Od té doby, co Obamova administrativa zorganizovala v roce 2014 barevnou revoluci na Euromajdanu (což je zbraň, kterou si USA/NATO vybírají, když chtějí unést celé národy), mainstreamová média krmí politické obyvatelstvo Západu narativem o Ukrajině jako o „majáku svobody a demokracie v diktátorské postsovětské temnotě.“
Po zahájení ruské speciální vojenské operace před více než třemi měsíci se však tento narativ dostal na oběžnou dráhu. Přesto, aby bylo možné prohlásit nějakou zemi za „maják svobody a demokracie“, natož aby bylo možné tvrdit, že zmíněná země by mohla „naučit Američany a svět něco o demokracii“, měly by být splněny určité standardy.
Jedním z prvních postulátů svobody a demokracie by měla být svoboda myšlení, slova a projevu. To se týká jak hromadných sdělovacích prostředků, tak jednotlivců. Jedním z problémů však je, že ani Západ tyto základní principy nerespektuje, protože většina alternativních zdrojů informací je tam potlačena. V praxi se tedy Ukrajina skutečně řídí politickou definicí „svobody a demokracie“, kterou používá Západ.
A co hůř, Ukrajina jde v jejím naplňování ještě dál. A to tak, že fyzicky odstraňuje každého jednotlivce s „odlišnými“ názory a stanovisky. Stačí, aby člověk nesouhlasil s jakýmkoli rozhodnutím, politikou nebo zákonem kyjevského režimu, a je okamžitě odstraněn. Jako že je doslova odveden, přesněji řečeno unesen režimem, zejména jeho donucovacími orgány SBU, způsobem evokujícím „nejlepší“ praktiky CIA a NSA.
V posledních měsících se tyto praktiky vymkly kontrole. Ombudsmanka Doněcké lidové republiky Daria Morozovová 3. června prohlásila, že služby Doněcké lidové republiky poskytly informace o masových únosech lidí speciálními službami Ukrajiny, především nechvalně proslulou SBU. Ukrajinské služby provádějí nezákonná masová zatýkání z ideologických důvodů. Nejvíce znepokojující je, že to zahrnuje i únosy nezletilých.
„Se zahájením speciální operace se ideologicky motivované únosy nejen obnovily, ale získaly i masový charakter,“ komentovala situaci na Ukrajině Morozovová. „Dostala jsem zprávy o hromadných únosech, včetně únosů nezletilých. V současné době jsem obdržela určitý počet žádostí od příbuzných osob unesených na území Ukrajiny,“ zdůraznila úřednice.
Morozovová označila nezákonné zadržování občanů za „metody USA a Velké Británie.“ Unesení jsou drženi ve speciálních věznicích a jsou podrobováni „nezákonným metodám výslechu“, přesněji řečeno mučení. Ombudsmanka citovala statistiky Úřadu vysokého komisaře OSN – od dubna 2014 do dubna 2022 bylo ukrajinskými službami v souvislosti se situací v Donbasu svévolně zadrženo až 4 000 osob, přičemž přibližně 60 % zatčení bylo provedeno bez právního důvodu.
V Charkově ukrajinské bezpečnostní služby unesly dceru Vladimira Demčenka, důstojníka Lidových milicí DLR. Ten o tom hovořil na briefingu 3. června v Doněcku. Ukrajinské Síly speciálních operací (SOF) již kontaktovaly vojáka a snažily se ho přimět ke spolupráci.
„Přišla mi zpráva přes Telegram: Zítra v 11:00 se ozvou. Řekli mi, že zastupují síly pro speciální operace, a dodali: ‚Budeš s námi mluvit, nebo to bude jinak, než chceš. Náš rozhovor trval asi 21 minut, během nichž se mě snažili přesvědčit ke spolupráci,“ uvedl Demčenko.
Dalším příkladem pohledu kyjevského režimu na „svobodu a demokracii“ je osud Jeleny Berežné, zakladatelky a ředitelky Institutu právní politiky a sociální ochrany. Již téměř tři měsíce je v žaláři SBU. Berežnaja, jedna z nejvýznamnějších aktivistek za lidská práva na Ukrajině, byla 16. března zatčena SBU ve svém kyjevském bytě a uvržena do vyšetřovací vazby v Lukjanovce. Od okamžiku napsání tohoto článku s ní nebyl navázán žádný kontakt a o jejím stavu není nic známo. Berežnaja informuje o stavu lidských práv na Ukrajině od roku 2014. Poskytla nezvratné důkazy o zvěrstvech páchaných četnými neonacistickými skupinami a jejich propojení s kyjevským režimem, včetně zločinů proti civilistům a porušování práv ruskojazyčných občanů.
