Vzhledem k tomu, že válka na Ukrajině probíhá od 24. února a její konec je v nedohlednu, začali západní komentátoři a odborníci naléhat na USA a jejich spojence, aby zahájily rozhovory s Ruskem o situaci na Ukrajině dříve, než bude „příliš pozdě.“
Samuel Charap, vedoucí politolog v RAND Corporation, a Jeremy Shapiro, ředitel výzkumu v Evropské radě pro zahraniční vztahy, ve svém stanovisku zveřejněném v deníku New York Times vyzvali Západ, aby pokračoval v poskytování materiální podpory ukrajinské armádě, ale v úzké konzultaci s Kyjevem „začal otevírat komunikační kanály s Ruskem“, neboť „cílem by mělo být konečné příměří, i když cesta k němu zůstává nejistá.“
Vzhledem k tomu, že USA přislíbily Ukrajině vojenskou pomoc ve výši přibližně 24 miliard dolarů, což je více než čtyřnásobek ukrajinského obranného rozpočtu na rok 2021, a kromě toho další země přislíbily dalších 12 miliard dolarů, autoři tvrdí, že ačkoli je Západ odhodlán Ukrajině pomoci, nechce konflikt eskalovat ve válku velkých mocností.
„Dokud jsou Rusko i Západ odhodlány zvítězit na Ukrajině a jsou připraveny věnovat na dosažení tohoto cíle své hluboké zásoby zbraní, zdá se, že další eskalace je téměř předurčena,“ napsali experti.
Zdůrazňují, že diskuse jsou naprosto nezbytné, přestože jsou politicky riskantní, neboť válka na Ukrajině má potenciál přivést Rusko a NATO do přímého konfliktu. Lze argumentovat, že Rusko a NATO již v přímém konfliktu jsou, neboť atlantický blok již poskytuje zbraně a výcvik ukrajinské armádě a povzbuzuje bývalé vojáky a dobrovolníky k boji proti ruským silám. To vše navíc ke špionážní a sledovací pomoci, diplomatické a politické podpoře a lékařské pomoci.
Podle autorů má Rusko červené linie, které sice nejsou přesně známy v celé své šíři, ale lze je předpokládat. Odborníci uvádějí příklad, že pokud Ukrajinci dostanou konkrétní systémy nebo schopnosti, které by mohly přímo cílit na ruské území, je pravděpodobné, že to Moskva bude považovat za překročení červené linie. Právě z tohoto důvodu, když americký prezident Joe Biden nedávno oznámil, že Ukrajině budou dodány raketové systémy s vícenásobným odpálením, byla zatajena munice nejdelšího doletu, která by mohla zasáhnout Rusko.
„Předpokladem tohoto rozhodnutí bylo, že Moskva bude eskalovat – tj. zahájí útok proti NATO – pouze v případě, že budou poskytnuty určité typy zbraní nebo pokud budou použity k zasažení ruského území,“ tvrdili. „Cílem je být opatrný a zastavit se před touto hranicí a zároveň poskytnout Ukrajincům to, co potřebují k ‚obraně svého území před ruským postupem‘, jak uvedl Biden v červnovém prohlášení.“
Pro odborníky to vytváří hlavolam, neboť Západ prozatím není ochoten vyslat své vojenské síly přímo na Ukrajinu, ale ruské vítězství je nepřijatelné. Zároveň, pokud by se Ukrajině nějakým způsobem podařilo zastavit ruský postup díky pomoci západních zbraní, znamenalo by to pro Moskvu nepřijatelnou porážku, která by mohla ruskou armádu donutit „zdvojnásobit“ svou operaci.
Charap a Shapiro zdůrazňují, že
„Odhodlání Západu i Ruska udělat vše pro to, aby na Ukrajině zvítězily, je hlavním motorem eskalace“ a že pouze prostřednictvím rozhovorů může dojít k deeskalaci. Jak říkají, „nejlepší způsob, jak zabránit tomu, aby se tato dynamika vymkla kontrole, je začít jednat dříve, než bude pozdě.“
Ačkoli má dvojice ve své analýze nepochybně pravdu v tom, že rozhovory jsou nejlepším způsobem řešení konfliktu, opomíjí naprostou neochotu ukrajinské strany od roku 2014 o problémech diskutovat, jakož i povzbuzování, kterého se Kyjevu dostává od Washingtonu a Londýna, aby se do jednání s Moskvou nepouštěl. Samotná krize na Ukrajině je dnes způsobena tím, že Kyjev odmítá jednat a diskutovat, zatímco se zavázal k cestě ultranacionalismu, militarizace a dokonce nuklearizace.
Oba analytici tímto způsobem nutně neříkají nic hlubokomyslného, protože diskuse byly vždy cestou k řešení problémů mezi Moskvou a Kyjevem, a to i před událostmi roku 2014. Problém je v tom, že nezdůrazňují, že Kyjev je s podporou Washingtonu zcela neochotný se do diskusí zapojit, přestože Moskva je k tomu ochotná.
V jejich analýze mohou být určité mezery, ale důležitější je, že když experti z RAND a Evropské rady pro zahraniční vztahy v New York Times vyzývají k zahájení diskusí o ukončení války na Ukrajině, je to významný narativní posun oproti povzbuzování k prodloužení bojů, které se obvykle objevuje ve vlivných západních think tancích a médiích, včetně těchto tří výše zmíněných institucí.
Vzhledem k tomu, že speciální vojenská operace trvá již půl roku a její konec je v nedohlednu, západní analytici hrubě podcenili odhodlání Ruska, přecenili schopnosti Ukrajiny a špatně odhadli účinnost sankcí. Nyní se v akademické a mediální sféře stále více uznává, že Rusko má situaci na Ukrajině plně pod kontrolou a samo rozhoduje o tom, kdy svou vojenskou operaci ukončí. Vzhledem k této skutečnosti může být v nejlepším zájmu Západu zahájit seriózní jednání, protože to může být jediný způsob, jak ovlivnit výsledek konfliktu. Politické třídy na Západě však tuto skutečnost zatím nechtějí přijmout.