pár starobylých kamenných budov a slaměných chýší. A vy se můžete pochlubit novými nablýskanými zbraněmi.“
Bush: „A svět to koupí? Uvěří, že nějací špatně financovaní džihádisté dokázali provést nejsofistikovanější a nejsmrtonosnější teroristický útok v dějinách, a to na americké půdě? Jsem pro zabíjení těch zmrdů, Dicku, ale tomuhle uvěří?“
Cheney: „Jsi zasranej prezident, Georgi! Uvěří všemu, co jim řekneš, aby věřili.“
Kontradmirál Crandall zastavil nahrávku. „Tohle samozřejmě není první rozhovor, který vedli o plánování 11. září, ale už jenom tohle vypovídá o mnohém a…“
Aufhauser vstal a vznesl námitku. „Tohle se zdá být krajně nevhodné. Najednou máte kouzelnou pásku, kouřící zbraň, a očekáváte, že přijmeme její legitimitu. Až dosud obhajoba o té pásce nevěděla. Nebylo by správné poskytnout nám kopii, abychom si i my mohli nechat ověřit její pravost. Mohl byste nám, prosím, sdělit, kde jste tuto kazetu získal?“
„Mohu: Rumsfeld ji udělal. Vše, co mohu říci je, že byla objevena mezi jeho osobními věcmi poté, co spáchal sebevraždu u soudu,“ řekl kontraadmirál Crandall.
„Proč by si pořizoval nahrávku, která by ho nakonec mohla usvědčit?“ zeptal se Aufhauser.
„Jak to mám vědět, a to není naše starost. Možná se chtěl pojistit pro případ, že by plán nevyšel a George s Dickem by se snažili svalit vinu na něj, ale já se nezabývám spekulacemi, pouze fakty. A faktem je, že na té nahrávce je George, Dick a Don,“ řekl kontraadmirál Crandall.
Aufhauser se zeptal, proč v případě, že je nahrávka autentická, nesedí Cheney vedle Bushe jako spoluobžalovaný.
„Protože uprchl ze země téže noci, kdy byl Bush zatčen. Zajímavá shoda okolností, nemyslíte?“ Zeptal se kontraadmirál Crandall a pustil nahrávku.
Bush: „S jakými ztrátami počítáme na domácí frontě?“
Cheney: „Tak několik tisíc, možná i víc.“
Bush: „Aha, to není tak špatné.“
Rumsfeld: „Každá bitva má i vedlejší ztráty. S těmi svými se musíme smířit.“
Bush: „Dokud nás z toho nebudou obviňovat.“
Cheney: „Jak jsem řekl, to se nestane.“
Zatímco se nahrávka přehrávala, Bush vypadal nevzrušeně a jen skelně zíral do zdi, zatímco jeho právník zpochybňoval pravdivost nahrávky.
„Než si vyslechneme další podrobnosti, admirále Crandalle, mohli bychom, prosím, přerušit jednání do pondělí, aby obhajoba s vaším souhlasem mohla o víkendu nechat ověřit pravost této nahrávky. Také vás zdvořile žádám o kopie všech dalších důkazů, které plánujete použít a o kterých jsme nebyli informováni,“ řekl Aufhauser.
„Jak už vám bylo v minulosti připomenuto, toto není civilní soudní proces. Této žádosti nemusíme vyhovět. Ale poskytnu vám kopii záznamu a víkend,“ řekl kontradmirál Crandall.
Tribunál byl odročen na pondělní ráno.
