Bill Gates propaguje „Net Zero“ jako řešení klimatických problémů – kritici to označují za „finanční podvod“

Bill Gates,Net Zero

Environmentální aktivistka a zastánkyně potravinové suverenity, doktorka Vandana Shiva, v rozhovoru pro The Defender uvedla, že rostoucí hnutí „čisté nuly“, které propaguje Bill Gates a další globalisté, je podvod, který znečišťovatelům umožňuje kupovat kredity namísto snižování emisí, což umožňuje zabírání půdy a ovládání společností.

Bill Gates,Net Zero

Bill Gates je známý jako jeden z hlavních světových zastánců „čisté nuly.“ Tento technologický miliardář prohlásil, že dosažení nulových emisí skleníkových plynů do roku 2050 bude „nejtěžší výzvou, jakou kdy lidstvo přijalo“, a nejúžasnější věcí, jakou kdy lidstvo udělalo.“

Přesunout světové emise skleníkových plynů z dnešních 52 miliard tun na čistou nulu v příštích třech desetiletích podle Gatese znamená, že „musíme najít lepší způsoby, jak dělat prakticky všechno“ od „potravin, které jíme“, až po „budovy, ve kterých žijeme“, protože „prakticky každá lidská činnost produkuje emise skleníkových plynů.“

Když však Gates mluví o „čisté nule“, nemyslí tím skutečnou nulu, tedy žádné emise.

Přidáním slova „čisté“ do rovnice pro předělání „prakticky každé lidské činnosti“ se význam slova „nula“ podstatně mění.

A Gates pomohl přesvědčit většinu zemí světa, aby toto malé, málo srozumitelné a zdánlivě neškodné slovo „čistá“ přidaly do svých závazků týkajících se změny klimatu.

Co přesně tedy pro Gatese a další, kteří sdílejí jeho ambice, čisté nulové emise znamenají?

Ekologická aktivistka Vandana Shiva, Ph.D., řekla časopisu The Defender:

„Čistá nula“, jak přiznává Bill Gates ve své knize „Jak se vyhnout klimatické katastrofě“, neznamená, že znečišťovatelé přestanou znečišťovat. Jde o to, aby znečišťovatelé získali nové zisky tím, že vytvoří nové trhy s falešnými technologickými řešeními, jako je geoinženýrství a falešné potraviny, a nové formy zabírání půdy prostřednictvím „uhlíkových offsetů.“

„Čistá nula“ je finanční podvod podobný krizi rizikových hypoték z roku 2008, která vedla ke kolapsu Wall Street a celých ekonomik.“

Budoucí důsledky čisté nuly jsou dalekosáhlé. Celosvětový tlak na dosažení čisté nuly proměnil „uhlíkové kredity“ v globálně obchodovatelné finanční nástroje, které velkým korporacím a miliardářům poskytují jakousi „licenci na znečišťování.“

Globální „uhlíkový trh“ vytvořil nové způsoby, jak ekonomickým elitám umožnit zabírat půdu, profitovat z pochybných technologií a snažit se získat trh doslova pro jakoukoli činnost, která produkuje uhlík, což podle Gatesových slov může zahrnovat „prakticky každou lidskou činnost.“

Historie čisté nuly a možnosti jejího zneužití
Koncept čisté nuly existoval především v akademických pracích a zprávách, dokud nebyl na naléhání mocných zastánců začleněn do Pařížské dohody z roku 2015. Od té doby se ve světě rozmohl závazek „čisté“ nuly.

Shiva nedávno řekla Russellu Brandovi: „Sledovala jsem, jak Bill Gates ovládl systém OSN [Organizace spojených národů] klimatickým summitem v Paříži v roce 2015.“

A v jiném rozhovoru řekla Shiva o Gatesovi toto:

„Vymyslel slovo, které jsem nikdy předtím neslyšela, a nazval ho ‚čistá nula‘. A řekl, že musíme vyřešit klimatické problémy pomocí čisté nuly.

„To neznamená, že se zbavíme emisí. On létá soukromým tryskáčem a má všechny služby soukromých tryskáčů na světě. Říká, že to neznamená, že přestaneme znečišťovat životní prostředí. Říká, že to jen znamená, že musíme najít cizí půdu pro kompenzace, které pohltí naše znečištění.“

Tady je vysvětleno, jak má čistá nula fungovat.

V článku 4 Pařížské dohody se strany dohodly, že zdroje emisí musí být „vyváženy“ pohlcováním skleníkových plynů.

V článku 6 se hovoří o „mezinárodně přenášených výsledcích zmírňování změny klimatu“, což znamená uhlíkové kredity, které lze kupovat, prodávat a obchodovat s nimi přes hranice států.

