Minulý týden poděkoval současný ukrajinský prezident Marku Zuckerbergovi za to, že mu pomohl vyhrát propagandistickou válku. Facebook zrušil zákaz chválit různé neonacistické bojůvky na Ukrajině. Poté oznámil, že povolí výzvy k násilí proti jednotlivým Rusům. Ve světě nekonečně tvárné etiky se tomu nyní v Silicon Valley říká zásadový postoj. Příznivci Ukrajiny jsou hrdí na to, že na sociálních sítích vyhráli memovou válku s Ruskem.
V reálném světě ruská armáda pomalu mění Ukrajinu v největší hromadu trosek na světě. V Donbasu obklíčili ukrajinskou armádu a desetitisíce příslušníků domobrany. Není snadné získat spolehlivé informace o tom, co se děje na místě, ale podle spolehlivých odhadů je nyní v donbaském „kotli“ uvězněno padesát tisíc proukrajinských bojovníků. Pokud nedojde k mírové dohodě, během několika příštích týdnů se vypaří.
Na jihu vytvořila ruská armáda koridor na Krym. To byl hlavní cíl invaze. Mariupol, město na jihovýchodě Ukrajiny, leží při ústí řek Kalmius a Kalčik nedaleko Azovského moře. Toto město bylo obklíčeno a odříznuto ruskou armádou. Ukrajinská armáda, která zde sídlí, dostala možnost se vzdát, ale neregulérním jednotkám nebude poskytnuta žádná milost. Je to předzvěst toho, co se v Donbasu stane během příštího měsíce.
Jde o to, že navzdory prohrané válce na sociálních sítích Rusové na Ukrajině vyhrávají skutečnou válku. Jde to pomalu, protože Rusové nevedou televizní přátelské války, takže žádné cool video. Z Ukrajiny se pomalu stávala opevněná výspa Washingtonu, takže ukrajinská armáda je dobře vycvičená a zásobovaná. Vykopat je z těch opevnění nebude snadné, ale je to nevyhnutelné. Rusové promění Ukrajinu v trosky, pokud to bude nutné k dosažení jejich cíle.
To, co tato válka odhalila, je střet skutečností. Na straně Washingtonu se realita odehrává v televizních diskusních pořadech, kancelářské politice a na internetu. Skutečně si myslí, že vítězství v kampani pro styk s veřejností je důležité. V realitě, v níž žijí západní lídři, záleží na slovech. Fakta jsou jen nástrojem, který lze použít k ozdobení chytrého argumentu nebo neotřelé kampaně pro styk s veřejností. Z pohledu Západu byla válka pro Rusko katastrofou.
Na druhé straně Rusové se pohybují v jiné realitě. Zaměřují se na zabezpečení svých hranic, což znamená neutralizaci Ukrajiny. Připravili se na ekonomické důsledky. Připravili svůj lid, který, jak se zdá, toto úsilí v drtivé většině podporuje. Lidé ze Západu popisují Putina jako člověka se středověkým myšlením, což může být pravda, ale on má co do činění s lidmi a realitou, kteří stále přemýšlejí o světě starým způsobem.
Ukrajina se nyní nachází mezi dvěma realitami. Jednou z nich je realita, kterou Samuel Huntington označil jako pravoslavnou civilizaci. To je Eurasie. Na druhé straně je to, co nazval západní civilizací. Podle Huntingtona bude budoucnost utvářet střet civilizací, který nastínil ve své knize Střet civilizací a přetváření světového řádu. To, čeho jsme svědky na Ukrajině, je střet těchto velkých tektonických desek, které vymezují protichůdné skutečnosti.
Podobným střetem civilizací bylo samozřejmě i čtvrtstoletí křížové výpravy globálního amerického impéria proti islámu. Huntington tuto oblast ze zřejmých důvodů nazval islámskou civilizací. Běžně se označuje jako MENA, což je zkratka pro Blízký východ a severní Afriku. Amerika se snažila vnutit islámskému světu svou realitu a výsledkem byl chaos. Všechny země v této oblasti, s výjimkou Izraele a Íránu, jsou na tom nyní hůře než v době, kdy byla zahájena křížová výprava.
To, čeho jsme svědky, je v mnoha ohledech zkouškou dvou konkurenčních teorií budoucnosti po skončení studené války. Jednou z nich je Huntingtonova teorie a druhou teorie Francise Fukuyamy, kterou vyložil ve své knize Konec dějin a poslední člověk. V ní tvrdil, že lidstvo dosáhlo konečného bodu ideologického vývoje lidstva a triumfu západní liberální demokracie. Už nebylo o čem diskutovat, protože liberální demokracie byla vítězem ideologického klání.
Podle všech měřítek se ukazuje, že Fukuyamova teorie je zcela mylná, zatímco Huntingtonova teorie se jeví jako prorocká. Nyní se nacházíme uprostřed druhého velkého civilizačního konfliktu, v němž realita Západu naráží na realitu jiné civilizace, v tomto případě Eurasie. Ukazuje se, že realita Západu, kampaně na sociálních sítích a upovídané odpovědi na tiskových konferencích, se nevyrovnají dělostřelectvu a obrněným vozidlům, alespoň ne v té části světa, kterou ovládá pravoslavná civilizace.
Na obzoru je jistý střet mezi tím, co Huntington nazval sinickou civilizací (Čína), a Západem. Ve východní Asii je situace poněkud složitější, neboť v tomto regionu existuje mnoho starých rivalit. Huntington rozdělil tento region na různé podskupiny, jako jsou buddhisté, hinduisté a Japonci. I tak se Čína bude snažit získat zpět to, co považuje za svou ztracenou provincii, Tchaj-wan. Jak vidíme na Ukrajině, půjde o střet mezi realitou Západu a realitou Číny.
V tom všem se ztrácí otázka, zda realita globálního amerického impéria dokáže tyto střety s alternativními realitami přežít. Prozíravost říká, že impérium by mělo respektovat perspektivu Ruska, pokud jde o tyto oblasti podél jejích hranic. Prudence řekla, že muslimský svět by měl být ponechán, aby se vypořádal sám se sebou. Západní liberální demokracie byla neslučitelná s islámskou kulturou. Navzdory tomu všemu Washington nadále operuje ve své vlastní realitě, kde slova mohou zvítězit nad kulturou.
Možná jsme svědky nejen střetu civilizací, ale i velké zkoušky základního smyslu pro realitu, kterou se řídí západní elity. Dokážou přežít ve světě, v němž potřebují zbytku světa vnutit svou realitu, ale zbytek světa ji nechce přijmout? Buď se Západ smíří s tím, že zbytek světa bude nadále fungovat podle své vlastní logiky, nebo se zničí v civilizačních válkách, aby vnutil svou realitu realitě cizích civilizací.
