Ukrajinská vláda se potýká s vážným nedostatkem vojáků, který nezmírní žádná zahraniční pomoc ani transfery vybavení.
Nic z toho není nutné. Údery na Ruském území se nepromítly do Ukrajinských zisků na bojišti. A Ruský radar včasného varování, který Ukrajina zasáhla, ani nebyl zaměřen na Ukrajinský vzdušný prostor.
Minulý týden se prezident Joe Biden a řada vysokých Amerických a Evropských představitelů sešli v Normandii, aby se zúčastnili slavnostního ceremoniálu u příležitosti osmdesátého výročí invaze v Den D. Ve dvojici projevů Biden připomněl operaci, která podle jeho slov znamenala začátek „velkého křížového tažení za osvobození Evropy od tyranie“, a poté vyvodil přímou souvislost s tím, jak se věci mají s válkou na Ukrajině.
Biden označil Ruského prezidenta Vladamira Putina za tyrana, který napadl Ukrajinu jen proto, že „touží po nadvládě.“ Biden poté obnovil jednu ze svých oblíbených frází, když tvrdil, že pokud Ukrajina padne, její obyvatelé budou podrobeni, její sousedé budou v bezprostředním ohrožení a celá Evropa bude ohrožena Putinovými agresivními ambicemi.
Západem zvolené líčení Putina jako tyrana, který chce dobýt celý Evropský kontinent, však utrpělo poslední porážku minulý měsíc, kdy vyšlo najevo, že Ruský prezident má zájem na zastavení bojů a vyjednání dohody, která by uznala současnou linii bojiště.
Putin tento zájem projevuje i přesto, že Ruská armáda je v silné pozici, která zřejmě ještě zesílí. Loňská dlouho očekávaná Ukrajinská protiofenzíva měla za cíl vytlačit Ruské síly z Ukrajiny. Od jejího zahájení loni v létě však Ukrajina více území ztratila, než získala. Nedávno Rusové dokonce zahájili zcela nový vpád na území kolem severovýchodního Charkova – území, které Ukrajinci získali zpět již koncem roku 2022.
Ruská minová pole, dělostřelectvo a údery klouzavými bombami nejenže brání Ukrajinským silám v postupu, ale zároveň jim brání udržet pozice podél současné frontové linie. Rusko mezitím výrazně zvýšilo výrobu související s válkou, a to daleko více, než co vidíme na Západě, což sice Ruské ekonomice dlouhodobě škodí, ale zajišťuje, že intenzita Ruského bombardování a ostřelování v dohledné době neustane.
Zároveň se Ukrajinská vláda potýká s vážným nedostatkem vojáků, který nemůže zmírnit žádná zahraniční pomoc ani transfery vybavení. Začátkem tohoto roku Ukrajinský parlament schválil zákon, jehož cílem bylo zvýšit počet branců tím, že vláda bude moci snáze vyhledávat a identifikovat muže, kteří mohou být odvedeni. Problém však přetrvává, což vede Ukrajinské představitele k tomu, že využívají vězeňskou populaci země, omezují konzulární služby pro Ukrajinské muže ve vojenském věku žijící v zahraničí a zakazují mužům, kteří mají dvojí občanství, opustit Ukrajinu. Vzhledem k tomu, že v zemi ubývá mladých mužů, průměrný věk Ukrajinských vojáků se vyšplhal na 43 let.
Situace na Ukrajině je o to tragičtější, že se jí dalo snadno předejít. Měsíc po Ruské invazi na začátku roku 2022 dosáhly obě strany dohody, podle níž se Rusko stáhne na hranice před invazí a Ukrajina na oplátku souhlasí, že nebude usilovat o členství v NATO.
Dohoda mohla ukončit boje a předat Kyjevu kontrolu nad veškerým územím, kterého se Rusko právě zmocnilo. Podle vysoce postavených vyjednavačů na obou stranách a vysoce postavených zprostředkovatelů z různých zemí, které rozhovory zprostředkovávaly, však představitelé Spojeného království a Spojených států přesvědčili Ukrajince, aby od dohody odstoupili a bojovali.
Od té doby se tlak Ukrajiny na Rusko jen zmenšil. Mnoho Ukrajinců bylo zabito nebo zmrzačeno, protože válka se zvrhla v brutální dělostřeleckou válku v zákopech. Rusko si mezitím vzneslo trvalý nárok na území, které dříve souhlasilo s tím, že je Ukrajině vrátí.
Ani s rozsáhlými brannými zákony nemá Ukrajina dostatek vojáků, aby prolomila nyní silně opevněné Ruské linie, natož aby vytlačila Ruské síly z celého území, které si Kyjev nárokuje. Ukrajinci zatím dokázali Rusům zabránit v postupu a zabrání celého území, které si nyní nárokuje Moskva. Ale vzhledem k jejich klesajícímu počtu nebudou Ukrajinské síly schopny udržet tyto linie navždy.