Pařížská dohoda vedla ke vzniku globálního „trhu s uhlíkem“, na němž vlády a soukromé subjekty nakupují a prodávají kredity tím, že financují činnosti, které snižují emise uhlíku nebo jim zabraňují, nebo ty, které odstraňují uhlík z atmosféry.

Kredity za odstraňování uhlíku lze získat prostřednictvím technologických metod odstraňování, jako je „přímé zachycování uhlíku v ovzduší“ – technologie, která dosud nebyla ve velkém měřítku vyzkoušena -, nebo prostřednictvím pozemních metod, jako je ochrana lesů a sekvestrace uhlíku v zemědělské půdě.

Velcí znečišťovatelé, kteří získají kredity, je mohou použít ke „kompenzaci“ svých emisí, takže ve skutečnosti nemusí nic snižovat.

Tato myšlenka dosažení „čisté nuly“ prostřednictvím globálního trhu s uhlíkovými kredity byla podle Shivy odklonem od dřívějšího chápání toho, jak by se měla změna klimatu řešit.

„Zastavení znečištění, které je příčinou klimatického chaosu a destabilizace klimatu, je ekologickou povinností, a to jak z důvodu ochrany práv Země jako živého organismu, tak i lidských práv těch, o jejichž životy přicházíme kvůli klimatickým katastrofám,“ uvedla Shiva v rozhovoru pro The Defender.

„To znamená, že musíme směřovat ke ‚skutečné nule‘, pokud jde o emise. Protože 0,1 % je zodpovědné za většinu znečištění, musí znečišťovatelé přestat znečišťovat, a jak bylo dohodnuto v Riu na Summitu Země, znečišťovatelé musí platit,“ dodala.

Čistá nula postavila tuto logiku na hlavu a dala velkým znečišťovatelům právo finančně odkoupit „emisní práva.“ Tak se uhlíkové kredity staly „oblíbeným klimatickým řešením Wall Street.“

„Bývalý guvernér Bank of England Mark Carney nyní stojí v čele iniciativy OSN Net Zero,“ uvedla Shiva, „která je popisována jako ‚navždy měnící vodovodní potrubí celého finančního systému‘.“

S takovou finanční silou v zádech se celosvětová snaha o čistou nulu od Pařížské dohody z roku 2015 rozjela. Do roku 2019 se k čisté nule zavázaly země pokrývající šestinu světové ekonomiky a do roku 2021 se závazky čisté nuly týkaly devíti desetin světové ekonomiky.

V červenci Gates uvedl, že příští konference OSN o klimatu – COP28, která se bude konat 30. listopadu až 12. prosince – „bude pro světové lídry rozhodující příležitostí, aby se spojili a podnikli skutečné kroky k urychlení naší cesty k nulovým čistým emisím uhlíku.“

„Z velké části bezcenné“ uhlíkové kompenzace a „nebezpečné“ geoinženýrství
Podle odhadů by trh s „uhlíkovými kredity“ mohl do poloviny století dosáhnout 100 miliard dolarů.

Uhlíkové kredity se však v posledních letech dostaly pod větší kontrolu, protože velké korporace nakoupily jejich velké množství v rámci snahy o zlepšení své pověsti v oblasti životního prostředí. Kritici tomu říkají „greenwashing.“

Výzkum offsetů ukazuje, že „velká většina z nich není skutečná nebo je nadhodnocená, případně obojí“, uzavírá doktorka Barbara Haya, ředitelka projektu Berkeley Carbon Trading Project.

„Lesní uhlíkové kompenzace schválené předním světovým certifikátorem a používané společnostmi Disney, Shell, Gucci a dalšími velkými korporacemi jsou z velké části bezcenné,“ uvádí se ve vyšetřování vedeném deníkem The Guardian.

Nicméně snaha o dosažení čisté nuly tím, že se velkým emitentům umožní získat uhlíkové kredity, nabírá na obrátkách.

Zákon o snižování inflace, který podepsal prezident Joe Biden, byl podle časopisu Time finanční „bonanzou pro průmysl zachycování uhlíku“, přestože se nikdy neprokázalo, že by technologické metody „zachycování uhlíku“ byly ekonomicky proveditelné ve velkém měřítku.

Dalším potenciálním zdrojem uhlíkových kreditů je geoinženýrství – přímá manipulace se zemským klimatem. Některé začínající podniky se již pokoušejí prodávat geoinženýrské uhlíkové kredity pomocí různých schémat, jako je rozprašování chemikálií do atmosféry, aby odrážely sluneční světlo, nebo vázání uhlíku v mořské trávě.

Ačkoli je geoinženýrství považováno za nebezpečné a přinejlepším nedomyšlené, Bílý dům přesto v červnu vydal zprávu, v níž doporučuje, aby byly některé formy geoinženýrství studovány, a zmiňuje se o možném budoucím zapojení „soukromých subjektů.“

Nákup uhlíkových kreditů – „globální zlatá horečka“
Na rozdíl od spekulativních a neověřených technologických metod odstraňování uhlíku může zachycování uhlíku v lesích a na zemědělské půdě zachycovat uhlík ve značném měřítku.

