Izrael je tak slabý, jak jen může být, a jeho slabost se netýká jen Hamásu a PIJ na frontě v Gaze, ale také severní fronty s Hizballáhem, jižní fronty s Jemenem a dokonce i vnitřní fronty – proti němu samému.
Je velmi snadné obvinit nepřítele ze slabosti, protože nikdo není imunní vůči propagandě, ale mediální fronta je stejně silná jako skutečná bojová fronta, takže to neberte ode mě, ale od samotných Izraelců, kteří přiznávají slabost vlastní vlády a její nedostatky na mnoha frontách.
Od takzvaných levicových médií až po ta krajně pravicová, všechna uznávají, že Izraelská okupace je slabá a selhala ve světle svých vnitřních i vnějších bojů.
Podplukovník Izraelských okupačních sil (IOF) ve výslužbě Avigdor Kahalani připustil, že operace Al-Aksá Flood, kterou provádí vojenské křídlo Hamásu, brigády Al-Kassám, bude „navždy ubližovat národu.“
Brigády Al-Kassám oprávněně masově vtrhly na okupovaná území, zajaly stovky lidí a odstranily část separační zdi, která Palestince v Gaze oddělovala od zbytku jejich Palestinských území a naopak. Celá událost – která měla na Izrael ohromný dopad a přiměla jej k provedení útoku, který na Gazu trvá již téměř měsíc – „bude krvácející ranou po mnoho let a jizva, i když se zahojí, bude [Izrael] nadále bolet.“
Izraelští osadníci mají strach a vysloužilý Kahalani řekl, že každý slepý vidí, že v případě války, možná regionální, se Izraelci „budou muset zavřít do krytů.“
Slabina toho, co Kahalani napsal v krajně pravicovém listu Makor Rišon, nevyplývá pouze ze způsobu, jakým hovoří o dopadech operace na Izrael, ale také z toho, co říká ve svém článku poté.
Osadníci nemají důvěru v IOF
Podplukovník IOF ve výslužbě vyzval ke vzniku osadnických milicí, což může pramenit z nedostatku důvěry v Izraelské okupační síly poté, co nepřišly na pomoc Izraelským osadníkům, když Al-Kassam vtrhl do pásma Gazy a mstil se jim za okupaci jejich Palestinské půdy a utlačování. Operace trvala několik hodin a IOF nebyla vzhledem k šokujícímu charakteru ofenzívy nikde k nalezení a jakýkoli pokus o potlačení odporu ztroskotal.
Zdůraznil, že osadníci zavření v úkrytech nebudou vědět, kdo je zodpovědný za ostrahu jejich komunit kromě pohotovostních oddílů, které byly v reakci na operaci ze 7. října buď velmi krotké, nebo je Palestinský Odpor rychle zlikvidoval. To odráží základní nedostatek důvěry v Izraelské okupační síly.
„Mezi námi chodí tisíce ozbrojených občanů. Každý z nositelů zbraní musí mít jasně definovaný úkol,“ řekl a zopakoval tak libertariánské názory v Izraeli, který vyzývá k ozbrojení občanů, aby se mohli bránit sami, protože IOF se po 7. říjnu ukázala jako nedůvěryhodná a nespolehlivá.
Osadníci by raději měli neuspořádané, anarchii podobné ozbrojence, kteří by mohli z paniky střílet po sobě navzájem nebo dokonce po jiných neozbrojených osadnících – což se stalo i u elitních jednotek IOF – než aby důvěřovali vlastním vojákům, kteří mají za úkol je chránit.
Dokonce zpochybnil schopnost armády potlačit případný nesouhlas přicházející od osadníků a zeptal se: „Jsou naše základny schopny zastavit útok davu?“, což by podle něj v případě nedostatku potravin a vody přicházelo v úvahu.
Operace ze 7. října podkopala nejen důvěru v IOF, ale také v Izraelské zpravodajské služby, jak uvedl i autor: „[…] zpravodajské služby nevědí všechno a nebudou vědět všechno ani v budoucnu.“
Celé utrpení Izraelcům zdůraznilo, že nejsou tak připraveni, jak si mysleli, a že jejich zastrašování je pouhou fasádou. „Přátelé a kamarádi, s rukou na srdci, nejsme připraveni na další útok, jako byl ten ze 7. října,“ řekl.
„Dostali jsme lekci,“ uzavřel svá slova.
Vícenásobné manifestace
Slabost se neprojevuje jen v podobě neschopnosti reagovat na útok nebo v touze skrývat se, ale také v podobě nepřiměřené síly, která je známkou slabosti, ale přesně to Izraelská okupace dělá.