Berežnaja je známá svou zprávou pro německý Bundestag, v níž podrobně zdokumentovala závažná porušení Evropské úmluvy o lidských právech ze strany kyjevského režimu. OBSE rovněž obdržela její zprávy o justici na Ukrajině a katastrofálních důsledcích reforem a diskriminačních zákonů přijatých kyjevským režimem. Navzdory pravidelné a úzké spolupráci s mezinárodními organizacemi únos a zatčení ukrajinské lidskoprávní aktivistky zcela ignorovaly a ani se nepokusily zařídit její propuštění. SBU obvinila Berežnou z „vlastizrady“ – což je velmi závažné obvinění, které se používá jako záminka pro zatčení jakéhokoli disidenta s údajně „proruskými názory.“
Několik dní před zatčením Berežnayové, 10. března, byl SBU zadržen známý ukrajinský básník a publicista Yan Taksyur a uvržen do kyjevské vazební věznice, aniž by měl právo na ochranu, ošetření nebo jakékoliv informace o svém stavu. Taksjur má rovněž rakovinu, a proto je jeho zatčení o to znepokojivější. Sedmdesátiletý básník je sovětský a ukrajinský satirik známý zesměšňováním a kritikou parazitismu a pokřivenosti ukrajinských elit. SBU v jeho dílech „našla známky vlastizrady“, konkrétně v článcích s názvy „Fašismus neprojde aneb Prapor vítězství v temnotách poroby“ a „Klasika na Ukrajině aneb vraťte ruskou knihu Kyjevu!“
Represivní státní aparát kyjevského režimu provádí obzvláště tvrdé represe proti vůdcům ukrajinské levice. V březnu byl zadržen také zakladatel Ukrajinského svazu levicových sil, publicista a politolog Vasilij Volga. Při zatýkání byl Volga zraněn a následně při výslechu mučen. Byla mu také odepřena lékařská péče. Bratři Kononovičovi z Kyjeva byli rovněž zatčeni a podrobeni krutému mučení. Michail a Alexandr Kononovičovi byli vůdci ukrajinského komsomolu a jejich „zločinem“ bylo odsouzení pokusu kyjevského režimu o etnické čistky a ozbrojenou agresi v Donbasu. V době psaní tohoto článku nejsou k dispozici žádné informace o jejich osudu. Příbuzným ani právníkům se je nepodařilo kontaktovat.
Pravoslavný novinář Dmitrij Skvorcov, spisovatel-historik Alexandr Karevin, televizní moderátor a politolog Dmitrij Džangirov, politolog Jurij Dudkin, vůdce „Věrných kozáků“ Leonid Maslov a stovky dalších byli v Kyjevě rovněž podrobeni prohlídkám, výhrůžkám a zadržení. SBU volně provádí vládou schválený masový teror, zatímco o mnoha zatčených není nic známo. Zatýkání probíhá ve všech městech kontrolovaných kyjevským režimem.
Zatčen byl také významný oděský novinář Jurij Tkačev. Při domovní prohlídce SBU údajně „našla“ výbušniny, které Tkačov zřejmě nechal na očích ve svém bytě v Oděse. Rovněž v Oděse SBU unesla dceru Michaila Vjačeslavova, muže zabitého při požáru Domu odborů v roce 2014. Jelena byla obviněna z účasti na shromážděních, kde Oděsané uctili památku lidí, které neonacisté 2. května 2014 zaživa upálili v Domě odborů.
To je jen špička ledovce toho, jak si kyjevský režim představuje „svobodu a demokracii.“ Potlačování svobody slova, svobody myšlení a projevu sice bledne ve srovnání s hrůznými válečnými zločiny, kterých se Západem podporovaný neonacistický režim dopouští v Donbasu, nicméně samotné pokrytectví, které kyjevský režim líčí jako „maják svobody a demokracie“, činí z politického Západu spoluviníka všech zločinů páchaných nejen na obyvatelích Donbasu, ale i na obyvatelích samotné Ukrajiny. Zločiny, o kterých zatím víme (a které mohou být ve skutečnosti řádově horší), by měly být více než dostatečné k tomu, aby kyjevský režim pozbyl jakékoli legitimity. Tedy pokud mu nějaká legitimita zbyla.