Vzhledem k závodu o získání dostupných uhlíkových kreditů do roku 2050 existuje obrovská finanční motivace pro velké hráče v globální ekonomice, aby v rámci jakési globální „zlaté horečky“ skupovali půdu schopnou produkovat uhlíkové kredity. Pouze ti, kteří vlastní omezený počet pozemních kreditů, si budou moci nárokovat právo vypouštět skleníkové plyny.

Celosvětová horečka o pozemní uhlíkové kredity byla předpovězena již v době, kdy byl poprvé představen cíl čisté nuly. Někteří ekologičtí aktivisté se obávali, že cílem budou méně rozvinuté země globálního jihu.

Tyto předpovědi se ukázaly jako přesné.

Africký stát Libérie právě oznámil, že asi 10 % své půdy – přes 2 miliony akrů lesa – postoupí společnosti Blue Carbon LLC ze Spojených arabských emirátů (SAE). Tento „převod práv na znečištění“, jak jej strany označují, umožní SAE „splnit své klimatické závazky.“ (Spojené arabské emiráty budou koncem letošního roku místem konání CoP28 OSN.)

Společnost Blue Carbon vede podobná jednání se Zambií a Tanzanií.

V loňském roce Nigérie poskytla přístup k více než 4 milionům akrů půdy společnosti African Agriculture Inc. se sídlem v USA. Společnost plánuje vysazovat stromy a následně prodávat uhlíkové kredity producentům emisí s vysokým podílem emisí.

Kritici označují podobné dohody za „uhlíkový kolonialismus“, protože systémy uhlíkových kreditů založené na půdě odnímají místním lidem přístup k půdě a poskytují ji zahraničním vládám a mezinárodním finančním zájmům. Kromě toho jsou přínosy pro životní prostředí často přehnané.

V červenci přijel Francouzský prezident Emmanuel Macron na Papuu-Novou Guineu, aby zde propagoval rozsáhlý projekt ochrany přírody i investici Francouzského energetického gigantu TotalEnergies do zkapalněného zemního plynu (LNG) v hodnotě 10 miliard dolarů.

Jeden z vedoucích pracovníků TotalEnergies tvrdil, že uhlíkové kredity z projektu na ochranu přírody budou použity k „vyrovnání“ emisí z projektu LNG.

Pozemková horečka za „uhlíkovými kredity“ se neomezuje jen na rozvojové země – proniká i do průmyslově vyspělých západních zemí.

„Skotsko je na globální frontové linii Velkého čistě nulového únosu půdy,“ zní jeden z titulků o nadnárodních společnostech a investičních fondech, které vkládají peníze do skotské venkovské půdy, včetně rašelinišť bohatých na uhlík.

V Nizozemsku vláda navzdory tvrdému odporu zemědělců pokračuje v realizaci plánů na vyvlastnění až 3 000 farem, aby splnila klimatické cíle země.

Nizozemští zemědělci jsou cílem záboru půdy, uvedla Shiva.

Možná ne náhodou založila Nizozemská banka Rabobank v roce 2021 první pilotní projekty Rabo Carbon Bank. Stalo se tak v návaznosti na zprávu Evropské komise z téhož roku, která stanovila ziskové strategie pro „uhlíkové zemědělství.“

Podle generální ředitelky Rabo Carbon Bank Barbary Baarsmy je „potenciál trhu obrovský.“

Snahu zavřít farmy lze chápat pouze v širším kontextu tohoto potenciálně „obrovského“ globálního trhu s uhlíkem, který má obrovskou poptávku po uhlíkových kreditech z půdy.

Podle některých odhadů by jediná ropná společnost, Shell, potřebovala pro své plány na čistou nulu půdu o rozloze třikrát větší než Nizozemsko.

Pozemkové kredity, které by mohly vzniknout uzavřením tisíců Nizozemských farem, by nakonec mohli nakupovat investoři a následně je připisovat velkým znečišťovatelům na jiných místech globálního trhu, kteří by je mohli použít k „vyrovnání“ svých pokračujících emisí.

Tato dynamika může pomoci vysvětlit, proč Gates v posledních letech koupil 250 000 akrů zemědělské půdy v USA, což je předmětem mnoha spekulací, protože se lidé ptají, proč se Gates stal největším Americkým „farmářem.“ Tak obrovské množství půdy by mu mohlo umožnit využít výhod globálního trhu s uhlíkem.