Izraelský expert na vojenské a bezpečnostní záležitosti Amos Harel napsal v deníku Haaretz o tom, jak Izraelské okupační síly opouštějí „zábrany“, kterých se držely při minulých agresích v Gaze – ačkoli ani zdaleka nezabránily civilním obětem – jako je například „klepání na střechu.“
Harel zdůraznil, že Izraelská okupace již „klepáním na střechu“ nevarovala civilisty, aby opustili oblast, která má být zasažena. „Armáda nyní operuje s menší opatrností“, neboť nejvyšší důstojníci záloh vyzývají k „zásadní změně pravidel hry“, pokud jde o boj proti Palestinskému Odporu.
Dalším aspektem slabosti je přílišná závislost na zahraničních partnerech a spojencích, ať už na mezinárodní scéně v podobě diplomatické podpory, nebo na frontě v podobě vojenské pomoci; Harel zdůraznil, že Izraelský premiér Benjamin Netanjahu „velmi potřebuje Američany, aby pomohli ve válečném úsilí v Gaze a možná také v Libanonu.“
Americký prezident Joe Biden zvyšuje vojenskou pomoc Izraeli, aby připravil půdu pro „rychlou, rozhodnou a zdrcující“ odpověď proti Palestinskému Odporu, neboť Bílý dům žádá Kongres o další podporu ve výši 14 miliard dolarů – většina z nich je určena na zbraně – a ještě více je na cestě.
Americká armáda tvrdí, že má připraveno 2 000 příslušníků a řadu jednotek v pohotovosti pro případné nasazení v Izraeli. Představitelé obrany však uvádějí, že tyto síly nejsou určeny k bojovým úkolům a mají za úkol plnit poradní a zdravotnické role, ale některé by mohly nastoupit na podporu Izraelských sil.
Do regionu již byly vyslány dvě skupiny letadlových lodí USS Gerald R. Ford a USS Dwight D. Eisenhower, které zahrnují jeden raketový křižník, nejméně dva torpédoborce a desítky letadel včetně stíhaček a přibližně 5 000 vojáků a vojaček.
Na opačném spektru použití nadměrné síly je nadměrné obětování se, jako v případě publicisty Šmuela Rosnera, který napsal v centristickém Maarivu dlouhý článek, v jehož většině přirovnává operaci Odporu k velkým překvapivým útokům v historii, jako byl Pearl Harbor, ofenzíva Tet, bitva v Punských válkách atd.
Hovoří také o tom, o čem všichni mluví: o obrazu Izraelské okupace, o této odstrašující fasádě, která byla 7. října zcela zničena. „Izrael nemůže v očích svých spojenců, kteří do něj investují, vypadat slabě. A ano, nevypadat slabě je existenční záležitost.“
Kromě toho zdůraznil, že Izraelská okupace nesmí ustoupit, protože probíhající válka „nedává na výběr.“
Další viktimizace
Více o kartě oběti v tomto čísle sloupkař dále zdůraznil, jak je pro světové vůdce snadné podporovat Izraelskou okupaci v této době, protože, jak sám říká: „je snadné podporovat Židy jako oběti, těžší je přijmout je jako agresory.“
Přiznal také slabost Izraelských okupačních sil a vlády, když zdůraznil, že Izraelská okupace „má průměrnou armádu a průměrné vedení“, a vyzval veřejnost, aby prostě věřila IOF a Netanjahuovu kabinetu, tedy těm samým stranám, které 7. října nedokázaly ochránit vlastní osadníky.
A konečně kolaborant, který se obrátil proti Palestinskému hnutí za svobodu Hamás a Palestinské věci jako celku, Mosab Hassan Júsuf, přesvědčený pro-Izraelec, který spolupracoval s Izraelskou okupací na zastavení operací hnutí odporu, zdůraznil, že obraz Izraelské okupace na veřejnosti po agresi, kterou vede v Gaze, „bude potřísněn krví, zatímco Hamás získá více peněz, uznání a moci.“
Na závěr zdůraznil, že Hamás po skončení útoku na Gazu a případné války „vyjde z války silnější“ než před ní.
Vnitřní spory
Vnitřní spory v Izraelské okupaci probíhají již téměř rok, kdy se každou sobotu po dobu deseti měsíců konají protesty, jejichž cílem je odsoudit Netanjahua a jeho vládu a také se ho pokusit svrhnout, aby se připravila půda pro novou vládu poté, co se ve spolupráci s krajně pravicovými křídly dostal zpět na vrchol poté, co byl před dvěma lety sesazen z funkce premiéra.