Přijetí Ruské nabídky přesunout tento konflikt z bojiště k jednacímu stolu je tedy téměř jistě nejlepší šancí, jak si Ukrajina může udržet východní území, které dosud ovládá.
Ukrajinská vláda a její podporovatelé v Evropě a Spojených státech se však místo toho rozhodli konflikt eskalovat riskantními a strategicky nesmyslnými provokacemi.
Prezident Biden a řada dalších Evropských hlav států dali nedávno Ukrajině zelenou k použití zbraní NATO k úderům na území Ruska. Přibližně ve stejné době Ukrajina zasáhla dva Ruské strategické radary včasného varování před jadernými zbraněmi a pokusila se zasáhnout třetí radar hlouběji na Ruském území.
A jako by nestačilo ztížit Rusku možnost potvrdit si, že není vystaveno jadernému útoku poté, co Ukrajině umožnilo vystřelit Americké rakety na Rusko, USA poté zkušebně odpálily dvě jaderné mezikontinentální balistické rakety – odpálily je čtyři tisíce kilometrů z Kalifornie na Marshallovy ostrovy.
Eskalace nebyla jednostranná. Rusko provedlo cvičení simulující použití strategických jaderných zbraní v Bělorusku a vyslalo válečné lodě a ponorku do Karibiku. Rusové rovněž zintenzivnili ostřelování a letecké údery na Ukrajině v reakci na údery na své území.
Nic z toho není nutné. Údery na Ruském území se nepromítly do Ukrajinských zisků na bojišti. A Ruský radar včasného varování, který Ukrajina zasáhla, ani nebyl zaměřen na Ukrajinský vzdušný prostor.
Jediné, co tato eskalace způsobuje, je prodlužování utrpení Ukrajinského lidu a zároveň přibližování světa ke katastrofické jaderné havárii. Namísto fantazírování o tom, že na Putinovo Rusko povedou nějakou ofenzívu na úrovni druhé světové války, by se Biden a jeho přátelé v NATO měli vrátit do reality a dříve, než bude pozdě, se dohodnout, že tento konflikt pro změnu vyřeší slovy.
Prosím, lajkujte, sdílejte a přihlaste se k odběru tohoto kanálu, abychom mohli pokračovat ve sdílení zpráv, kterých se mainstream neodvažuje dotknout. Zůstaňte silní. Tento boj vyhrajeme.
[…] post Prodlužování války na Ukrajině má jen stinné stránky first appeared on Akta […]
Ruský prezident si nemůže dovolit vyhlásit, že nemá zájem o ukončení SVO. Ale jasně zároveň konzistentně a konceptuálně uvádí, že SVO bude ukončena po denacifikaci, demilitarizaci země a až bude nastolen státní režim neutrální. Někdy se uvádí řežim příznivěji nakloněný k Rusku. Tedy takový, jaký byl před Majdanem. To nelze dosáhnout řádově v měsících. Tedy válka bude reálně trvat déle. Ukončit ji nyní proto není gasudárovým zájmem. Lze vidět i další důvody: s časem roste vojenskopolitická síla Ruska. Západu neroste, nebo roste pomalu, protože finanční a hospodářská síla politicky spiklého Západu je špatná. Některé státy – zejména Německo, si procházejí deindustrializací. Podobně třeba i Francie. Jsou také předlužené. Tak je na tom i Řecko. Země G7 jsou strategickým spojencem donuceny finančně masivně podpořit Ukrajinu. Do jejich armád je stále obtížnější získat nové brance a zkušení vojáci si nechtějí služební poměr prodlužovat. Energetická krize je pro západní firmy stále trisknější. Například Německo usiluje o dodávky ropy z Ruska, protože tento zdroj je mnohem levnější. Ukrajina se nyní dohaduje se Spojenými státy o nákupu jejich ropy. Tedy drahé ropy. Evropské firmy se přesouvají do USA, Ruska, Číny. Tahounem ruské ekonomiky je zbrojní průmysl, čemuž pomohly především sankce, a roste význam spolupráce zemí BRISK včetně toho, že se přistupuje k obchodování ne v dolarech, eurech nebo petrodolarech (viz i Saudská Arábie), ale v měnách označovaných souhrně jako koš měn. Například v juanech rublech, jenech. Roste význam Bitcoinu a Moskevské burzy. Swiftu nastává čas krize. Spiknutému Západu došly vojenské zbraňové rezervy. Například Německo má dělostřeleckých nábojů jen na 1,5 – 2 dny. Takže čas hraje v prospěch Ruska. Stačí mu v podstatě jen čekat, chcete-li prodlužovat SVO, šetřit tak životy ruských vojáků, pokračovat tak ve vyčerpávání Západu na Ukrajině. Tedy faktor času v tomto smyslu, prodlužování války, je výhodný pro Rusko.
