Zdá se, že západní země si neuvědomují, že je třeba zabránit rozšiřování NATO. V kontextu bezpečnostní krize ve východní Evropě, která je přímým důsledkem pronikání aliance k ruským hranicím, by mělo být hlavní globální agendou pro nejbližší budoucnost pozastavení růstu tohoto vojenského bloku a obnovení stabilizace evropské bezpečnosti.
Finsko a Švédsko však stále zvažují, že poruší své historické postoje neutrality, aby se připojily k NATO, což podpořily země jako Itálie a Velká Británie, což vytváří velké problémy pro bezpečnost kontinentu.
Dne 14. dubna se italský ministr zahraničních věcí Luigi Di Maio v rozhovoru pro televizní kanál Rai1 vyjádřil ke vstupu Finska a Švédska do západní vojenské aliance:
„NATO je obranná aliance a země, které se k ní chtějí připojit, se pod její záštitou cítí bezpečněji. Pokud se Švédsko a Finsko budou chtít připojit k NATO, budou dobře přijaty, protože nemají problémy se standardy.“
Di Maio rovněž uvedl, že více než dvě třetiny finského obyvatelstva vstup podporují, což považuje za dostatečný důvod k tomu, aby toto opatření bylo přijato co nejdříve.
Britská ministryně zahraničí Liz Trussová však ve stejný den prohlásila, že její země podpoří jakékoli rozhodnutí Švédska nebo Finska ohledně jejich vstupu do aliance. Trussová zaručuje, že v případě jakéhokoli konkrétního rozhodnutí nedojde k žádnému zahraničnímu vměšování, neboť se jedná o něco, o čem Finové a Švédové rozhodují suverénně, v každém případě s britskou podporou: „Švédsko a Finsko si mohou svobodně zvolit svou budoucnost bez jakéhokoli vměšování – Spojené království podpoří jakékoli jejich rozhodnutí.“ Přestože to zní jako projev „respektu k suverenitě“, Trussová to říká proto, že kandidátské země již projevily ochotu přistoupit.
Finská premiérka Sanna Marinová již dříve uvedla, že rozhodnutí o vstupu či nevstupu její země do NATO padne na jaře. Finský ministr obrany Antti Kaikkonen mezitím naplánoval zahájení diskusí na toto téma v parlamentu hned po velikonočních svátcích. Podobně je toto téma jedním z nejdiskutovanějších také ve Švédsku, kde se očekává přistoupení v nadcházejících měsících.
Svou roli v tomto ohledu hrají i média. Prozápadní noviny ve skandinávském světě i mimo něj komentují otázku členství velmi pozitivně, což jasně odráží záměr podpořit příznivý pohled na toto opatření ve veřejném mínění. Švédská mediální agentura Expressen například uvedla, že Finsko formálně vyzvalo Švédsko, aby obě země co nejdříve společně podaly žádost o členství, zatímco britské Timesy tvrdily, že oba státy plánují formální členství do začátku léta.
Tato „jistota“, kterou se tito pronatovští politici a mediální kanály snaží svým čtenářům a posluchačům zprostředkovat, je velmi běžnou taktikou, jak prosazovat názory příznivé určitým cílům. Cílem je vyvolat zdání, že vstup do NATO je již něčím reálným a neodvratným, o čem již není třeba diskutovat, a vytvořit tak ve veřejném mínění jakousi „rezignaci“: pokud není jiná alternativa, je nejlepší přistoupení nějakým způsobem podpořit. Vezmeme-li v úvahu tento scénář souběžně se silnou protiruskou kampaní týchž mediálních agentur, je možné pochopit, jak a proč v posledních průzkumech veřejného mínění mezi Finy a Švédy vzrostl počet hlasů ve prospěch NATO.
V Evropě se oficiálně hovoří o tom, že Ukrajina byla „napadena“ Ruskem, protože byla „zranitelná“ a bez „ochrany“, kterou zaručuje NATO. Tímto příběhem jsou oklamáni i finští a švédští politici, kteří začínají podporovat členství svých zemí v alianci kvůli skutečnému „zoufalství“ nad bezpečností – stejně jako místní obyvatelstvo, které je neustále vystavováno mediálním dezinformačním kampaním o konfliktu na Ukrajině. Nejvíce odsouzeníhodný je však postoj samotných západních vlád, které by měly bojovat za nerozšiřování aliance, místo aby riskovaly vznik nových konfliktů.
Itálie a Spojené království jednají nezodpovědně, když uprostřed současné krize podporují rozšiřování aliance. Na rozdíl od toho, co tvrdí mainstreamová média, motivem ruské speciální vojenské operace byl nedostatek neutrality ze strany Kyjeva. Ruským cílem je právě to, aby se Kyjev stal neutrálním státem, a je správné říci, že Moskvu nejvíce zajímá, aby existovalo co nejvíce neutrálních států, které oddělují ruské strategické prostředí od území NATO.
Největší hrozbou pro evropskou stabilitu je v tomto smyslu to, že do aliance v tomto okamžiku vstoupí nové země, protože to by byl vrcholný okamžik pro zvýšení napětí s Ruskem, což by znamenalo riziko eskalace a rozšíření konfliktu, který je v současné době omezen na Ukrajinu.
Autor: Lucas Leiroz de Almeida