Nenávist fašizujících Izraelců vůči Netanjahuovi a jeho vládě vyhnala do ulic statisíce lidí a tisíce jich na protest opustily vojenskou službu. Ani dnes nejsou Izraelci se svými vůdci spokojeni. Obvykle se v každém národě – i když Izrael za něj považovat nelze – lidé shromáždí za vedením a v době války nebo při napadení vlasti se stávají vysoce patriotickými. Například George Bush zaznamenal po útocích z 11. září a následné válce, kterou vedl proti zemím Blízkého východu, jež s útoky neměly nic společného, prudký nárůst popularity.
Netanjahu mezitím těžce nese, že všeobecná nenávist vůči němu, od protestů proti jeho kabinetu až po protesty proti jeho nečinnosti v otázce Izraelských zajatců a zabíjení civilistů, každým dnem roste.
Ve skutečnosti je Izraelská společnost natolik rozdělená, že skupina příznivců Likudu v rozhovoru s novinářem listu Haaretz prohlásila, že Netanjahu nebyl na operaci ze 7. října upozorněn, protože proti němu vystupující vojenští činitelé chtěli, aby odešel, a mysleli si, že by to zničilo jeho image.
Na tuto otázku narážel jeden z přesvědčených pro-Likudovských osadníků, který se odvolával na konspirační teorie kolující na sociálních sítích v Izraeli. Tazatel se ho zeptal, zda tím myslí, že vysocí představitelé bezpečnostního establishmentu to Netanjahuovi záměrně neřekli, protože ho chtěli dostat z premiérského křesla, a on na to odpověděl „samozřejmě.“
„Samozřejmě. Šéf vojenské rozvědky a náčelník generálního štábu si uvědomovali, že dojde k válce, a mysleli si, že teroristé proniknou a zabijí jednoho člověka tady, druhého tam. A na vině by byl Bibi. Nechápali, jaký to bude mít rozsah,“ řekl Izraelský osadník.
„Nenávist k Bibimu je připravila o rozum,“ trval na svém.
Zdá se, že rozkol v Izraelské společnosti místo toho, aby se zaceloval, spíše narůstá, což je v jakékoli společnosti v době války krajně nepravděpodobné, a přesto je to tak.
Mezitím se Netanjahu místo toho, aby se snažil sjednotit lidi za sebou a vést je do války, zabývá snahou vyleštit si vlastní obraz před médii, neboť členové jeho kanceláře při rozhovoru s novináři tvrdí, že jeho vykreslení jako „slabého“ ve světle všech probíhajících sporů a nevýrazné reakce na operaci Odporu by mohlo vést k další válce na severní frontě.
„Mnoho […] novinářů, zejména těch, kteří jsou spojeni s útočným postojem vůči premiérovi, bylo kontaktováno premiérovým úřadem,“ tvrdí Haaretz. „Hizballáh věnuje velkou pozornost Izraelským médiím a tomu, jak je premiér zobrazován. Věří, že vykreslením Netanjahua jako ‚slabého‘ bude Hizballáh motivován k zahájení vlastní válečné fronty,“ uvedl deník.
Mezitím Netanjahuovy cenzurní kampaně srazil na kolena bývalý šéf Izraelské vojenské rozvědky Amos Yadlin, který řekl, že Hizballáh nezačne válku kvůli tomu, jak je Netanjahu vykreslován v médiích. „Faktory, které ho ovlivňují, jsou jeho odhad vojenské síly Izraele a to, co udělají USA. Nikdy jsem neslyšel Nasralláha zmiňovat otázku, kdo sedí v křesle,“ řekl.
Izraelská okupace se ukazuje jako velmi slabá na příliš mnoha frontách, a jak se snaží dohnat nedostatky na jedné frontě, na druhé selhává, což dokazuje nejen její slabost a chaos, s nímž se potýká, ale i skutečnost, že se sama nedokáže řídit, nebo to přinejmenším dělá velmi chaoticky. Chaos spolu s mnoha dalšími problémy, s nimiž se Izraelská okupace musí vypořádat, jsou vážným odrazem nejen slabosti, ale celkově rozpadající se entity.
Prosím, lajkujte, sdílejte a přihlaste se k odběru tohoto kanálu, abychom mohli pokračovat ve sdílení zpráv, kterých se mainstream neodvažuje dotknout. Zůstaňte silní. Tento boj vyhrajeme.