To je lež. Má i kladné stránky: Ruský prezident si nemůže dovolit vyhlásit, že nemá zájem o ukončení
SVO. Ale jasně zároveň konzistentně a konceptuálně uvádí, že SVO bude
ukončena po denacifikaci, demilitarizaci země a až bude nastolen státní
režim neutrální. Někdy se uvádí řežim příznivěji nakloněný k Rusku. Tedy
takový, jaký byl před Majdanem. To nelze dosáhnout řádově v měsících.
Tedy válka bude reálně trvat déle. Ukončit ji nyní proto není
gasudárovým zájmem. Lze vidět i další důvody: s časem roste
vojenskopolitická síla Ruska. Západu neroste, nebo roste pomalu, protože
finanční a hospodářská síla politicky spiklého Západu je špatná.
Některé státy – zejména Německo, si procházejí deindustrializací.
Podobně třeba i Francie. Jsou také předlužené. Tak je na tom i Řecko.
Země G7 jsou strategickým spojencem donuceny finančně masivně podpořit
Ukrajinu. Do jejich armád je stále obtížnější získat nové brance a
zkušení vojáci si nechtějí služební poměr prodlužovat. Energetická krize
je pro západní firmy stále trisknější. Například Německo usiluje o
dodávky ropy z Ruska, protože tento zdroj je mnohem levnější. Ukrajina
se nyní dohaduje se Spojenými státy o nákupu jejich ropy. Tedy drahé
ropy. Evropské firmy se přesouvají do USA, Ruska, Číny. Tahounem ruské
ekonomiky je zbrojní průmysl, čemuž pomohly především sankce, a roste
význam spolupráce zemí BRISK včetně toho, že se přistupuje k obchodování
ne v dolarech, eurech nebo petrodolarech (viz i Saudská Arábie), ale v
měnách označovaných celkově jako koš měn. Například v juanech rublech,
jenech. Roste význam Bitcoinu a Moskevské burzy. Swiftu nastává čas
krize. Spiknutému Západu došly vojenské zbraňové rezervy. Například
Německo má dělostřeleckých nábojů jen na 1,5 – 2 dny. Takže čas hraje v
prospěch Ruska. Stačí mu v podstatě jen čekat, chcete-li prodlužovat
SVO, šetřit tak životy ruských vojáků, pokračovat tak ve vyčerpávání
Západu na Ukrajině. Tedy faktor času v tomto smyslu, prodlužování války,
je výhodný pro Rusko.
Nadpis článku je lživý: Ruský prezident si nemůže dovolit vyhlásit, že nemá zájem o ukončení
SVO. Ale jasně zároveň konzistentně a konceptuálně uvádí, že SVO bude
ukončena po denacifikaci, demilitarizaci země a až bude nastolen státní
režim neutrální. Někdy se uvádí řežim příznivěji nakloněný k Rusku. Tedy
takový, jaký byl před Majdanem. To nelze dosáhnout řádově v měsících.
Tedy válka bude reálně trvat déle. Ukončit ji nyní proto není
gasudárovým zájmem. Lze vidět i další důvody: s časem roste
vojenskopolitická síla Ruska. Západu neroste, nebo roste pomalu, protože
finanční a hospodářská síla politicky spiklého Západu je špatná.
Některé státy – zejména Německo, si procházejí deindustrializací.
Podobně třeba i Francie. Jsou také předlužené. Tak je na tom i Řecko.
Země G7 jsou strategickým spojencem donuceny finančně masivně podpořit
Ukrajinu. Do jejich armád je stále obtížnější získat nové brance a
zkušení vojáci si nechtějí služební poměr prodlužovat. Energetická krize
je pro západní firmy stále trisknější. Například Německo usiluje o
dodávky ropy z Ruska, protože tento zdroj je mnohem levnější. Ukrajina
se nyní dohaduje se Spojenými státy o nákupu jejich ropy. Tedy drahé
ropy. Evropské firmy se přesouvají do USA, Ruska, Číny. Tahounem ruské
ekonomiky je zbrojní průmysl, čemuž pomohly především sankce, a roste
význam spolupráce zemí BRISK včetně toho, že se přistupuje k obchodování
ne v dolarech, eurech nebo petrodolarech (viz i Saudská Arábie), ale v
měnách označovaných souhrně jako koš měn. Například v juanech rublech,
jenech. Roste význam Bitcoinu a Moskevské burzy. Swiftu nastává čas
krize. Spiknutému Západu došly vojenské zbraňové rezervy. Například
Německo má dělostřeleckých nábojů jen na 1,5 – 2 dny. Takže čas hraje v
prospěch Ruska. Stačí mu v podstatě jen čekat, chcete-li prodlužovat
SVO, šetřit tak životy ruských vojáků, pokračovat tak ve vyčerpávání
Západu na Ukrajině. Tedy faktor času v tomto smyslu, prodlužování války,
je výhodný pro Rusko.