Vzhledem k tomu, že zábory půdy s nulovou čistou produkcí vytlačují malé a střední výrobce potravin, mohou lidé jako Gates, kteří mají velké investice v technologicky vyspělých potravinářských společnostech, jež se tváří, že jsou šetrné ke klimatu – například výrobci falešného masa -, získat podíl na trhu a dále ovládat dodávky potravin.

Shiva uvedla, že čistě nulové zábory půdy pomáhají uskutečnit vizi high-tech potravinové budoucnosti, kterou prosazují Gates a investoři ze Silicon Valley: „zemědělství bez zemědělců“ a „potraviny bez farem.“

Podle Shivy je jídlo Gatesovým „novým impériem.“ Jeho plány zahrnují „kontrolu nad půdou, kontrolu nad osivy, zničení skutečných potravin, aby je nahradil laboratorními, a úplné vyloučení zemědělců ze zemědělství“ pomocí patentovaných osiv a různých „klimaticky inteligentních“ technologií.

Jak daleko může v budoucnu zajít zneužívání „čisté nuly“?
Kromě záborů půdy a pochybných technických řešení má snaha ekonomických elit zahnat trh s uhlíkovými kredity do kouta další důsledky pro budoucnost.

V budoucnosti, kdy každý občan může mít osobní povolenku na emise oxidu uhličitého – což je myšlenka, se kterou přišli někteří aktivisté, politici a mezinárodní instituce – by umožnění nákupu a prodeje uhlíkových kreditů poskytlo ekonomickým elitám způsob, jak si koupit budoucí „spotřební práva“ všech ostatních.

Zde je vysvětlení, jak by podle Baarsmy z Rabo Carbon Bank, „přispěvatele do agendy“ Světového ekonomického fóra (WEF), fungovaly osobní uhlíkové povolenky:

„Když chci létat, koupím si například práva na emise uhlíku od někoho, kdo si létání nemůže dovolit… Nebo když někdo bydlí v malém domě, může prodat svá práva na emise uhlíku někomu, kdo bydlí ve velkém domě. Tímto způsobem mohou chudí lidé těžit z výhod zelené ekonomiky.“

Ačkoli se Baarsma snažila tuto myšlenku podat v pozitivním duchu, umožnit ultrabohatým jednotlivcům a velkým společnostem kupovat „práva na emise uhlíku“ od chudých a střední třídy by znamenalo umožnit 1 % nejbohatších lidí skupovat budoucí „spotřební práva“ lidí na cokoli, co produkuje uhlík – včetně všeho od bydlení a zemědělství až po dopravu a cestování.

Decentralizace je klíčem k překonání čisté nuly
Čistá nula „není o uzdravení Země a regeneraci jejích ekologických systémů a procesů. Nejde o zastavení znečištění. Jde o pokračování znečišťování a hledání nových způsobů znečišťování,“ řekla Shiva časopisu The Defender.

Pokud jde o půdu, Shiva prosazuje potravinovou suverenitu: kontrolu potravin a zemědělské půdy zemědělci a místními obyvateli, kteří se zabývají tradičními, neprůmyslovými a regeneračními metodami zemědělství.

„Musíme podporovat malé farmy, které pečují o zemi, o vše živé a produkují biologicky rozmanité, zdravé, čerstvé a ekologicky šetrné potraviny pro všechny,“ dodala.

Drobní zemědělci používající ekologické metody stojí v protikladu k miliardářům a velkým korporacím, které využívají čistou nulu jako záminku k zabírání půdy a zisku z uhlíkových kreditů a kontrolují zásobování potravinami pomocí průmyslových metod, které jsou škodlivé pro životní prostředí a lidské zdraví.

Klíčem k autentické, lidové a ekologicky rozumné odpovědi na jejich snahy je decentralizace moci, navrhuje Shiva a další kritici čisté nuly.

Finanční systémy jako čistá nula, které předstírají, že se zabývají změnou klimatu, ale ve skutečnosti umožňují 1 % nejbohatších soustředit moc nad zemědělskou půdou a potravinami, profitovat z pochybných technologií a vykonávat finanční kontrolu nad lidskými činnostmi, které produkují uhlík – podle Gatesových slov „prakticky nad každou lidskou činností“ -, je třeba odmítnout.

„Přechod od globalizace řízené nadnárodními korporacemi k postupné lokalizaci našich ekonomik se stal ekologickým a sociálním imperativem,“ napsala Shiva, „abychom ochránili životy lidí i životní prostředí.“

Prosím, lajkujte, sdílejte a přihlaste se k odběru tohoto kanálu, abychom mohli pokračovat ve sdílení zpráv, kterých se mainstream neodvažuje dotknout. Zůstaňte silní. Tento boj vyhrajeme.

Zdroj

5 1 vote
Article Rating
Subscribe
Upozornit na
guest
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
zdenio
Host
zdenio
10 měsíců před

Debilní doba jako Gates sám.

1
0
Would love your thoughts, please comment.x