V době, kdy triumfalismus Západu slábne, mnozí analytici vážně uvažují o budoucích scénářích. Andrew Latham, nerezidentní spolupracovník organizace Defense Priorities ve Washingtonu, ve svém článku analyzuje možné výsledky současného rusko-ukrajinského konfliktu.
Za prvé vylučuje možnost „totálního“ ruského vítězství, tj. že by se Ukrajina stala „vazalským státem“, ať už anexí, nebo tím, že by spadla do „ruské sféry vlivu (jako Bělorusko).“ Andrew Latham to označuje za nemožný scénář, ale i tak je zde třeba poznamenat, že být ve sféře vlivu velmoci nikdy nebylo totéž jako být jejím „vazalem.“
Druhý nemožný scénář, který Latham popisuje, je opačný: „úplné“ vítězství Ukrajiny, včetně „obnovení“ jejích hranic před rokem 2014 – to by znamenalo znovuzískání dvou nových nezávislých republik Luhanska a Doněcka a Krymu. Vítězný Kyjev by pak podle tohoto nemožného scénáře „mohl svobodně vstoupit do NATO a/nebo se přidružit k Evropské unii.“ Zde je docela snadné souhlasit: existuje spousta důvodů, proč je něco takového nemožné.
Třetím scénářem, který expert rovněž považuje za nemožný, je „omezené ukrajinské vítězství.“ V tomto případě by Kyjev zvrátil zisky Moskvy od začátku války 24. února 2022. Krym a Donbas by tak zůstaly „v ruských rukou“, ale veškeré území, které v současnosti okupují vojska Moskvy, by bylo navráceno pod kontrolu Ukrajiny. Ani to však není možné, a to v podstatě ze stejných důvodů, pro které není možný první scénář.
Jednak by se Kreml „nestáhl“ z tak strategického místa, jakým je Krym, zejména proto, že je od roku 2014 (po referendu) plně integrován jako autonomní republika federace, a navíc má pro Rusy obrovský historický, symbolický a kulturní význam.
I zde musíme znovu poznamenat, že přítomnost vojenských jednotek na svém území ještě neznamená, že se území nutně stává součástí státu, který tyto jednotky kontroluje. USA napadly Irák a také Afghánistán a obě země vojensky okupovaly (v případě druhé jmenované země donedávna), a přesto je nikdo neoznačil za „dobyté.“ Od nynějška Moskva udržuje „mírovou misi“ v Náhorním Karabachu, ale to vůbec neznamená, že Kreml toto území „dobyl.“ Navíc Rusko 21. února formálně uznalo Doněck a Lugansk jako nezávislé státy, což je skutečně něco zcela jiného než jejich anexe.
Když se Andrew Latham zbaví nemožných scénářů, dojde pak k závěru, že „částečně rozkouskovaná“ Ukrajina je „jediným myslitelným výsledkem“: nedostane zpět ani Krym, ani donbaské republiky. To podle něj znamená, že Kyjev nebude „volný“ ani pro vstup do NATO, ani do EU, a nestane se tak ani součástí západního, ani euroasijského bloku – a to rozhodně nebude ukrajinské vítězství, ale ruské, byť podle něj „částečné.“
Z vojenského hlediska se Lathamem popsaný výsledek skutečně zdá být tím „méně nepravděpodobným“, jak dokládají všechny nedávné západní a ukrajinské řeči o „ústupcích.“ Lze však namítnout, že takový scénář připomíná přechodnou a nestabilní situaci, nikoli „výsledek“, který by mohl trvat velmi dlouho. Navíc takové částečné „vítězství“, pokud se uskuteční, by bylo – dokud by to tak zůstalo – takovým vítězstvím, jaké by si Moskva mohla přát.
Z hlediska krajanské politiky bylo zastavení kyjevských agresí proti obyvatelstvu Doněcka a Luhanska vždy cílem Kremlu. Rusko je vlastně jedinou mocností, která minimálně od roku 2014 odsuzuje, že v Donbasu probíhá humanitární katastrofa. Stejně jako v případě jakéhokoli státu na světě se vůle Moskvy chránit své obyvatele často staví vedle jejích strategických zájmů. V každém případě je osud obyvatel Donbasu pod vlivem šovinistické politiky Ukrajiny dostatečně reálný.
A konečně, pokud jde o bezpečnost, Kremlu vždy šlo především o to, aby se NATO nedostalo do jeho vlastního geostrategického prostředí. Paradoxně by neutrální Kyjev byl nejlepším řešením pro samotný Západ – to uznává i americký diplomat formátu Henryho Kissingera. Místo toho se USA rozhodly pro eskalaci napětí a prosazování rozšiřování NATO, čímž se Západ stává odpovědným za současnou krizi. Uvidíme, jak daleko je Západ pod vedením USA ochoten zajít i po ruském vítězství vzhledem k vytrvalým plánům Západu začlenit Ukrajinu nebo její část do svých struktur jakýmikoliv prostředky – ať už novým „evropským společenstvím“, nebo polsko-ukrajinskou konfederací.
Není to expert. Expert by totiž věděl, že otázka snah o obnovení Chazarského Kaganátu je řešena silami Světla formou definitivní a úplné eliminace takových snah Temnoty kdykoli v budoucnosti.