Vzhledem k tomu, jak se levicová mainstreamová média a jejich spojenci ohánějí termíny „nacisté“ a „bělošští supremacisté“ a často je používají i na ty, kteří se pouze staví proti jejich rasové agendě, by si člověk myslel, že nacisty a bělošskými supremacisty zcela pohrdají.
A vzhledem k tomu, jak se tito strážci establishmentu snaží zrušit každého, kdo je takto označen, byste si mysleli, že skutečné projevování zmíněných vášní bude diskvalifikující kdekoli a kdykoli.
Mysleli byste si to, tedy pokud byste si mysleli, že jde o myšlení, pokud byste si libovali, že principy, a nikoli prioritami určovanými situací, se řídí tito samozvaní bojovníci proti fašismu. Protože jsou však v zajetí citů, není divu, že západní média nyní našla skutečné nacisty, kterým dávají vatu – na Ukrajině.
Jak píše Lev Golinkin z listu The Nation:
„Západní instituce již sedm let varují před ukrajinským Hnutím Azov, které vzniklo v roce 2014 jako neonacistická polovojenská skupina a proslavilo se celosvětovým náborem extremistů.
Pak přišla ruská invaze. Během několika měsíců byli bojovníci Azova oslavováni v Kongresu a na Stanfordově univerzitě. Stanice MSNBC omdlévala nad ukrajinským vojákem, jehož účet na Twitteru přetékal neonacistickými obrázky. Facebook učinil ohromující rozhodnutí povolit příspěvky oslavující prapor Azov, přestože společnost přiznala, že se jedná o nenávistnou skupinu.
Tato rychlá normalizace bělošské nadřazenosti byla možná proto, že západní instituce, vedené horlivostí ignorovat cokoli negativního o našich ukrajinských spojencích, rozhodly, že neonacistická vojenská formace ve válkou zmítané zemi náhle a zázračně přestala být neonacistická.
Pravdou však je, že jde o snadno vyvratitelnou fantazii, kterou spřádá hrstka propagandistů. Západní média však jejich nepravdy opakují s nedbalostí k základním principům žurnalistiky, která přesahuje rámec válečné mlhy do oblasti záměrné slepoty.“
Golinkin své argumenty dokládá konkrétními příklady neonacistického směřování Azova a jeho zlehčování ze strany establishmentu. K tomu druhému uvádí, že v roce 2018 „deník The Guardian zveřejnil článek s názvem ‚Neonacistické skupiny verbují Brity do bojů na Ukrajině‘, v němž byl pluk Azov označen za ‚nechvalně známou ukrajinskou fašistickou milici‘. A skutečně, ještě v listopadu 2020 označil The Guardian Azov za ‚neonacistické extremistické hnutí‘.“
Přesto „v únoru 2023 The Guardian čtenáře ujišťoval, že bojovníci Azova ‚nyní vedou obranu Mariupolu, trvají na tom, že se zbavili své předchozí pochybné politiky a rychle se stávají ukrajinskými hrdiny‘,“ pokračuje Golinkin. To odráží i celkové obrácení médií v otázce Azova.
A co víc, protože Big Tech by nikdy neodporoval svým starým mediálním spojencům, „Meta, mateřská společnost Facebooku, později zjednodušila situaci tím, že vyřadila pluk Azov ze svého seznamu nebezpečných organizací,“ dodává Golinkin.
Podotýkáme také, že deník The Guardian v roce 2015 označil Ukrajinu za „nejzkorumpovanější zemi v Evropě.“ Ačkoli to tehdy odráželo mediální konsensus, nezabránilo to tisku, aby nyní nadával, že musíme do země nalít miliardy a riskovat jadernou válku, abychom tento velký experiment s kleptokracií udrželi.
Samozřejmě, kdyby naše angažmá na Ukrajině bylo rozumné, stačilo by o Azovu říci, že válka ještě více než politika vytváří podivné spolky; vždyť jsme se za druhé světové války spojili s mnohem horší entitou, psychopatickým masovým vrahem Josifem Stalinem, Sovětským svazem.
Je také únavné poslouchat o strašáku nacismu/nadvlády bílé rasy z médií, která ani nemrknou okem nad tím, že zakladatelé Black Lives Matter jsou „vyškolení marxisté“, nebo nad tím, že neokomunistické nálady pronikají do našich pseudoelitních institucí (akademická obec, zábavní průmysl atd.). Golinkin sám tuto hru hraje, hrubě přehání a píše, že „naše vybělení Azova se odehrává uprostřed smrtící vlny nadřazenosti bílé rasy, která se táhne od Nového Zélandu až po Buffalo ve státě New York“ a „představuje existenční hrozbu pro naši společnost.“ Opakuje také lež, že ji „mainstreamově rozšířil Donald Trump a Fox News.“
Přesto správně poukazuje na to, že toto téma je ve skutečnosti „o nejhlubším, nic neřešícím cynismu, který křičí o 300 neonacistech v polokošilích a přitom objímá brigádu zocelených extremistů“ na Ukrajině. Co však neříká, pravděpodobně proto, že to nechápe, je, že to je v kurzu relativistické, situačně hodnotové, účel světí prostředky levice.
Levice bude prosazovat agendu, jako je „zmírňování“ klimatických změn, s tím, že „dělá to pro děti!“ Levičáci tvrdí, že milují děti. Ale pak budou s radostí zabíjet děti v děloze a usnadňovat mrzačení genitálií starších dětí ve jménu „svobody“ a „vyjádření.“ Budou se ohánět „právním státem“, když se budou snažit uvěznit prezidenta Trumpa, zatímco budou ignorovat skandály Joea Bidena a zajišťovat, aby invaze na jižní hranici pokračovala v neztenčené míře. Budou mrkat a přikyvovat ničivým výtržnostem BLM/Antify (v roce 2020 jich bylo přes 600), ale pak budou pózovat nad tím, že středoškoláci strhávají nějakou sexuálně devoluční („LGBTQ“) „výzdobu“ v rámci měsíce hrdosti, protože majetek se najednou stává nedotknutelným. Dokonalým vyjádřením této mentality bylo, když liberální newyorský rodič vysvětloval svůj nesouhlas s integračním plánem ve škole svých dětí slovy: „Je to složitější, když jde o vaše vlastní děti.“
Ano, je to také složitější, když jde o vlastní nacisty.
Nic z toho není překvapivé. Lidé odtržení od Pravdy (z definice objektivní) fungují podle vkusu. Pro ně obecně neexistuje nic jako „princip“, pouze preference – které se mění s politickými větry.
Skutečnost je taková, že mnohým levičákům jsou „náckové“ ukradení, kromě toho, že házení tímto termínem má politickou užitečnost. Jiní mohou nacisty nenávidět, ale nenávist je emoce, rtuťovitá věc. A když situační imperativy tyto emoce změní, mohou se z nacistů stát hrdinové.
Tak mohl radikál SDS napsat, zřejmě v upřímné chvíli: „O problém nikdy nejde. Problémem je vždy revoluce.“
Prosím, lajkujte, sdílejte a přihlaste se k odběru tohoto kanálu, abychom mohli pokračovat ve sdílení zpráv, kterých se mainstream neodvažuje dotknout. Zůstaňte silní. Tento boj vyhrajeme.
