V posledních několika týdnech Čína předvedla rozsáhlou diplomatickou sílu.
Krátce poté, co Si Ťin-pching dokončil úspěšnou cestu do Moskvy, kde se setkal s Vladimirem Putinem, Peking oznámil, že zprostředkoval dohodu o normalizaci vztahů mezi Saúdskou Arábií a Íránem. Tento průlom byl všeobecně považován za ránu vlivu USA na Blízkém východě. Poté Čína přesvědčila Honduras, aby změnil diplomatické uznání Tchaj-wanu na Peking, a nyní se na návštěvu Pekingu chystají vysoce postavení západní politici a představitelé EU, včetně francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové a španělského premiéra Pedra Sancheze.
V posledních týdnech se Čína na úkor USA dočkala obrovských diplomatických úspěchů, které zmrazily pokusy Washingtonu izolovat Peking na globální scéně ve stylu studené války a neúnavnou propagandistickou kampaň plnou negativismu a vyvolávání strachu. Navzdory tomu všemu se však stále ukazuje, že Čína je prostě příliš velká a globálně významná na to, aby ji bylo možné izolovat, což ilustruje, že Bidenova strategie vytváření překrývajících se mnohostranných aliancí ve snaze zadržet Peking nebude fungovat.
Čínský „velmocenský moment“
Čína prokázala, že je velmocí, která je schopna řídit globální dění svým vlastním směrem, což je výsada, o níž se USA domnívaly, že je jejich výlučným právem. Pekingský mírový návrh pro Ukrajinu a saúdskoíránská dohoda o normalizaci způsobily ve Washingtonu šok. Zejména Siova návštěva v Moskvě vnesla do dynamiky kolem ukrajinského konfliktu novou rovnováhu a ohrozila mylné odhady USA, které se pod vlivem pýchy domnívají, že mohou konflikt eskalovat do té míry, že si vynutí nulový výsledek ve prospěch vlastních strategických cílů.
Jak bylo uvedeno výše, evropští představitelé reagovali na Siovu návštěvu nikoliv tím, že by se obrátili proti Číně, jak se doufalo, ale tím, že zintenzivnili svou diplomatickou spolupráci s Pekingem a snažili se zůstat na palubě. Jaká však bude reakce Číny? Dá se očekávat, že se objeví prvek „Tak přestaňte stát na straně Spojených států proti nám.“ Potenciálním důsledkem strategického partnerství Číny s Ruskem by tak v dalším průběhu mohlo být oslabení amerického vlivu na EU, který se Washington snaží posílit rozdmýcháváním válečného konfliktu na Ukrajině. Peking tak vnáší do této rovnice tolik potřebnou rovnováhu.
Tchaj-wan ztrácí spojence a USA jsou bezmocné, aby to zastavily
Uprostřed toho všeho byly USA bezmocné, aby zabránily Hondurasu uznat pevninskou Čínu na úkor Tchaj-wanu, s nímž obě země v neděli oficiálně navázaly diplomatické vztahy. Američtí představitelé se údajně snažili „opřít“ do Hondurasu, aby změnil názor, a dokonce hovořili o „změně názoru.“ Není divu, že blahosklonný postoj Washingtonu byl odmítnut – koneckonců, proč by Honduras neměl mít nárok na stejné diplomatické vztahy s Čínou, jaké mají samotné USA? A kdo jsou USA, aby poučovaly Honduras o tom, co tvoří jeho národní zájmy?
Po tomto kroku zůstává Tchaj-wanu pouze 13 takzvaných oficiálních „diplomatických spojenců.“ Vliv těchto států je sice dohromady menší než „neoficiální“ podpora, kterou USA nyní poskytují Tchaj-peji, nicméně to ukazuje, že mezinárodní uznání politiky jedné Číny, a tedy potvrzení toho, že Tchaj-wan je součástí Číny, roste. Dále, zatímco Washington se snaží vyvolat konflikt v této otázce, Peking se nesnaží přimět země, aby uznaly a podpořily jeho postoj. Honduraská výměna, kterou Tchaj-wan nazval „dolarovou diplomacií“, je připomínkou toho, že ekonomická velikost a rozsah Číny jako partnera jsou příliš velké na to, aby je bylo možné ignorovat, a USA s tím nemohou nic dělat.
Prohraná bitva?
Americká zahraniční politika se nyní zaměřuje na zadržování Číny jako geopolitického soupeře prostřednictvím dlouhodobých vojenských, ekonomických, technologických a politických strategií. To zahrnuje vytváření nových komplexních aliancí, jako je AUKUS, zbrojení na otázky lidských práv, jako je obvinění z „genocidy Ujgurů“, uvalování stále rostoucího embarga na špičkové komponenty a vyvolávání vojenského napětí kvůli ostrovu Tchaj-wan.
Předpoklady USA, že Čínu lze komplexně izolovat, však pramení z domýšlivosti unipolární zkušenosti, která chronicky přeceňuje americkou moc a podceňuje postavení Číny. Několik posledních týdnů ukázalo, že izolace není snadné dosáhnout a že Peking si navzdory všemu zachovává schopnost utvářet geopolitiku podle svých představ. Velká hra tedy pokračuje a Si Ťin-pching má pravděpodobně ještě několik triků v rukávu.
Prosím, lajkujte a přihlaste se k odběru tohoto kanálu, abychom mohli pokračovat ve sdílení zpráv, kterých se mainstream neodvažuje dotknout. Zůstaňte silní. Tento boj vyhrajeme.
Čína si myslela že se za ní Rusko připlazí o pomoc a dopadlo o přesně naopak.
Nie iba Čína, ale aj Rusko, Irán, Venezuela, Kuba, KĽDR. Ako aj kopa iných štátov. Ich počet sa pomaly zvyšuje každým týždňom.