Po dvaceti letech války NATO v Afghánistánu nevzniklo nic jako ucelená strategie; v nejlepším případě existovaly dlouhé seznamy aspirací bez jasných cílů a odhadů zdrojů potřebných k jejich dosažení.
Dva měsíce po ruské invazi to však vypadá, že USA a NATO začínají vytvářet ucelený plán pro Ukrajinu. Vojenská strategie byla popsána jako syntéza cílů, způsobů a prostředků. Minulý týden vysocí představitelé USA a Spojeného království objasnili cíle – účel.
USA a NATO nějakou dobu hovořily o obraně suverenity a územní celistvosti Ukrajiny. Dne 25. dubna v projevu, v němž se zavázal bránit „mezinárodní řád založený na pravidlech“, Lloyd Austin, americký ministr obrany, oznámil, že USA chtějí Rusko „oslabit do té míry, aby nemohlo dělat takové věci, jako je invaze na Ukrajinu.“ V tomto ohledu by neměly existovat žádné nejasnosti. Nyní je politikou USA (a potažmo NATO) poškodit ruské ozbrojené síly do té míry, z níž se budou vzpamatovávat velmi dlouho.
Tento strategický přístup v sobě skrývá nebezpečí. Například není zdaleka jasné, zda všechny země NATO zcela věří ukrajinským (a americkým a britským) cílům zcela obnovit ukrajinskou územní celistvost, natož odstranit ruské ozbrojené síly jako fungující koncern. To dává Rusku příležitost otevírat a prohlubovat rozpory, protože válka se protahuje a diplomatické urovnání se nadále zdá být vzdálené. Taková byla strategie Srbska během mnohem kratší a méně intenzivní války v Kosovu. Pak je tu vždy nebezpečí ruských jaderných úderů v případě „katastrofálního“ ukrajinského úspěchu – malé, ale rostoucí nebezpečí.
Tolik k uvedeným cílům. A co prostředky? Poněkud zchátralé ruské ozbrojené síly v průběhu svého chybného tažení utrpěly mnoho ústrků. Tím zdaleka nejhorším bylo přijetí zákona o půjčce a pronájmu obranných prostředků Ukrajině (Ukraine Democracy Defense Lend-Lease Act) v letech 2022-2023 americkým Kongresem, který na různé formy pomoci předepisuje 33 miliard dolarů. Většina této pomoci bude mít podobu zbraní a výcviku, které umožní ukrajinské armádě ničit ruskou vojenskou techniku a zabíjet její vojáky.
Abychom to uvedli na pravou míru, celý ruský obranný rozpočet na letošní rok činí 65,9 miliardy USD. Někteří se domnívají, že zákon o půjčce a pronájmu je časově neomezeným závazkem „arzenálu demokracie“ vůči Ukrajině, který by mohl povzbudit Rusko k jednacímu stolu.
Úspěch na bojišti
A konečně, jak Západ a Ukrajina dosáhnou svých cílů? Prvním imperativem na bojišti je samozřejmě zajistit úspěch v současném hlavním úsilí v oblasti Donbasu. Rusko tam dosahuje lokálních úspěchů, ale je nepravděpodobné, že by dosáhlo průlomu nezbytného ke zničení ukrajinských sil.
Britský vojenský stratég Mike Martin tvrdí, že současný tlak pravděpodobně „vyvrcholí“ – nebo se vyčerpá – v příštích dvou až třech týdnech. Poté se zdá pravděpodobné, že ruská armáda nebude v dohledné době schopna obnovit ofenzívu. A to i v případě, že Vladimir Putin vyhlásí masovou mobilizaci, jak se někteří – včetně britského ministra obrany Bena Wallace – domnívají.
Pro Rusko bude velmi obtížné nahradit ztracené vojáky a vybavení v krátkodobém a střednědobém horizontu. Britské obranné zpravodajství totiž odhaduje, že některým efektivnějším ruským jednotkám „potrvá roky, než se obnoví.“ Mezitím záložní systém ukrajinské armády umožnil, že může čerpat lidské náhrady mnohem rychleji než Rusko.
Posílení obrany Ukrajiny
Dále dochází k pozoruhodné transformaci ukrajinské armády, která de facto znamená její vojenskou integraci do NATO. Jak západní vybavení proniká na frontu, bude do ukrajinských služeb zavedena výzbroj a munice podle standardů NATO. Ta je mnohem kvalitnější než převážně bývalé sovětské zbraně, s nimiž Ukrajinci tak zdatně bojovali. Čím déle bude tento proces pokračovat a prohlubovat se, tím horší bude situace pro již tak nevýkonnou ruskou armádu a letectvo.
Již jsme viděli účinek vynikajících zbraňových systémů NATO na ruské tanky a letadla. Kostky budou pro Rusy skutečně vrženy, až ztratí svou tradiční dominanci v oblasti dělostřelectva. Nedávné transfery ze států NATO, jako je Nizozemsko a Francie, vedle amerických děl a dělostřeleckého detekčního radaru byly navrženy přesně k tomuto účelu. Podobný proces pravděpodobně proběhne i u protiletadlových zbraní.
V samotném letectvu je sporné, zda k zavedení západních stíhacích letounů dojde v krátké době vzhledem k dodacím lhůtám a dlouhým požadavkům na výcvik, které činí nejméně šest týdnů. Je však jasné, že takové přesuny již nejsou vyloučeny.
Kromě toho, že je zaručena obvykle mnohem vyšší kvalita výzbroje, zajistí společné vybavení NATO a Ukrajiny širší okruh dodavatelů a mnohem efektivnější logistický systém. Umožní také něco, o čem se mluví jen zřídka, systematický výcvikový režim. Rozsáhlé systémy výcviku ukrajinských jednotek se vytvářejí v Polsku a mnoha dalších státech NATO.
Příprava protiútoku
To vše pravděpodobně povede k tomu, že ukrajinská armáda bude moci již v červnu nebo červenci provést protiútok a získat zpět část ztracených území. Někteří analytici, včetně tohoto autora, se domnívají, že přezbrojená ukrajinská armáda může být v pozici, kdy se jí to skutečně podaří.
Nicméně za současného stavu věcí, kdy Západ vyjasnil své cíle a údajně poskytl prostředky k jejich dosažení, je nyní iniciativa na straně obránců Ukrajiny.
